Drobný a relativně méně hojný hnojník lesní
(Coprinus silvaticus, syn. Coprinellus silvaticus) je
nejedlá houba z čeledi křehutkovité (Psathyrellaceae), roste zpravidla
ve skupinách v listnatých lesích, často v bučinách na těžších, ale humózních
půdách, na dřevním substrátu a v detritu. Nalezneme jej ale i mimo les, od
nížin až po horské polohy.
Hnojník lesní se v naší přírodě objevuje od dubna do září. Vejčitý až válcovitý,
ve stáří zvoncovitý až zvoncovitě kuželovitý klobouk má v průměru 10 až 45 mm
a výšku 10 až 25 mm, téměř až do středu je paprsčitě rýhovaný. Na povrchu je jemně
chloupkatý (chloupky jsou viditelné pod lupou), což nám usnadní odlišit tento druh
od podobného hnojníku třpytivého(Coprinus micaceus) a nebo hnojníku kmenového (Coprinus truncorum).
Zbarvení hygrofánního klobouku hnojníku lesního je za sucha světle okrový,
za vlhka a v mládí tmavě hnědý, ve stáří špinavě šedohnědý s okrově hnědým
středem. U starších hub se okraj klobouku postupně třepí a rozpadává směrem
do středu. Volné lupeny jsou široké, zprvu bělavé, později červeno až šedohnědé,
výjimečně až černé. Válcovitý třeň je dlouhý 30 až 100 mm, 3 až 6 mm široký, ve
stáří u báze tmavne. Tenká dužnina je bělavá, pod pokožkou hnědá, bez vůně.
Tmavý výtrusný prach je černohnědý.
Sedělo by se příjemně. Sluníčko docela hřeje, výhledy jsou
hezké, my ale musíme postoupit směr Brníčko. Dohoda zní jasně - vybereme
nejkratší cestu. V mapě je fůra lesních cest, otázkou ale je, zda-li jsou
i v reálu. První z
…
Chvíli na větvičce, chvilku na větvi, ani chvíli neposedí.
To se nám ve svém černobílém fráčku předvádí lejsek bělokrký (Ficedula albicolis),
drobný, štíhlý ptáček velikosti vrabce. Tento čiperný zástupce čeledi
…