Okáč černohnědý (Erebia ligea) je druh horského okáče. Okáč
černohnědý je krásný motýl, který dává přednost horským polohám. Zpravidla v rozmezí výšek
500 až 800 m, v některých oblastech až 1 000 metrů nad mořem. S okáčem černohnědým se ale
můžeme setkat až do výšek okolo 1 500 m.
Okáč černohnědý je nejrozšířenějším druhem tmavých okáčů. Nápadný je svým tmavým černohnědým
zabarvením, které mu nakonec dalo jeho druhové jméno. Toto tmavé zbarvení mu pomáhá efektivně
využívat energii slunečních paprsků. Pro okáče černohnědého je charakteristický poměrně
úzký oranžový lem s oky na předních i zadních křídlech, která dosahují rozpětí 35 až 48 mm.
Však se také jedná o našeho největšího okáče rodu Erebia.
Okáč černohnědý dává přednost lesním pasekám, horským údolím s potoky a lesním cestám
a nebo slunným horským loukám. A především teplým křovinatým stráním. Prostě pahorkatinám
a horám se zdravými listnatými či smíšenými lesy, kde mu společnost může dělat podobný
okáč kluběnkový (Erebia aethiops). Případně také podobný okáč rudopásný (Erebia euryale),
jenž však zpravidla obývá vyšší polohy od 1 000 do 1 600 metrů nad mořem. Ten se však
v ČR se vyskytuje jen v nejvyšších pohořích jako jsou Jeseníky,
Králický Sněžník, Krkonoše
či Šumava nebo Orlické hory.
Okáč černohnědý se v naší přírodě objevuje od června do srpna s maximem výskytu v červenci.
Přestože je okáč černohnědý v některých lokalitách velice hojný a v červenci může být převládajícím
druhem, jeho výskyt je v ČR spíše ostrůvkovitý. Přestože je okáč černohnědý horským druhem motýla,
jedná se o druh spíše teplomilný.
Housenky okáče černohnědého žijí na pšeničníku rozkladitém a na rosičce krvavé. Prodělávají
dvouletý vývoj, kdy přezimuje buď housenka ve vajíčku a nebo dospělá housenka. Dospělci usedají
na květy vyšších rostlin, ze kterých sají nektar.
