Puštík obecný (Strix aluco) je jedním z 12 druhů sov, které obývají
území České republiky. A jediným druhem, který není ohrožen. Puštík obecný má charakteristické
soví vzezření. Okolo velkých očí se táhne okrouhlý závoj šedavé barvy. Má velkou hlavu bez
péřových oušek, světle hnědé peří je protkáno pruhy tmavšího peří. Na břiše, v okolí očí
a na spodní části křídel je peří bělejší.
Puštík obecný je typický obyvatel lesa. Vyskytuje se nejen v listnatých a nebo smíšených
lesích nížin a pahorkatin, ale vystupuje i poměrně vysoko do hor. V horských lesích se
s puštíkem obecným lze setkat i v polohách nad 1 000 metrů nad mořem. Vyžaduje staré
a vzrostlé stromy, ve kterých si buduje svá hnízda. Ta si však v případě nedostatku
dutin ve stromech staví i ve starých budovách. A nebo dokonce v králičích norách. Puštík
se ale nevyhýbá ani parkům a nebo starým zahradám.
Puštíci dorůstají zhruba velikosti vrány. Jejich hmotnost se pohybuje od 360 g po
650 g. Některé zdroje uvádějí dokonce až 800 g. Rozpětí křídel dosahuje asi jednoho
metru. To platí pro samičky, neboť samečci puštíka obecného bývají menší. Tento druh
tak patří ke středně velkým sovám z řádu sovy (Strigiformes) a čeledi puštíkovití
(Strigidae).
Puštík obecný se vyskytuje v téměř celé Evropě. Areál jeho výskytu zasahuje až do
Ruska a Číny. Na jeho jídelníčku se objevují především drobní savci (hlodavci) nebo
obojživelníci, ale občas si puštík "zalumpačí" i na holubech, sojkách, koroptvích
a drobných pěvcích. Je schopen ulovit i mladého králíka a nebo zajíce. J. S. Duriš
v knize Z ptačí říše (Albatros, 1965) uvádí, že puštík obecný loví i krahujce.
Což je dosti překvapující informace, neboť tato sova je, na rozdíl od krahujce, především
nočním lovcem. Díky velice hebkému peří se dostává ke své kořisti, kterou zabíjí velice
ostrými pařáty, prakticky neslyšně.
Námluvy puštíka obecného začínají v předjaří. Již od února se z lesů ozývá samečkovo
volání "húu hu húuú", na které samička odpovídá ostrým "kuvi ivi", které se nese až kilometr
daleko. Toto hlasité a do daleka slyšitelné volání dalo zřejmě vzniknout pověstem o hejkalech…
Samička snáší v březnu do hnízda 2 až 5 vajíček. Inkubační doba činí 28 až 30 dní.
O mláďata se pečlivě starají oba rodiče. O své potomky pečují dva až tři měsíce. A někdy
i po opuštění hnízda. Až do doby, kdy jsou jejich potomci schopni obstarat si potravu
sami. Pak je pár, který žije v monogamním svazku, odhání ze svého teritoria. Puštíci hnízdí
jednou ročně, některé zdroje však zmiňují i druhé snůšky v červnu. Puštík obecný se ve
volné přírodě dožívá až 18 let.
