Na okružní trasu po nejzápadnější části Krkonoš vyrážíme z Horních Míseček, kam se snadno dostanete od Jilemnice. Po ranní kávě na Jilemnické boudě to chci vzít na k Pančavskému vodopádu přes Medvědín (1 235 m), ale kolegové mě, bez velkého přemlouvání, zlákají k výjezdu pendlem na Zlaté návrší. Mezi Horními Mísečkami a Zlatým návrším jezdí kyvadlová doprava, která pod hřeben Krkonoš vyváží tuny turistů. Včetně našich maličkostí.
Čtěte také: Krkonoše: Dvoudenní trek aneb to nejkrásnější z východních Krkonoš
Po vysednutí z autobusu na točně na Zlatém návrší nás vítá krajně nevlídné počasí. Mlha, vítr, zima. "Ideální" podmínky k turistice. V betonovém bunkru alias Vrbatově boudě (1 397 m) se ani nezastavujeme a rovnou míříme k mohyle Bohumile Hanče a Václava Vrbaty, jejichž tragický konec je znám snad každému trochu vzdělanějšímu Čechovi.
Pančavský vodopád a Labská bouda
Po červené turistické značce pokračujeme po širokém a pohodlném chodníku kolem ŘOPíku, lehkého objektu vzor 37 prvorepublikového opevnění a mohyly Hanče k Pančavskému vodopádu, nejvyššímu vodopádu České republiky. Pančavský vodopád se ze skalního prahu řítí do Labského dolu, na jehož dně meandruje řeka Labe, která má kousek odsud svůj pramen.
Fotogalerie
Počasí je stále fuj tajbl, takže když přes Ambrožovu vyhlídku dojdeme ke kontroverzní stavbě na dohled pramene Labe, vezmeme za vděk útrobami této stavby - Labské boudy (1 300 m). Zatímco si dáváme Paroháče, ne zcela povedené pivo, které se vaří na Luční boudě (stejný majitel), za okny se začíná "rozednívat". Vypadá to, že na hřebeni si nakonec užijeme i sluníčka…
Napojeni Paroháčem míříme k prameni řeky Labe. Lidí je venku poskrovnu, asi většinu odradila nepříliš dobrá vyhlídka počasí. Na hřebeni se to sice stále ještě převaluje, takže vrchol Violíku (1 472 m) nevidíme, ale do zad nás hřejí sluneční paprsky, které se, zatím nesměle, prodírají skrze vrstvy oblačnosti.
Pramen Labe, Tvarožník
U pramene Labe (1 380 m) je lidí také málo. To mně ale vůbec nevadí, alespoň se bude dát udělat nějaká pěkná fotka a bez rušivých elementů vyfotit erby českých a německých měst, kterými řeka Labe protéká. Však nakonec v létě jsem tady při západu sluníčka byl úplně sám.
Od pramene Labe míříme přes Labskou louku k hlavnímu hřebeni Krkonoš na rozcestí s podivným názvem Česká budka (1 417 m). Původně jsem chtěl juknout i na Violík a polský "Vavel", ale protože počasí je jaké je, pokračujeme vlevo po hřebeni směr Tvarožník (1 320 m). Pěkné balvany na hřebeni Krkonoš.
Když jsem tady byl úplně poprvé, tak soudruzi pohraničníci tudy se samopaly na prsou a vysílačkami na zádech kráčeli po magistrále Česko-polského přátelství "chráníce" státní hranici před - kým vlastně? Že by před turisty? Dnes, díky "Šengenu", se tudy můžeme pohybovat svobodně a bez tupé buzerace uniformovaných pánů. To si dnes většina návštěvníků Krkonoš vůbec neuvědomuje. Za svobodný pohyb po hranicích vděčíme Evropské unii, nikoliv našim "ctihodným" politikům, kteří spíše patří do skanzenu upomínajícího na socialistickou minulost naší, a to myslím bez jakékoliv nadsázky, krásné vlasti.
Vosecká bouda a Krakonošova snídaně
Krátce si odskakujeme na Svinské kameny (1 266 m), další krásná skaliska na hlavním hřebeni Krkonoš. Polská chata Szrenica se ale skrývá v mracích. Vracíme se do sedla a scházíme na Voseckou boudu, na které nás vítá Goro, krásný bílý hafan. Následuje návštěva místní restauračky, skvělá polévka a, jak jinak, pivo.
Za modré oblohy pokračujeme z Vosecké boudy přes rozcestí Pod Voseckou boudou (1 135 m) a kolem boudy U Maštale na snídani s Krakonošem. Přesto, že jsme již dvakrát snídali. Krakonošova snídaně (1 030 m) je na svém místě, jen ten Krakonoš se nějak nedostavil. Co naplat, dáváme bez něj opět pěnivý mok a po krátkém relaxu nabíráme kurz směr Zadní Plech (1 210 m). Ne, že bychom byli na plech, jen se tak podivně jmenuje hora, kolem které se vine žlutá turistická značce.
Kotelní jámy a Horní Mísečky
Na rozcestí Pod Zadním Plechem (1 145 m) měníme žlutou značku za modrou a na rozcestí Pod Lysou horou (1 088 m) modrou značku za zelenou. To nás ale již opět stíhají temné mraky, které nevěští nic dobrého. Přes Dvoračky (1 125 m) obcházíme Lysou horu (1 344 m), aby nás kousek za Dvoračkami dostihla hotová průtrž mračen. Co naplat, goráčovka míří ven z batohu a navlečen jako sněhulák pokračuji pod horou Kotel (1 435 m) do Kotelních jam, kde opět vysvitne sluníčko.
Z kotelních jam pokračujeme přes rozcestí U Kotelních jam po široké lesní cestě až na Horní Mísečky, ze kterých jsme ráno vycházeli. Vítá nás sluníčko a deštěm umytá cesta s parádními výhledy na Krkonoše ve směru ke Špindlerovu Mlýnu.
Trasa
Vrbatova bouda - Labská bouda (2,5 km, 70 m) - Vosecká bouda (6,5 km, 170 m) - Krakonošova snídaně (8,8 km, 170 m) - Dvoračky (12,6 km, 390 m) - Horní Mísečky (18,5 km, 520 m)
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.