Mumlavské vodopády a Pančavský vodopád v Krkonoších

Proti proudu Mumlavy, pádící krásky krkonošských hor

Říční vody barvy lesního medu se tu a tam spustí mohutným proudem střídajícím se s četnými zákoutími klidného toku. Krkonošský živel - řeka Mumlava - nás bude doprovázet na turisticky nenáročné procházce ledovcovým údolím Mumlavského dolu.

Vydáme se z městečka Harrachova proti jejímu proudu až k soutoku Malé a Velké Mumlavy. Řeka pramení jako Velká Mumlava na severním svahu Kotle (dříve Kokrháč, 1 435 m) v nadmořské výšce 1 360 m. Zatímco hlavní krkonošské toky mají směr kolmý k hlavnímu hřebeni, Mumlava teče Mumlavským dolem ve směru s hřebenem rovnoběžném a to v západní třetině pohoří, kde ji jako levý přítok přijímá Jizera. Mumlava tak tvoří ve svém dolním toku hranici mezi Krkonošemi a Jizerskými horami.

Na své pouti o délce pouhých 12,2 kilometru se přelévá přes četné kaskády žulových kamenů ukrývajících obří kotle a ohlazy vyhloubené pohybem vody s kameny. Nádherné skalnaté koryto Mumlavy patří svou čistotou do pstruhového pásma a pro svůj význam vodního ekosystému a díky vysoké biodiverzitě je součástí územního systému ekologické stability.

Nejbohatší vodopád Krkonoš

Než se z Harrachova vydáme Mumlavským dolem, v únoru či březnu si můžeme procházku zpestřit pohledem na trochu šafránu. Vzácný a kriticky ohrožený šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus), chráněný alpský druh z čeledi kosatcovitých, roste v malebném Anenském údolí. Údolí se nachází na levém břehu Mumlavy, několik set metrů od soutoku s Jizerou a v roce 1985 zde byla vyhlášena přírodní památka o rozloze 1,05 ha. Anenské údolí je protkáno neznačenými lesními cestami a vede jím cyklostezka.

Cyklostezka vede také společně s modrou turistickou značkou od Informačního centra Harrachova směrem do dolní části krásného ledovcového údolí Mumlavského dolu. Údolí odděluje dva nejvýznamnější krkonošské hřbety - Hraniční (Slezský) a Český. Na jeho okraji, pod kopcem Ptačinec (950 m), se v žulovém řečišti nachází naše první zastavení a to u 10 m vysokého skalního stupně Mumlavského vodopádu. Jedná se o nejbohatší vodopád Krkonoš.

Mumlava patří mezi řeky středoevropského (oderského) typu - s jarním průtokovým maximem, což napovídá, že z kraje roku bude pohled na proud vody nejpůsobivější. Žulové stupně ukrývají pod vodopádem dva obří kotle a ohlazy (maximální hloubka kolem 2,5 m a šířka až 6 m). Na dně kotlů jsou úlomky kamenů, které podporují jejich prohlubování. Další kotle se nacházejí nad vodopádem. Tyto evorzní jevy jsou lidově nazývány "Čertova oka" a vyskytují se v celém řečišti. U vodopádu se nachází Mumlavská bouda (786 m), bývalá harrachovská hájovna z devatenáctého století, která dnes slouží jako výletní restaurace.

Velká část krkonošských vodopádů zůstává turistům nepřístupná, několikametrový Mumlavský vodopád je však celoročně přístupný a pěkně viditelný z dřevěné lávky na žluté turistické značce, která se v tomto místě kříží se značkou modrou. Žlutá značka zde spojuje údolí Mumlavy s osadou Rýžoviště pod Čertovou horou (1 021 m). K osadě Rýžoviště je možno přijít i z Harrachova 1 km po zelené značce a odtud pak žlutou značkou přijít po 1,5 km k Mumlavskému vodopádu. Dovolím si o této odbočce, jakožto o nejstarší části Harrachova s poutavou historií, zmínit několik zajímavostí.

Osada Rýžoviště

Nejstarší část Harrachova byla založena havíři těžícími železnou rudu na břehu Ryzího potoka již v předhusitských dobách a jedená se jednu z nejstarších krkonošských osad. V sedmnáctém století si na lokalitě Rýžoviště postavili huť skláři z rodu Harrachů, kteří svým řemeslem Harrachov proslavili v celé Evropě až do zámoří. O dvě stě let později se zde zrodila Seifenbašská tkalcovna, která byla v roce 1947 přebudována na sportovní středisko. V tzv. Kamenné stěně, která se nachází přibližně 700 m JZ od vodopádu byla v polovině 19. století založena štola.

Těžbu obnovily Rudné doly Příbram v r. 1961. Fluorit (kazivec), galenit (leštěnec olovnatý) a baryt se doloval z hloubky 400 m. Harrachovský fluoritový důl byl uzavřen až roku 1992. V roce 2003 zde bylo otevřeno Hornické muzeum s prohlídkou přístupové štoly. Vraťme se však od dolování nerostů k Mumlavskému vodopádu, odkud po pravém břehu řeky stoupá modrá TZ po zpevněné cestě ke 4,5 km vzdálené zastávce Krakonošově snídani (1 030 m). Nemusíme se obávat projíždějících motorových vozidel; průjezd je zde zakázán.

Mumlavským dolem

Vstupujeme do malebného erozního údolí Mumlavského dolu. Vítr a ledovec - dva bratři ruku v ruce tvarující hluboké údolí řeky Mumlavy poté, co byly Krkonoše v třetihorách vyzdviženy do dnešní výšky. Když v pleistocénu (starší čtvrtohory) stékal úzkým údolím ledovec alpského typu, přetvořil jej v širokou ledovcovou trogu (údolí tvaru U). V povodí Mumlavy pak nacházíme četné valy kamení (morény).

