Poslední aktualizace: 17.12.2024 |
Treking > > Koncentrace CO2 (oxidu uhličitého) a teplota v geologických dějinách planety Země, od kambria
Koncentrace CO2 (oxidu uhličitého) a teplota v geologických dějinách planety Země, od kambriaGlobální teplota a koncentrace CO2 nevykazují kauzalitu21.7.2019 | Otakar Brandos
Koncentrace CO2 (oxidu uhličitého) v zemské atmosféře v posledních dvou stoletích roste. To je nepopíratelný fakt. Z asi 280 ppm v předindustriálné éře na dnešních asi 410 ppm. Podle řady klimatologů se jedná o hotovou katastrofu. A pohled na grafy růstu koncentrace CO2 a globálních teplot na krátké časové ose jim, z krátkodobého hlediska, dávají za pravdu. Což velice názorně ukazuje připojený graf z dílny Wikipedie. ![]() |
|
Podíváme-li se však na globální teplotu a koncentraci CO2 v zemské atmosféře na delší, mnohem delší, časové ose, řekněme ne 100 či 200 let, ani 500 000 let, ale nějakých 500 až 600 miliónů let a zasadíme data do širšího kontextu, pak bublina hysterie kolem změny klimatu splaskne. Názorně to dokládá i připojený graf z dílny Trekingu zhotovený podle podkladů studií uvedených na konci tohoto článku. ![]() Před asi 540 milióny let, tedy někdy v době kambria (v prvohorách) dosahovala koncentrace atmosférického CO2 asi 7 000 ppm. Což je oproti dnešnímu stavu asi 17× více. Podle dnešních bouřlivých reakcí nad pouhými 410 ppm oxidu uhličitého a řady studií o vlivu CO2 na globální teplotu musela být planeta Země v kambriu prakticky neobyvatelná. Opravdu tomu tak bylo? Naopak. Nic není pravdě vzdálenější, než výše uvedený výrok. V době, kdy koncentrace CO2 byla oproti dnešku 17× větší a průměrná globální teplota byla vyšší o 8 až 10 °C, dochází naopak doslova k evoluční explozi, nazýváné také kambrijská evoluční exploze. V této době se objevují všechny hlavní živočišné kmeny, přestože pozemskému životu dominují dobře známí trilobiti představující asi 50 až 60 % všech tehdejších živočišných druhů. Koncentrace oxidu uhličitého pak postupně klesají a před koncem prvohor, v kambriu a permu, dosahuje zhruba dnešních hodnot. Pak ovšem koncentrace CO2 naopak roste až někde nad 2 000 ppm (patrně z důvodu zvýšené sopečné činnosti), přičemž je opět doprovázena druhohorní jurskou evoluční explozí. Světu tehdy kralovali dinosauři, kteří byli nejúspěšnější živočišnou třídou, jakou kdy Země nosila. ![]() Od období jury pak koncentrace CO2 v zemské atmosféře neustále klesala. Až na posledních asi 200 let, kdy opět koncentrace oxidu uhličitého začala stoupat. Především v důsledku průmyslové činnosti člověka. Tato nepatrná změna v tak krátkém časovém období není v připojeném grafu vůbec patrná. Je nárůst koncentrace CO2 v atmosféře planety Země opravdu tak život ohrožující? Nikoliv, podle řady studií renomovaných vědců právě naopak. Biologové prokázali, že jakmile klesne koncentrace CO2 v atmosféře pod 500 ppm, začínají rostliny trpět. Pokud by koncentrace CO2 klesla pod 170 až 150 ppm, došlo by naopak k masivnímu vymírání rostlin z důvodu nemožnosti fotosyntézy. Pierre Gosselin ve svém sloupku No Tricks Zone vtipně dodává, cituji: "Opravdu chceme žít na pokraji vyhynutí?" Srovnávací studie, kdy jsou pěstovány různé zemědělské plodiny v normální atmosféře a ve sklenících se zvýšeným podílem CO2 dokazují, že se více daří plodinám pěstovaným v atmosféře s vyšším podílem oxidu uhličité. Nejenže rostou rychleji a dosahují většího vzrůstu, ale také roste jejich nutriční hodnota… Kdo chce, srovnávací studie snadno dohledá na webu. A co je ještě významnější. Na dlouhé časové ose nevykazují koncentrace CO2 a průměrná globální teplota ani korelaci, ani kauzalitu. Globální doba ledová stihla Zemi jak v ordoviku a siluru, kdy byla koncentrace CO2 někde mezi 3 000 a 4 000 ppm, tak v karbonu a permu, kdy koncentrace tohoto skleníkového plynu klesla někde k dnešním hodnotám. Podobně jako ve čtvrtohorách, kde se vystřídalo až 16 dob ledových (podle rozborů vzorků z vrtů mořských sedimentů) trvajících 50 000 až 100 000 let, kdy život ve vyšších geografických šířkách doslova zamrzl, oddělených teplými periodami v trvání 10 000 až 20 000 let… Vliv koncentrace CO2 na globální teplotu tak z dlouhodobého hlediska nelze považovat za prokázaný. Naopak pro vývoj života na Zemi je žádoucí pravý opak - růst koncentrace oxidu uhličitého. Klimatičtí alarmisté budou sice tvrdit opak a apelovat na rostoucí výšku hladiny moří. Ta však v geologických dějinách Země kolísala vždy v závislosti na průměrné globální teplotě, kterou ovlivňují spíše Milankovičovy cykly, pohyby kontinentů a změny v proudění globálního termohalinního systému. A zřejmě i změny, byť asi nepatrné, svítivosti Slunce. A určitě i další faktory, z nichž některé vědci dnes vůbec neznají a nebo je neberou v potaz. Přesně v duchu jednoho z pravidel poznání: Problémy se zdají tím jednodušší, čím méně o nich víme. ![]() V horizontu desítek či stovek let to města jako Londýn, Benátky, New York a další mohou mít spočítané a jejich obyvatelé se budou stěhovat do vyšších poloh. Podobně jako obyvatelé Bangladéše, Nizozemí či ostrovů v Pacifiku. Změní se i obrysy kontinentů. "Boj s klimatem", resp. s růstem koncentrace CO2 budou vědci v budoucnu, s pravděpodobností vyšší než velkou, považovat za směšné a nebudou chápat, proč lidstvo nereagovalo na neodvratné změny klimatu praktickými kroky, které by vliv těchto proměn na technickou civilizaci zmírnily. Doporučené zdroje
Líbil se vám tento článek? |