Mlok skvrnitý je rozšířen od střední Evropy až po severní Afriku a západní Asii. Nejčastěji se zdržuje v blízkosti vodních toků a jezírek, do kterých klade snůšku vajec. Potkat jej ale můžeme i v blízkosti studánek a nebo kaluží. Proto se s ním můžeme setkat také na lučnatých hřebenech a pastvinách. Třeba Javorníků, kde jsem jej fotografoval cestou na Mikovčákovu rozhlednu Kamenité. Ale objevuje se i v hřebenových partiích dalších nižších pohoří.
Čtěte také: Ještěrka zelená, největší ještěrka žijící v ČR
Mloka skvrnitého pozná jistojistě každý. Jeho žluté až žlutooranžové skvrny přecházející někdy ve hřbetní části do souvislého pásu jej se 100% jistotou identifikují mezi dalšími obojživelníky. Jeho široká a částečně zploštělá hlava se široce posazenýma očima mu dodává smutný výraz. Dlouhé tělo přechází v relativně krátký ocas, jenž je u kořene tupě ukončen. Dospělci mohou dorůstat do délky až 20 cm.
Tento nápadný obojživelník (Amphibia) z řádu ocasatí (Caudata) a čeledi mlokovití (Salamandridae) se nejčastěji schovává ve skalních štěrbinách, pod kameny a nebo kůrou stromů. Ale i pod kořeny či spadanými větvemi. Nepohrdne ale ani malými jeskyňkami a nebo norami hlodavců. Tam je dostatečně chráněn před přímými slunečními paprsky.
Pozor! Smrtelné nebezpečí
Na špacír, při němž na pozorovatele působí nemotorným dojmem, se mlok poměrně často vydává za pošmourného počasí a po dešti. Obvykle je ale aktivní především v noci. V přírodě jej můžeme pozorovat od března / dubna do října. Za příznivých podmínek dokonce i v listopadu.
Jeho výstražné zbarvení dává jasně najevo všem potenciálním nepřátelům: Pozor, smrtelné nebezpečí! Na hlavě má totiž příušní žlázy (parotidy), které vylučují jedovaté látky, ze kterých přírodovědci izolovali toxiny salamandrin, serotonin a batrachotoxin.
Jmenované látky vyvolávají silné křeče a negativně ovlivňují činnost krevního oběhu i krevní srážlivost. Pro menší živočichy může být mlokem vylučovaný prudce jedovatý koktejl salamandrinu se serotoninem a batrachotoxinem (stejný jed vylučují jihoamerické pralesničky) smrtelný. Díky tomu nemá mlok v přírodě prakticky žádných přirozených nepřátel. Mimo člověka, kterého jeho jed ale na životě neohrozí.
Čím se mlok skvrnitý živí? Kolika let se dožívá?
Na jídelníčku mloků skvrnitých najdeme téměř výhradně suchozemské bezobratlé. Zpravidla si pochutnávají na pavoucích, stonožkách, červech a dalším drobném hmyzu. Rádi si ale smlsnou i na poněkud větších slimácích a žížalách. Což vysvětluje, proč neodolá denní procházce po deštích, kdy se to žížalami doslova hemží…
V přírodě se mlok skvrnitý dožívá až 20 let. V teráriích prý až 40 až 50 let. Alespoň to uvádějí někteří chovatelé. Pohlavní dospělosti dosahuje ve čtyřech letech. V našich končinách je mlok skvrnitý považován za silně ohrožený druh. Proto je u nás chráněn a nesmí být odchytáván ani pro účely chovu. Pořídit si jej můžete jen z registrovaných chovů.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.