Pravidla EU, ochrana přírody Evropy před nepůvodními druhyCo je to nepůvodní a co invazní druh? A nenapácháme dnes ještě více škody?26.10.2020 | Otakar Brandos
Nepůvodní druhy rostlin a živočichů mohou být pro ekosystémy pohromou. Například jako bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), rak pruhovaný (Orconectes limosus). Méně již tak např. husice nilská (Alopochen aegyptiaca), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) aj. |
|
Jako nepůvodní druhy jsou označovány ty, které nejsou součástí přirozených společenstev určitého regionu. Za invazní jsou označovány ty člověkem zavlečené druhy, které se šíří nekontrolovaně, rozvrací původní ekosystémy a způsobují velké ekologické škody. Ze seznamu 1 454 nepůvodních druhů rostlin a 595 nepůvodních druhů živočichů v ČR se za invazní pokládá 61 rostlinných a 113 živočišných druhů. U nás je za nepůvodní druh považován např. bažant obecný (Pasianus colchicus) z čeledi hrabaví (Phasianidae). Tento poměrně velký a krásně zbarvený pták, který mimo jiné patří v Česká republice k významným lovným druhům, má původní areál rozšíření od Zakavkazska až po Čínu a Dálný Východ, přičemž na tomto rozsáhlém území vytváří řadu geografických ras. Bažanti byli u nás vysazeni uměle, nejpozději někdy ve 14. století. První písemný doklad o výskytu bažantů u nás totiž pochází z roku 1330. V tomto roce si z Čech dovezl bažanty do Bavorska Ludvík Bavorský. Bažant byl sice chován v bažantnicích a voliérových chovech, ale před lovy byl vypouštěn do přírody. Během lovů docházelo k jejich vystřílení. Možná. O divokých populacích bažantů u nás není z předchozích století nic známo. Prvně se v odborném tisku (otázkou je, zda-li jde o soulad s výskytem ve volné přírodě) objevují informace o stabilní volně žijící populaci bažantů na našem území až někdy v polovině 19. století. Otázkou je, zda-li jde o popis skutečného stavu a nebo o nedostatek informací. Životaschopnost současné populace bažantů v ČR se podle některých odborníků nedá hodnotit, protože je stále doplňována o jedince z klecových chovů, budováním umělých hnízd a zimním přikrmováním. Podobně bychom ale mohli argumentovat i v případě srnce obecného (Capreolus capreolus) a řady dalších významných lovných (i některých dalších) druhů zvěře. Kam tím vším předchozím textem mířím? Ptám se, protože jednoznačnou definici jsem v odborné literatuře nenašel a ani při diskusích s kolegy z oboru jsme se nedobrali jednoznačného výsledku: co vlastně je a co už není původní druh? Je původním druhem ten druh, který je tady od "stvoření" světa? Tak takový neexistuje. Je to takový druh, který je tady milión let? Pak by byly téměř všechny druhy živočichů i rostlin u nás nepůvodní, neboť od konce poslední doby ledové se naše krajina, tedy krajina mírného pásma, dramaticky proměnila a začala (téměř) z bodu nula. Nebo jsou původními druhy ty, které jsou tady stovky let? Člověk povětšinou chápe přírodu jako cosi neměnného, trvalého. Jenže nic není vzdálenějšího pravdě. Vzhledem k průměrné délce lidského života člověk žádné překotné změny nepozoruje. Přesto k neustálým změnám dochází. Minimálně v pleistocénu, neboť z rozborů izotopů kyslíku z vrtů na oceánském dně se ukazuje, že v tomto období proběhlo minimálně 16 dob ledových. Každá z těchto ledových dob trvala v průměru 50 000 až 100 000 let a mezi jednotlivými glaciálními cykly existovala vždy krátká pauza s výrazně vyššími teplotami (mnohdy i vyššími než panují dnes). Tyto interglaciály trvaly v průměru 10 000 až 20 000 let. Na změny klimatu musela reagovat rostlinná i živočišná společenstva. Buď migrací a nebo adaptací. Jinými slovy - tato společenstva jsou nestálá a stále znovu a znovu se musejí přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Zdá se, že průměrný časový prostor meziledových dob je příliš krátký pro dosažení floristické vyváženosti (Davis, 1976). Dokazují to neustálé změny složení pralesů severního mírného pásma (týká se to ale i pralesů v tropech a subtropech). Rychlost těchto změn je omezena rychlostí šíření hlavních druhů. Pylové analýzy např. ukazují, že les neustále migruje do odledněných oblastí. Nejprve nastupuje smrk, který se šíří rychlostí až 600 metrů za rok. S asi 1000letým zpožděním nastupuje borovice a ještě později dub, buk, kaštan aj. Např. rychlost šíření kaštanů i přes jeho velice těžká semena dosahuje až 100 metrů za rok. A v závěsu za rostlinami postupují i na dřeviny a další rostliny navázané živočišné druhy. A je více než pravděpodobné, že se s migrací mění i genetická výbava rostlin a živočichů. Konečně se dostávám k té hlavní otázce. Jsou na místě plány (nejen) EU na likvidaci např. některých dřevin? V poslední době se totiž objevují v tisku zprávy a plánech na likvidaci tu akátů (u nás rostou alespoň 400 let), tu modřínů aj. Tu se plánovalo vystřílet kamzíky v Jeseníkách (přes 100 let), kde byly tlaky na vyhlášení národního parku, tu zlikvidovat kosodřevinu (také přes 100 let). Chápu argumenty ochranářů, že kosodřevina ničí původní biotopy a okyseluje půdu. Nebylo by ale na místě nechat kosodřevinu alespoň někde? Nevznikly tady již určité vazby, neobjevily se tady zase jiné druhy, které takovýmto zásahem ohrozíme či zničíme? V případě plošné likvidace bolševníku či křídlatky asi nikdo nic namítat nebude, ale v případě akátů, modřínů a nebo kamzíků? Tady to již u mnohých může budit otazníky. Kdybychom to vzali doslovně - u nás bychom museli vybít a vysekat téměř vše co se hýbe a nebo roste, protože před 15 000 lety, na vrcholu doby ledové, u nás rostla bezlesá tundra a jen v dobře chráněných a nevelkých nikách rostl zakrslý les sporých dřevin. I fauna byla zcela odlišná. Co tedy brát za původní a co již ne? Nenapácháme některými plánovanými kroky více škody než užitku? Tím neříkám, že bychom měli v naší přírodě bezhlavě vysazovat kde co. Ptám se, zda-li je na místě zasahovat do ekosystémů a likvidovat druhy, které jsou tady již přinejmenším stovky let? |