Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 6.10.2020 , svátek má
Treking > Treky, turistika > Východní Nízké Tatry, Oravská Magura a Oravské Beskydy

Východní Nízké Tatry, Oravská Magura a Oravské Beskydy

aneb nad Tatrou sa blýská… a nejen tam (2)

6.10.2020 | Markéta Zigáčková

Pomalu jsme se vydali na sestup. V mělkém sedle, kde stála maringotka možná toho pastevce, zastihla bouřka rodinu s dětmi. Nezbylo jim než se schovat doslova pod maringotkou. Scházeli jsme dolů a už nám bylo hej. Dívala jsem se na kopce na východ od Telgártu a říkala si, že příště musíme někam tam. Teď ale ze středního Slovenska odjedeme. Tahle bouřková činnost tady jen tak neustane.

Orava

Po silnici jsme sešli do Predného sedla, kde stojí Chata pod Kráľovou hoľou. Věděli jsme, že je na chatě možnost přespat. Ani jeden jsme po tom zážitku neměli chuť stavět stan. Ještě jsme ani nedošli k chatě, když nebe nad Královou hoľou začalo zase houstnout a při prvním hromu jsme věděli, že na chatě přespíme za každou cenu.

23 euro s raňajkou za noc na palandě pro 6 osob se nám zdála maličko vyšší, ale byli jsme Orava v situaci, kdy se to vyplatilo. I když jsme neměli rezervaci, v chatě nocovali dnes pouze dva lidé (a majitelka se synem). Abychom ušetřili a snížili váhu batohu, aspoň jsme si uvařili večeři ze svých zásob na terase před chatou. A potom horká sprcha, v chatě bylo zatopeno a boty (alespoň ty moje) do rána usušeny. Další den sestup po modré, žluté a zelené do Telgártu. A na jeden stop až do Popradu.

2. část Oravská Magura - utajená hřebenovka

Ale kam dál? Včera jsme se dohodli, že na Oravu. Bouřky zuřily jen na středním Slovensku, na Oravě zdál se klid. Na nádraží v Poprad jsme v malé sámošce dokoupili čerstvé pečivo a pak se vláčkem přesunuli do Dolného Kubína. Ve čtvrt na pět odpoledne jsme vyrazili po žluté turistické směr chata na Kubínskej holi. Je to 7 km a trasa vede z dobré půlky po asfaltové silnici, doufali jsme, že nás někdo kousek sveze. Nikdo však ten večer nahoru už nejel.

Tipy Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Hřeben Oravské Magury převyšuje údolí o dobrých 900 metrů, my z toho dnes chtěli ukrojit nějakých 650. Očima upřenýma k vrcholku, který se díky sjezdovce dobře identifikuje, jsem hledala chatu. Zdá se mi to, že se mraky nad ním nějak začínají stahovat, nebo se mi to nezdá? A jako už posté - tušení mě nezklamalo.

Během pár minut se ozval první hrom. "Ukaž!" velím Luďkovi a hledám na jeho mobilním přístroji stránku s blesky. Proč mě vůbec nepřekvapuje, že jediné blesky dnes na Slovensku jsou tady na Oravě. Potichu šlapeme k úpatí hory. V údolí navíc v lese se nebojím. Bouřka ale trvala jen kratičkou chvíli, byla taková dá se říci na uvítanou. Abychom nevyšli ze cviku, abych věděla, že před ní neunikneme.

Stoupání probíhalo svižně, zdržovalo nás jen focení a výhledy na Oravu. Za chvíli stojíme před chatou. Je tady klídek. Dali jsme si večeři a domluvili postavení stanu u chaty. "Hej! Klidně si postavte tam u tej búdy, len prosím oheň nerozdělavajtě. Ale kdybyste chtěli, pokoj mám volný taky," nenuceně nás informovala sympatická paní. "Víte, když už ten stan táhneme," omlouvám se a abychom se nějak revanšovali za bezplatné místo pro stan, ptáme se, kdy budou mít ráno otevřeno, abychom si dali kafe. "Hned jak vstanu, tak vám odemknu," vyrazila nám doslova dech. "Sem bychom mohli zajet v zimě na lyže," říkali jsme si.

