Bělásek zelný (Pieris brassicae) patří k našim nejhojnějším denním
motýlům, jenž může na čelech zelinářů vyvolat vrásky. Housenky běláska zelného žijící
na listech hlávkového zelí, ale i kapusty, květáku, řeřichy a řady dalších rostlin
totiž patří k housenkám velice žravým, které před zakuklením dokáží hostitelskou rostlinu
zcela zničit.
V případě nebezpečí bijí housenky běláska zelného přední částí těla kolem sebe o list
žírné rostliny a z úst vypouštějí nevábnou zelenavou tekutinu. To většinu dravců odradí.
Stádium housenky, která se svléká 4× až 5×, trvá tři až čtyři týdny. Před zakuklením se
housenky rozlezou do širokého okolí a vyhledávají dobře chráněná místa. Kuklí se na
větvích keřů, stéblech trávy, ale i na sloupech, plotech aj.
Pro objektivnost je ale také nutné dodat, že bělásek zelný patří ke krásným motýlům.
Navíc je to motýl, který se řadí k našim největším
denním motýlům. Rozpětí jeho křídel dosahuje totiž 60 až 70 mm. Samička
dospělého běláska zelného je větší než sameček. Navíc má na předních křídlech dvě velké
tmavé skvrny, které menším samečkům chybějí. Tato se dá snadno rozeznat samička a sameček
běláska zelného.
Bělásek zelný má u nás obvykle dvě pokolení. V příznivém roce se může objevit částečně
i pokolení třetí. V teplých krajích jižní Evropy se může ale objevit až pět pokolení tohoto
zajímavého a velice přizpůsobivého motýla. Rozšířen je po celé Evropě včetně Skandinávie,
objevuje se ale i v severní Africe a v západní a střední Asii až po podhůří Himaláje.
Dospělci běláska zelného migrují, v našich geografických šířkách poletují od dubna
do září až října nejen na zahradách, ale také na loukách a v polích od dubna do září.
Vyhovuje jim nejen zemědělská krajina, ale objevují se i v horách do výšek okolo 2 000
metrů nad mořem.
V ČR žije několik druhů, které mohou běláska zelného připomínat. Jsou však menší
a odlišit je lze i podle umístění a množství tmavých skvrn. Bezesporu nejpodobnějším druhem
je bělásek řepový (Pieris rapae). Podobné jsou i druhy bělásek řepkový (Pieris
napi) a bělásek jižní (Pieris mannii).
