Lejsek bělokrký (Ficedula albicolis). Ptáci v Česku

Samečky lejska bělokrkého a lejska černohlavého rozlišíme poměrně snadno podle bílého límečku. Mnohem obtížnější je to u nenápadně zbarvených samiček, které mají šedohnědý šat a jsou si opravdu velice podobné. Stejně jako mladá lejsčata. Při určování druhu nám může výrazně pomoci i biotop. Zatímco lejsek bělokrký je spíše nížinný druh, lejsek černohlavý dává přednost horským polohám. V místech styku obou populací je to již obtížnější, navíc dochází ke křížení obou druhů, takže je pak těžké, ba přímo nemožné, určit, o který druh se jedná.

S lejskem bělokrkým se nejčastěji setkáme v teplých opadavých lesích nížin a pahorkatin s dostatkem starých stromů s dutinami, ve kterých tito opeřenci hnízdí. Nejhojnější jsou lejsi bělokrcí v lužních lesích jižní Moravy a jižních Čech, poměrně hojný je například i v CHKO Poodří na předměstí Ostravy. Spatřit jej můžeme v parcích, zalétá i do zahrad a sadů v blízkosti lidských sídel. Areál rozšíření zahrnuje prakticky celou Evropu, od Francie až po evropskou část Ruska. A také Afriku.

Lejsek bělokrký je tažný druh, který do našich končin přilétá od poloviny dubna, do svých zimovišť v tropické Africe se vrací již ve druhé polovině srpna a nebo počátkem září. Pár lejsků, který se ozývá trylkovitým sib, sib, snáší pouze jednu snůšku. Samička klade do hnízda, spleteného ze stébel trav a kořínků a vystlaného peřím a chlupy (obvykle v dutině stromu a nebo ptačí budce), pět až sedm namodralých vajíček. Inkubační doba je krátká, jen 12 až 13 dní.

Péči o mladé, které po 14 až 16 dnech opouštějí rodné hnízdo, zajišťují oba rodiče. I po vylétnutí jsou mláďata přikrmována po dobu asi dvou týdnů. Na jídelníčku lejsků jsou hmyz, pavouci, na konci léta se přikrmují i bobulemi. Pohlavní dospělosti dosahuje lejsek bělokrký v prvním roce života a v přírodě se dožívá v průměru tří až čtyř let, výjimečně šesti až sedmi let.