Ráno stoupáme po žluté na vrcholky kopců. Údolí po obou stranách hřebene se topí v inverzi, na horách je slunečno. Jestli se zase odpoledne něco přižene, tak honem, ať něco ujdeme… Prozkoumali jsme opuštěné dřevěné chatky na nejvyšším vrcholu Minčolu (1 394 m), zamávali Velkému Choči, který vypadal jako ostrov vynořený z mračného nebe a pak uhnuli na modrou. Vede lesem bez výhledů. V bahně se skví první stopy medvědů. Hlasitě se snažíme si povídat, žádné lidi jsme od rána ještě nepotkali.

Večer v horách

Vyšli jsme z lesa na nádherné louce - jmenuje se to tu Vasiľovská hoľa. Cestou jsme potkali první lidi - šlo ale jenom o houbaře. Na Príslopci se hlavní hřeben pohoří stáčí k západu, my ale máme v plánu uhnout na opačnou stranu - k východu. Když jsem před odjezdem hledala na internetu cestopisy na téma Oravská Magura (kvůli pramenům vody a místům na spaní), našla jsem zmínku o hřebínku, který je v zimě ideální na běžky. Nebylo tam sice napsáno nic konkrétního, ale nebylo složité v mapě najít, o který hřeben jde.

Lesy se měly střídat s loukami, na lukách kapličky a hlavně nikde nikdo. Napadlo mě, že s mapami v mobilu a modrou tečkou GPS polohy nebude problém tento hřeben projít i bez značení. Jaké však bylo naše překvapení, když na Príslopci doprava odbočovala zelená turistická značka (PS: při psaní tohoto textu už je zelená trasa na mapě vyznačená.) Na cedulce však připsali, že je cesta (asi z důvodu ochrany přírody) zavřená od 1. 3. do 15.5. Moc jsme tomu nerozuměli, ale protože byl srpen, vydali jsme se směle dál.

Nečekalo nás zatím nic zvláštního. Běžná lesní cesta, vyjeté koleje svědčily o čilém provozu, snad jen na kolo bych tuto pasáž pro hluboké kaluže nedoporučila. Brzy jsme ale vyšli z lesa na velkou louku. Hřebenová trasa se před námi mírně svažovala a objevil se skvělý výhled. Napravo na hlavní hřeben Oravské Magury (který jsme vynechali), po levé ruce v dálce se daly tušit Pilsko a Babí hora. Za námi vyčuhoval skalnatý fatranský Velký Rozsutec.

Cesta na Babí horu

Nádherná krajina, jakou mám ráda, trochu jsem si připadala jako někde ukrajinské polonině. Jenom obláčky, které se nad horami kupily, mě lehce znervózňovaly. Počítali jsme, že hřeben dlouhý asi 10 km přeběhneme rychle. Cesta se zase zanořila do lesa a zdála se nekonečnou. Věčně jsme obcházeli kaluže a kroutili hlavami nad tím, proč sem může těžká lesní technika, ale turista ne. Pochybuji, že to v tu inkriminovanou dobu někdo respektuje. V bahnitých úsecích otisknuty četné medvědí stopy, jak ty velké, tak roztomilé maličké.

V sedle Kaňova jama jsme zase z lesa vyšli. Stojí tu první kaplička, sedánek, ohniště, vzorně posekáno, zkrátka krásné tábořiště, ale bez vody. O dva kilometry dál další kaplička Sv. Anna a také krásné místo. Třetí kaplička Panny Marie sedmibolestné po 1,5 kilometru - s přístřeškem a lavičkami pro pořádání sešlostí. Kdyby zde byla voda, asi bychom tu zůstali, ale vzhledem k tomu, že mraky hutněly a mně při pohledu na ně hutněla krev v žilách, na nocleh na otevřeném hřebeni, byť pod boží ochranou, nebylo ani pomyšlení.

