Okáč luční (Maniola jurtina) je jeden z našich nejhojnějších motýlů.
Okáč luční je doslova všudypřítomný motýl, se kterým se můžeme setkat na loukách,
polích, travnatých a křovinatých stráních, ale i na okrajích lesů a lesních pasekách
od nížin až po horské oblasti. Nad hranici 1 500 metrů nad mořem se však s okáčem lučním
setkáme jen zřídka.
Okáč luční je poměrně špatný a těžkopádný letec pohybující se jen nízko nad zemí, který
raději odpočívá (zpravidla se složenými křídly) na kvetoucím ostružiníku, chrastavci, chrpách,
bodlácích, jeteli a podobných rostlinách.
Samičky okáče lučního mají na předních křídlech žlutooranžovou skvrnu, která je co do
velikosti, tvaru i barvy velice variabilní. Uvnitř této skvrny je černé oko s bílým středem.
Vyjma této skvrny je zbarvení dospělců naopak málo proměnlivé.
Zbarvením podobným druhem je okáč šedohnědý (Maniola lycaon), jenž je však
má mnohem vyšší nároky na obývané stanoviště. U nás již téměř vymizel. Je rozšířen pouze
ostrůvkovitě, především ve stepních lokalitách. Dalším podobným druhem je okáč lipnicový
(Pyronia tithonus).
Housenky okáče lučního hodují zpravidla na lipnici a nebo podobných druzích trav. Žijí
od září do května, housenka se kuklí až po přezimování. Dospělý okáč luční patří k našim
středně velkým motýlům majícím u nás jen jednu generaci, která léta od června do září.
Rozpětí jeho křídel se obvykle pohybuje v rozmezí od 40 mm do 48 mm. Areál jeho rozšíření
zahrnuje nejen téměř celou Evropu vyjma nejsevernějších částí, ale také severní Afriku a Malou
Asii.
Tyger.sk