Káně lesní (Buteo buteo), slovensky myšiak hôrny. Atlas ptáků v Česku

Rozpětí křídel káně lesní dosahuje přes jeden metr. V literatuře se uvádí rozpětí od 100 až po 135 cm, přičemž samice bývají zpravidla větší než samci. Hmotnost se pohybuje v rozmezí asi 0,7 až 1,0 kg. Zbarvení svrchní části těla je tmavě hnědé, zespod rovněž tmavě hnědé se světlými až bílými skvrnami. Obecně je ale zbarvení tohoto druhu velice variabilní. Za letu vyniknou široká křídla s výraznými letkami a nápadnými bílými pruhy a krátký zakulacený ocas.

Káně lesní je z našich velkých dravých ptáků nejhojnější. A patří k velice užitečným dravcům, přestože někteří myslivci mohou mít jiný názor. Podstatnou část jejich jídelníčku totiž tvoří myši, hraboši, krtci apod. Proto se jí lidově říká myšilov, podle staršího pojmenování káně myšilov. Podobně výstižně zní její slovenské pojmenování - myšiak hôrny. Však také dospělá káně denně spotřebuje v průměru asi 5 hrabošů. Káně lesní ale loví také žáby, hady, větší druhy hmyzu a nebo drobnější savce. Občas, v době nedostatku, může ulovit i zajíce, bažanta či drobná hospodářská zvířata. Jídelníček káně lesní je tedy velice pestrý.

Káně, která žije v monogamních párech, si staví své hnízdo zpravidla vysoko v korunách stromů. Obvykle těsně pod vrcholem stromu, kde vyskládá poměrně velké hnízdo z větví. To vystele mechy, listím nebo chlupy. Občas využije jako základu starého hnízda vrány či jiného podobného opeřence. Po vylíhnutí mláďat hnízdo dále upravuje a zvyšuje okraje.

Samice snáší do hnízda kulovitá vajíčka zelenavě bílého zabarvení s řídkými rezavými skvrnami až v dubnu. Obvykle dvě až čtyři. Mláďata se klubou po 28 až 31 dnech inkubace v květnu. Snůšku zahřívá obvykle samice, samec se do výchovy mláďat zapojuje později. Obstarává potravu nejen pro mladé, ale zpočátku i pro samici.

Káně se na hnízdě zprvu chová tiše, když mláďata trochu povyrostou, je s "maskováním" ámen. Na jedno takové kaní hnízdo vysoko na borovici, kde tito ptáci hnízdili po řadu let, jsem je pravidelně chodil pozorovat. A fotit. Tehdy ještě na diapozitivy. Jednou se mi podařilo káňata zastihnout v den, kdy opouštěla hnízdo. To bylo najednou ruchu. Mladí ptáci posedávali vysoko ve větvích v blízkosti hnízda a zvědavě na mne pokukovali. Mnoho hodin jsem se načekal, než mláďata prvně opustila "pevnou" zem (strom) a poprvé vzlétla. Dodnes vzpomínám na tyto úžasné okamžiky.

Káně lesní dosahuje rozpětí křídel přes jeden metr. Řadí se tak k vůbec největším ptákům u nás. Žije tady celoročně. V zimě se k nám navíc stěhují severnější populace. Areál rozšíření tohoto druhu zahrnuje téměř celou Evropu (vyjma nejsevernějších oblastí kontinentu), velkou část západní a střední Asie. Setkat se s ní můžeme od nížin až po horské oblasti po nadmořské výšky okolo 1 300 metrů.

Káně lesní si, jak již její druhový název napovídá, oblíbila především lesní oblasti. Zalétává ale i nad pole a dokonce nad obydlené oblasti. Pravidelně ji vydávám plachtit nad naší obcí. Z lesa a nebo z oblohy, kde její temnou siluetu vidíme plachtit bez jediného mávnutí křídel, se káně ozývá svým typickým "kiéé...kiéé...". Její křik ale s oblibou napodobují sojky a špačci. Káně lesní se v průměru dožívá 10 let, nejstarší známý jedinec se dožil neuvěřitelných 26 let. Káně lesní je u nás celoročně hájena.