Nad Fatrou a Oravskými Beskydami to už bouřilo, lépe jsem se cítila, když jsme kousek sešli a lesní cestou se blížili do obce Krušetnica. Hřeben už tady beztak pomalu končil, zbývaly 4 kilometry po zelené do obce Lokca.

3. část Oravské Beskydy - nejen nad Tatrou sa blýská

Původní představa, že před obcí někde postavíme stan, ale vzala za své. Bylo ještě docela brzy, teprve čtyři hodiny. Kdybychom se ještě dnes přesunuli na Oravu, budeme mít pár kiláků k dobru, myslela jsem si. Přitáhlo nás také volání civilizace. V penzionu Pohoda jsme si dali pozdní oběd (nebo dřívější večeři) a na dva stopy se dostali do pohraničního sedla Glinka. Bylo sedm hodin, a akorát tady skončila bouřka.

Nebe už se modralo, ale voda ještě odkapávala ze stromů. Vydali jsme se po rozbahněné modré značce směr Bačówka na Krawcowém Wierchu. Zde jsem poprvé zalitovala, že nemám pohorky, protože jsem musela dávat zatraceně dobrý pozor, kam šlapu. V kožených botách bych vše přešla a pod nohy se nemusela dívat. V látkových keckách snadno hrozilo, že se nahnědlá tekutina dostane dovnitř.

Cesta na Babí horu

Chvíli před osmou jsme se vynořili na louce u malého schroniska. Typická trojúhelníkovitá stavba polských chat! Přitahovala nás svou přívětivostí. Z komína se kouřilo, okna svítila, a na pozadí načervenalé nebe po západu slunce. Romantika jako blázen. Poláci umí stavět chaty na kouzelných místech s horskou atmosférou.

Stan jsme postavili na louce poblíž lesa. Ráno jsme chtěli v chatě posnídat, ale vstali jsme příliš brzy, okénko ještě nebylo otevřeno. Zásob jsme měli dost, jen nás honila mlsná. Pokračovali jsme po modré značce typickou beskydskou hřebenovkou, tj. po spádnici přímo nahoru a dolů, přesně kopírujíc hranici. Lesem, loučkami, mezi modrými hořci. Zvažovali jsme zacházku k dalším polským chatám Hala Lipowska nebo Rysianka, ale už nevím proč jsme to nakonec zamítli a mířili dál.

Na kótě Trzy Kopce (1 216 m) jsme se spojili s červenou a úzká cesta se změnila na široký chodník. Také přibylo turistů, hlavně z Polska, zdravili jsme se automaticky Cześć!. Přehoupli jsme se přes několik vrcholků a začali klesat ke schronisku na Hali Miziowej. Mraky opět hutněly a před námi trčelo majestátní Pilsko.

Jen co jsme došli k chatě, ozval se od jeho vrcholku první hrom. Divila jsem se, kolik lidí před bouřkou stoupá vzhůru. Mě tam dneska nikdo nedostane, stejně jsme tam už byli. Déšť však čekal, až se najíme (žurek a nalešniki) a vyrazíme dál. Čekal ještě, až seběhneme do sedla Hliny (804 m). Nevím, čím jsme si takovou ohleduplnost zasloužili.

Už jsme dokonce mysleli, že dneska vyvázneme, ale sotva jsme došli k budově celnice, spustil se hustý slejvák, a blesky práskaly všude kolem, sedlo nesedlo. Plán byl pokračovat dál po žluté. Ujít ještě dost kilometrů, aby to vyšlo další den na dobytí Babí hory. Luděk však byl jiného názoru. "Co tady chceš dělat v tom nečase?" houknul a začal mávat na projíždějící auta. Nebyla jsem z toho nadšená.