Divoké západní větrné proudy po tisíce let uhání údolím řeky, nabývají v něm na rychlosti, aby pak za náhorními plošinami Labské a Pančavské louky přepadly do zařezaných prostorů ledovcových karů, do dolu Bílého Labe. Větrné proudy jsou usměrněny a zesíleny díky zvláštního seskupení nálevkovitého návětrného údolí, náhorních plošin, hřebenů a závětrných ledovcových údolí do takzvaných větro - horopisných soustav (neboli anemo - orografických systémů). Zajímavostí je, že tento zvláštní přírodní jev byl pro světovou vědu popsán poprvé právě v Krkonoších. Ovlivňuje horskou geomorfologii, procesy vzniku půdy, sněhové a dešťové srážky.

Samotná říční voda Mumlavy mění tvář svého toku; její vířivé proudy formují až několikametrové prohlubně obřích hrnců (kotlů), které jsou v České republice nejdokonaleji vyvinuty v tocích krkonošských řek. Na nejhořejším toku Mumlava překonává údolí přes četné stupně, kaskády a vodopády. Mumlavské vodopády nevznikaly činností ledovce jako např.

Pančavský a Labský vodopád, ani kontaktem potoka se dvěma různě tvrdými horninami, kdy je měkčí hornina vymílána, jako tomu bylo u Huťského vodopádu, vodopádů u Žacléřských Bud, kaskád na Kotelském či Klínovém potoce. Mumlavské vodopády patří do skupiny vodopádů tektonicky podmíněných, tedy vznikajících následkem zlomů nebo výrazných puklinových systémů. Dalšími tektonickými vodopády Krkonoš jsou vodopády a kaskády Bílého Labe, Kamenice či Červeného potoka. Vodopádů je v našem nejvyšším pohoří celkem přes dvě desítky. Korunovány jsou kaskádovitým vodopádem Pančavským, který je se svými 148 metry nejvyšším vodopádem v naší zemi.

Při krátkém putování podél Mumlavy se setkáváme s několika jejími pravými přítoky (Smrková a Vosecká strouha, Hraniční potok, Orlí bystřina). Divoká Mumlava má velký sklon, můžeme obdivovat mnoho vodních zákoutí a působivých kaskád. Dostáváme se do blízkosti Krakonošovy snídaně, křižovatce se žlutou TZ. Zastávka poskytuje možnost posezení na lavičkách pod přístřeškem či u ohniště. Poblíž odpočivadla se Velká Mumlava spojuje v jeden tok s Malou Mumlavou. Zajímavostí je, že na konci údolí mezi nimi, které bylo dlouho nepřístupné, se dochovaly zbytky původních lesů - horských smrčin. Vysoké původní smrky jsou úzké a zavětvené. Jejich semena poskytují sazenice pro obnovu porostů Krkonoš.

Od Mumlavy k Pančavě

Od Krakonošovy snídaně můžeme po modré TZ pokračovat k 2,5 km vzdálené vrcholové Pančavské louce, která je domovem pramene říčky Pančavy. Na louce s glaciálními relikty (ostružiník moruška, lomikámen sněžný, rašeliník Lindbergův, všivec sudetský) se nachází jedno z více než 50 krkonošských rašelinišť, zde s maximální hloubkou přibližně tří metrů. Rašeliniště v Krkonoších zaujímají celkovou plochu 268 ha. Tyto severské hřebenové útvary byly v roce 1993 zařazeny mezi plochy tzv. Ramsarské dohody, která zahrnuje nejvýznamnější mokřady světa s nejvyšším stupněm ochrany.

Říčka Pančava padá několikastupňovým 148 m vysokým Pančavským vodopádem přes okraj louky do Pančavské jámy se Schustlerovou zahrádkou. Zahrádka si ponechává nepřístupné bohatství 150 druhů cévnatých rostlin. Řeka Pančava tvoří v Labském dolu pravý přítok Labe. Jmenované údolí bylo první přírodní rezervací v Krkonoších, zřízenou hrabětem Harrachem v roce 1904 pod názvem Strmá stráň.

Další turistické možnosti

Od rozcestníku Pančavské louky vede žlutá značka k prameni Labe (1,2 km). U pramene Labe začíná červená turistická značka, která nás přivádí k Labské boudě (1 km), významné křižovatce turistických cest. Od ní je možnost pokračovat přes Ambrožovu vyhlídku na hraně Pančavské jámy poskytující jedno z nejkrásnějších výhledových míst Krkonoš.

Nabízí se pohled do Labských jam, Labského dolu (Harrachova cesta) s meandry Labe a působivé panorama východních Krkonoš s jejich královnou - Sněžkou. Vyhlídka je pojmenována po jilemnickém rodákovi a ochránci přírody Krkonoš Jindřichu Ambrožovi (1878 - 1955), který byl tvůrcem turistických publikací, mapy Krkonoš a v roce 1952 se zasloužil o vyhlášení osmi krkonošských rezervací, prvních to volání o zřízení Krkonošského národního parku.

Po červené TZ se dále přes Vrbatovu boudu s občerstvením dostáváme k vyhlídce nad Labským údolím - Šmídově. Je pojmenována podle lesmistra Ludvíka Šmída a nabízí nám pohled na Sedmidolí, hraniční hřeben, vrcholky Kozích hřbetů a Sněžku v pozadí. Zábradlí z roku 1968 je dílem akademického malíře Jiřího Škopka a zobrazuje okolní hory s jejich popisem. Od Šmídovy vyhlídky pokračujeme dále po červené TZ 1,8 km k Horním Mísečkám a další 2 km nás zavedou do Špindlerova mlýna.

Mumlavské vodopády, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.