Coprinus micaceus - hnojník třpytivý. Houby ČR

Hnojník třpytivý roste obvykle v bohatých trsech, od dubna / května do listopadu v blízkosti starých stromů a nebo pařezů. Ať již v lese a nebo mimo něj, třeba na polích a loukách v blízkosti alejí a remízků se starými stromisky. Houba roste na mrtvém dřevě listnáčů a nebo jeho zbytcích.

Houba má zprvu vejčitý až zvonovitý, žlutohnědý až okrový klobouk s bílými vločkami vela na povrchu, později zvoncovitý až kuželovitý, který má průměr 10 až 50 mm a výšku 10 až 40 mm. Je paprsčitě rýhovaný až téměř ke špičce klobouku se zvlněným a nebo roztřepeným okrajem. Ten se postupně třepí a zvedá. Husté lupeny jsou široké 3 až 8 mm, u mladých hub jsou bělavé až okrové, u starších hub šedé, fialově šedé až téměř černé.

Dutý třeň hnojníku třpytivého je válcovitý, 30 až 120 mm dlouhý a v 2 až 7 mm v průměru. Na povrchu mírně ojíněný, bílý a lesklý, na bázi rozšířený. Bělavá dužnina je tenká a křehká, barevně neměnná, chuť a vůně jsou nevýrazné. Eliptické až vejčité výtrusy mají rozměry 8 až 10 × 4 až 6 mikrometrů, výtrusný prach je černohnědý až černý.

Mladé plodnice hnojníku třpytivého jsou jedlé, jakékoliv pokrmy z něj však nelze kombinovat s alkoholem. Mohlo by dojít k otravě, respektive nevolnostem. A to až 48 hodin po jídle. Hnojník třpytivý tak působí jako přírodní antabus… Houba je zaměnitelná s podobným hnojníkem lesním (Coprinus silvaticus), hnojníkem kmenovým (Coprinus truncorum) a nebo hnojníkem klamným (Coprinus saccharinus).

Použitá literatura

[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] Kluzák, Smotlacha a Erhartovi, Poznáváme houby; Svépomoc 1985
[3] Baier, Hagara, Antonín, Velký atlas hub; Ottovo nakladatelství 2005
[4] Pavol Skubla, Velký atlas hub; Příroda 2007
[5] Různé internetové zdroje