Civilizaci jsme nepotřebovali, zásob jsme měli dost a pochybovala jsem, že nám v té slotě někdo zastaví. Ale zastavil. Za chvíli jsme čuměli jak puci v Oravské Polhoře na to teplo a úplně suchou silnici. Bouřka zuřila jen nad horami. Přemýšleli jsme, co dál. Moc to nevycházelo. Babí hora zela přímo nad námi, mohli bychom ji dobýt v pohodě hned zítra. Já ale toužila vylézt na ni po žluté trase, nazvané Perć Akademików, která vede z Polska. Měla to být jedna z nejhezčích cest v Beskydech, a jediná místy zajištěná řetězy.

Chodník do sedla Krowiarki

Ne že bych zajištěné cesty vyhledávala, to spíš naopak, ale ono ani o ferratu v pravém slova smyslu nejde. Ale měla to být jedna z perel letošního vandru a nechtěla jsem se jí vzdát. Jenže pokud přijde zítra odpoledne zase stejná bouřka, jakože přijde, nemáme šanci. A pak jsme vymysleli, že to nebudeme hrotit. Času máme zatím dost. Dáme si zítra odpočinkový den. Přejdeme přes Malou Babí horu na schronisko Markowe Szczawiny, kde jsme kdysi přespávali s dětmi, a Babí horu po žluté dáme až další den. Zbytek hřebene už vede lesem, tedy v případě bouřky bude relativně bezpečný.

Vydali jsme se hledat dnešní nocleh. U minerálního pramene Slaná voda to na spaní nebylo, protože voda není na pití vhodná. Má sice léčivé účinky, ale jen při vnějším užití. Přenocovali jsme o kousek dál, v přístřešku u obory s divočáky na kraji obce. Když jsem pak viděla v lese krásné místo i s ohništěm, zalitovala jsem trochu. V obci moc klid nebyl.

Další den nám cesta pěkně utekla, až moc rychle. I když jsme nijak nespěchali, v půl dvanácté jsme stáli na Malé Babí hoře (1 517 m) a řešili, co dál. Ta velká Babí hora byla doslova na dosah ruky. Stačilo klesnout pár desítek metrů do mělkého sedla… Já ale trvala na žluté, což znamenalo sestup 360 výškových metrů a následně 570 nahoru. Něco málo přes 4 km, ale záležitost i s obědem na pár hodin. A jako na potvoru to zrovna dneska na bouřku nevypadalo.

Zdání však klame a počasí v horách se mění velmi rychle. Sestoupili jsme k chatě, od níž sice na vrcholky hor nebylo vidět, ale když jsme naladili místní wifi, první křížky blesků značící výboje se začaly objevovat. "Kašlem na to!" Objednali jsme si dvou lůžkový pokoj (poslední volný) a po zbytek dne odpočívali a užívali si luxusu chaty.

Tipy Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Sledovala jsem bedlivě situaci stran bouřek, ale nebylo to tak dramatické jako předchozí dny. Dnešní bouřka byla výjimečně opravdu slabá. V hlavě mi tak vrtalo, že jsme to možná měli zkusit, ale na druhou stranu, asi bych si to neužila.

Ráno ještě před sedmou jsme opouštěli chatu. Zdaleka jsme nebyli první a už vůbec ne jediní. Poláci jsou národem turistů. Ale byli jsme jediní, kdo se vydal po polské žluté akademické stezce. Jestli to nebude stát za to, tak mě Luděk přetrhne, pomyslela jsem si. Necelý kilometr po rovině a pak to začalo. Chodník dlážděný z kamenů zbudovaný v roce 1925 se kroutil vzhůru, objevily se schody a první výhledy! Po chvíli došlo na pár kovových stupů a asi dvě místa zajištěná lany, ale v suchu zvládnutelné úplně v pohodě.

