>Hrady: Hrad Pecka a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Pecka - hrad koupený za korunu…

Čím dál tím víc mi připadá, že osudy českých hradů jsou snad jako psané přes kopírák. Prostě na začátku existence nějaké hradisko na skalní ostrožně, potom zeman, který postavil první objekt, dále třeba bratři a další majitelé, dobývání husity… Časté změny majitelů, požáry, třicetiletá válka, sňatky a zhruba stejné osudy… Chátrání objektu (nebo další budování), znárodnění, restituce a co já vím ještě co.

Ale přece je tu něco, co nás na hradech silně přitahuje: často jsou to fantastické příběhy, které se zde odehrály nebo jsou s nimi spjaty a které by nevymyslel ani spisovatel s nejbujnější fantazií (a proto ty hrady tak rádi navštěvujeme). Například na Čachticích to byl osud Alžběty Bathory, na polském hradu Niedzica zase události kolem pokladu inků a osudy posledního člena královské dynastie tohoto národa. Tentokrát má cesta vedla kolem hradu Pecka. Hm, co mi to jen připomíná?

O vzniku tohoto hradu, nacházejícího se na skalním výběžku nad obcí Pecka nedaleko Jičína, toho kupodivu není až tak moc známo, ale první držitel, Budivoj z Pecky vlastnil hrad v době nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Tento pán pocházel z rodu ze Železnice, který na hradě sídlil dalších asi 150 let a také existuje domněnka, že Budivoj možná i první gotické sídlo vystavěl.

Přestože bylo ve své době bylo docela moderní přidávat se na stranu husitů, Jan z Železnice zůstal na straně katolíků, proto následovalo půlroční obléhání sirotky. Příměří kvůli záchraně majetku znamenalo povolení přijímání podobojí na panství a připojení se k sirotkům.

Od Janovy vnučky Kateřiny (poslední z rodu) panství s hradem odkoupil Matěj Hořický z Hořic, věrný stoupenec Jiřího z Poděbrad, který také provedl poměrně velkorysou přestavbu hradu. Nějak od doby 1543 se střídali na sídle příslušníci drobné šlechty, kteří také provedli zásadní přestavbu objektu tentokráte už v renesančním slohu.

K velmi zajímavé situaci došlo v roce 1603, když se tehdejší majitelka objektu a vdova Barbora Miřkovská ze Stropčic znovu provdala, tím pádem přišel na Pecku renesanční kavalír, vzdělanec a voják, cestovatel, spisovatel a zručný kreslíř a hlavně vášnivý hudebník Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (dále Kryštof Harant).

Kryštof Harant byl velmi zajímavý a typický renesanční člověk a jeho pestrý životní osud je právě to, co člověka láká k návštěvě jinak nezajímavého a tuctového hradu - zámku. Kryštof Harant, nar. 1564 v Klenové byl sťat 21.6.1621 v Praze. Mládí a studia trávil v severním Tyrolsku, naučil se 7 (!) jazyků, vzdělával se v zeměpisu, historii, hudbě a výtvarném umění.

Byl vícekrát ženatý. Roku 1584 se poprvé a zatím neúspěšně ucházel o místo na dvoře císaře Rudolfa II. 5 let odsloužil v armádě, aktivně se zúčastnil války proti Osmanské říši. V roce 1598 vykonal na svou dobu velmi zajímavou cestu i se svým švagrem. Procestovali Středomoří, Palestinu, Egypt, Benátky, Svatou zemi, kde přijali titul rytířů Božího hrobu. O této cestě byly vydány cestopisy (některé s originálními kresbami Kryštofa Haranta), např. v roce 1678 Křesťanská odyssea (vydaná v Norimberku).

Roku 1599 byl Kryštof Harant konečně přijat do služby k Rudolfovi II., byl mu potvrzen šlechtický titul, vykonával funkci dvorního rady a císařského komorníka. U dvora zůstal i po smrti Rudolfa II., až do roku 1612, kdy císař Matyáš přesídlil do Vídně. Poté Kryštof odešel do ústraní na Pecku a zde se věnoval především hudbě (zachovaly se některá jeho díla z té doby - notové záznamy).

Někdy v letech 1615 - 1618 (doba se přesně neví) Kryštof konvertoval k evangelictví. Roku 1618 se vrátil do Prahy a aktivně se zúčastnil povstání českých stavů. Roku 1619 působil jako vojenský komisař jednotek v Mladé Boleslavi, Kouřimi a Hradci Králové a působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády. Bylo mu svěřeno velení patnáctitisícové armády a úkol vést tažení proti Vídni, které však bylo neúspěšné. Podařilo se mu však se svými děly proniknout do těsné blízkosti císařského paláce, který nějakou dobu odstřeloval.

V krátké době vlády Fridricha Falckého (do roku 1620) působil ve funkci tajného rady předsedy České koruny zemské. Po prohře českých stavů na Bílé hoře byl Kryštof donucen odstoupit z politického života.

Přestože měl čas emigrovat neuprchl a o několik měsíců později byl zadržen Valdštejnovým oddílem a následně předán do rukou císařských stoupenců v Praze. Zde byl uvězněn a spolu s dalšími pány odsouzen k trestu smrti. Jako důvod rozsudku se uvádí jeho konverze a také ostřelování Vídně. Byl popraven na Staroměstském náměstí jako třetí v pořadí. Oproti dalším popraveným bylo jeho manželce umožněno tělo manžela v tichosti pochovat, Kryštof Harant byl uložen ve farním kostele v Pecce.

Po popravě Kryštofa vdova sice odkoupila konfiskovanou polovinu majetku, stejně však byla pod nátlakem nucena Pecku prodat Albrechtovi z Valdštejna. Ten ji spolu s 11 obcemi daroval novém kartuziánskému klášteru ve Valdicích. Po zrušení kláštera roku 1782 přestal hrad být udržován a začal chátrat. Ani Trautmannsdorfové, kteří hrad odkoupili od náboženského fondu, objekt nezachránili. Naopak byl ještě více poškozen rozsáhlým požárem roku 1830.

Ze vcelku zachovalého sídla se stala zřícenina a jak bylo obvyklé, zdroj levného stavebního materiálu pro obyvatele obce v podhradí. Až teprve v roce 1921 získalo hrad do vlastnictví obec Pecka (byl koupen za 1 korunu…) a začaly zabezpečovací a záchranné práce.

Dnešní muzejní expozice v paláci kromě exponátů typických pro obdobné objekty je věnována především Kryštofu Harantovi, jeho osudům a jeho dílu. Zajímavostí je, že k vybavení interiéru posloužil mobiliář nedalekého bývalého kláštera ve Valdicích, který dnes slouží ke zcela jiným účelům… A ze zbytku hradu zůstala dodnes vcelku malebná a zajištěná zřícenina. Myslím, že při cestě kolem se vcelku vyplatí udělat si zde pauzu a hrad Pecku navštívit. Třeba právě kvůli osudům Kryštofa Haranta.

Hrad Pecka, turistická mapa