Přes 500 výškových metrů nám zabralo hodinu a půl pohodovým tempem s focením a kocháním. V podstatě tak, jak to dole ukazoval směrovník. Před půl devátou jsme stáli na vrcholku Babí hory, královny Beskyd. V žádném případě jsme tam ale nebyli sami. Přicházeli první turisté, jestli ze sedla Krowiarki nebo odkud, netuším. Výhled nebyl dokonalý, maličko ho kazil opar a Oravu zakrývala inverze, ale oproti minule, kdy jsme se sem s dětmi vyškrábali v lijáku a větru, to bylo nebe a dudy.

Letecké neštěstí

Čekal nás sestup 700 m na 5 km do sedla Krowiarki (1 010 m). Proti nám šly v protisměru doslova davy jednodenních turistů. Chodník dokonale vydlážděný, však také poláci vybírají za vstup do Narodovego parku Babiogorského poplatek 6 zlotých (děti a vojsko polovic). Chápu, že eroze po tolika lidských šlápotách je neúprosná a horské přírodě asi nesvědčí, ale nešlo se po tom chodníku vůbec dobře, nohy z těch kamenů bolely jako čert.

V půl jedenácté jsme na sedle výběrčímu v budce nepřiznali, odkud jsme přišli, čímž jsme se placení vyhnuli (na chatě nikdo nevybíral). Koupili jsme si akorát kafe a balené pečivo na svačinu a vydali se na další pochod. Doufali jsme, že v druhé části hřebenovky, stranou národního parku, bude chodit lidí méně. A nespletli jsme se. Směrem schronisko na Hali Krupowej už nešel nikdo, v protisměru jsme potkali turisty dva.

Pravda, trasa nebyla ničím výjimečná. Lesní pěšinka se na kopci Cyl Hali Śmietanowej (1 298 m) stočila k východu, zavedla nás na o něco málo vyšší Policu (1 369 m) a začala zvolna klesat. Už bylo načase! Už jsem začala být mírně řečeno nervózní. Mraky totiž přímo nad námi už zase houstly, tmavly a vzduch těžknul - zkrátka bouřka byla opět na spadnutí! A to nebylo ještě ani půl druhé!!!

Šli jsme přímo po hřebeni, ale za výhledy jsme vděčili polomům a kůrovcem napadeným stromům. Bohužel. Babí hora na nás vykukovala zdálky. Obešli jsme pomník leteckému neštěstí a spěchali dál. Tedy, já spěchala. Na Halu Krupowou do sedla Kucałowa Przełęcz (1 148 m) to bylo ještě přes dva kilometry.

Před bouřkou

Ty každodenní bouřky už mi začaly lézt na nervy. Proč na ně máme takovou smůlu? Je konec srpna, to už většinou počasí nabírá podzimní ráz, tedy bývá stabilnější, bez bouřek. Ale na druhou stranu, měli jsme štěstí, smůlu měli ti na Giewontu minulý týden.

První hrom se ozval pod Jasnou Górou, asi 500 m od chaty. Udeřilo tak blízko, že jsme přidali jsme do kroku a mazali do bezpečí. Hala Krupowa je krásné místo, loučka najednou vykoukne uprostřed lesů a horské schronisko stojí na kraji. Štěstí a čas byl na naší straně. Déšť čekal, až vpadneme dovnitř.

Objednali jsme si oblíbený žurek a nalešniki s jagodami (pozor, jde o borůvky!) a sedli si na verandu. Práskalo to všude kolem i slejvák se spustil slušný. Hodiny ukazovaly přesně dvě hodiny! Ty bouřky trhají rekordy, se mi zdá. Zuřila hodinu, dvě… Vždycky, když se zdálo, že už je po všem, vznikl nový mrak a začalo to nanovo.

Nic nám nechybělo, ale řešili jsme, co s načatým večerem. Původně jsme chtěli pokračovat po hřebeni dál, ale ten už se tu stejně pomalu svažoval a končil a asi by nás na něm nic závratně krásného nečekalo (znáte tu bajku o kyselých hroznech, že?) Další den jsme už hned zrána potřebovali přiblížit se někam vlak. Bylo jasné, že dnes už toho mnoho neujdeme. Atmosféra sympatické chaty nás navíc chytla natolik, že jsme se rozhodli tady zůstat na noc.

Domluvili jsme si za malý příspěvek stanování na plácku poblíž budovy, v ceně byla sprcha. Využili jsme pauzu mezi dvěma vlnami bouřky k vycházce na kilometr vzdálený vrcholek Okraglica, kde stojí Kaplica Matki Bożej Opiekunki Turystów, neboli symbolický hřbitov. Bylo to nádherné místo, kde jsme si uvědomili, že je někdy nutné ze svých plánů ustoupit a před horami a všemi rozmary počasí sklonit hlavu.

Schronisko

Vrátili jsme se k chatě, postavili náš plátěný domeček, zažehli oheň v přístřešku (zde to bylo povoleno) a u popíjení slivovice pozorovali po bouřce z oparu vynořující se vzdálené siluety Vysokých Tater. Do chaty se pomalu začali trousit turisté na noc. Nejprve osamělá holka, později tatínek se dvěma dětmi. Nebyli jsme sice nikde v divočině, ale bylo nám tu dobře. Tohle byla pravá turistická chata, dostupná pouze pro ty, kdo dojdou pěšky. Spát jsme šli se slepicemi, takže ráno ještě před šestou už Luděk zažehl oheň a opekl na něm poslední zbývající chleba. Vyrazili jsme za kuropění. Copak Luděk, ten je ranní ptáče, vyrážel by takto často, já jsem větší spáč…

Z chaty jsme to fikaně nevzali nejkratší cestou, ale šli jsme po cestě, kde jsme si říkali, že by někdo mohl jet třeba se dřevem (z lesa už se ozývala motorová pila) a tudíž nás svézt. Ale smůla, nejel nikdo. Museli jsme si to odšlapat sami a pak ještě kus po silnici, než nám zastavila odvážná paní. Na asi tři stopy jsme se dostali na Slovensko do Trstené, odkud už jsme domů pokračovali vlakem. Doma jsem pak sledovala, jak bouřková činnost na Slovensku pokračuje až do konce srpna. Díky tomu mi aspoň nebylo líto, že je náš vandr už u konce.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
13.10.2020, 22:11 Nenad | Bourky museji byt!
06.10.2020, 20:58 -OB- | Krásná trasa a také


Další treky na Oravě, může vás zajímat

Reklama

Z posledních článků vybíráme

23.9.2020 / Radomír Hruška
Trek · Severními úbočími Nízkých Tater: trek pro opravdové tuláky (1)

Koronavirová krize a nekonečné změny destinace se nám podepisují na plánování už od jara. Mnohokrát se tak mění obsazení (od původně dvojice aut po finální trojici nejschopnějších - tedy já, Petr a Barča) i …

23.9.2020 / Lea Vargovčíková
Trek · Kalottireitti - k nejvyšší hoře Finska Halti: Cesta Severní Kalotou (2)

Každopádně dosažením vodopádu Pihtsusköngäs, přezdívaného též Finská Niagara, se mi prudce zlepšila nálada. Konečně jsem měla možnost něco fotografovat, použít šedý neutrální filtr, a taky se trošku …

15.9.2020 / Dorek Čermák
Trek · Českomoravská vrchovina, projekt 13/2 - Kraj Vysočina: 4denní trek z Kostelce do Kostelce / Fotogalerie k článku

Než se rozepíšu o tomto krásném a kouzelném kraji, ve kterém jsem se v roce 1947 narodil, tak pro představu uvedu pár informací. Když řeknu "jedu na Vysočinu", tak většina lidí má představu, že je to oblast kolem Nového …

14.9.2020 / Otakar Brandos
Trek · Dva dny Keprnickou hornatinou s širákem na Šeráku: Červená hora, Rudohorské vodopády, Keprník a Vozka (2) / Fotogalerie k článku

Budíme se do slunečného, ale velice chladného rána. Teplota je jen pár stupňů nad nulou. Snažím se Míšu vyhnat ze spacáku. Ven se jí vůbec, ale vůbec nechce. Až po delším přemlouvání a příslibu, že se na hřebeni na …

14.9.2020 / ESO2015
Vesmír · V atmosféře Venuše byly nalezeny možné stopy života: objev fosfanu v oblacích planety

Mezinárodní tým astronomů oznámil objev vzácné molekuly - fosfanu - v oblacích planety Venuše. Na Zemi tento plyn vzniká ve větším množství pouze průmyslově nebo činností mikroorganismů žijících v prostředí bez …

8.9.2020 / Václav Vágenknecht
Trek · Slovensko v roce 2020 (1): Nízké Tatry, Stolické vrchy, Muránska planina, Veporské vrchy, Poľana

Někdy člověk míní a okolnosti mění, tzv. doba koronavirová nás přinutila upravit cestovní plány. Kvůli omezením na hranicích jsme "odpískali" červnovou návštěvu Polska a místo toho vyrazili v červenci na týden na Slovens …

2.9.2020 / Lea Vargovčíková
Trek · Grónsko - za Inuity, polárními psy a jedovatou kytkou: Arctic Circle Trail (1)

Trasa Arctic Circle Trail v Grónsku je považována za jeden z nejlepších výletů na dlouhou vzdálenost. Stezka se táhne téměř 200 kilometrů od okraje ledovce poblíž Kangerlussuaqu k rybářskému městečku …

1.9.2020 / Otakar Brandos
Trek · Dva dny Keprnickou hornatinou s širákem na Šeráku: Červená hora, Rudohorské vodopády, Keprník a Vozka (1) / Fotogalerie k článku

Poslední srpnový týden počasí turistice příliš nepřálo, ale dvoudenní skulinku se slunečným počasím jsme přece jen chytli. Jizerské hory nebo Slovensko neměly na tak krátkou dobu valného smyslu, takže nakonec míříme s …

18.8.2020 / Otakar Brandos
Turistika · Lysá hora a Masarykovo údolí, 20kilometrový okruh přes Čupel a Zimný v Moravskoslezských Beskydech / Fotogalerie k článku

Neuběhlo ani 14 dnů a stojím opět na úpatí Lysé hory, nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Část túry bude sice opakováním z minula, druhá půle ale povede novou trasou. Přes Masarykovo údolí. Hezký okruh od …

17.8.2020 / Otakar Brandos
Blog · Klima v holocénu (starším, středním, mladším): klimaalarmistické předpovědi se zřejmě mýlí aneb neplatná skleníková hypotéza

Klima v holocénu, tedy v období po skončení poslední doby ledové do současnosti, nebylo zdaleka tak neměnné a vyrovnané a s menšími amplitudami výkyvů, než jak se klimaalarmisté snaží vykládat. I v tomto teplém období …

12.8.2020 / Otakar Brandos
Tipy na výlet · Trojmezí na Hrčavě, tip na výlet na česko - slovensko - polském pomezí

Trojmezí na Hrčavě je oblíbeným turistickým cílem. Svědčí o tom skutečnost, že v okolí trojmezí u Hrčavy vyrostla řada nových objektů. Ať již na české straně a nebo na straně polské. Stavěno bylo především díky dota …

Reklama, turistické trasy a výlety podle pohoří
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar

Velký Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Beskydy, ubytování Soumrak Luční bouda Malá Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Elbrus Afélium Zverovka Chalupská slať Šumava, ubytování Spacáky Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Vysoký vodopád Cvilín Karlštejn Chata Šerlich Bouda Jelenka Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Cumulonimbus Pohorky
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist