Choroš hlízovitý (Polyporus tuberaster). Houby Česka

Choroš hlízovitý se svrchním žíháním podobá houževnatci tygrovanému (Lentinus tigrinus), od kterého jej snadno rozeznáme podle spodní strany klobouku. Zatímco choroš má póry, houževnatec má lupeny. Další podobnou houbou je jedlý choroš šupinatý (Polyporus squamosus), který má menší klobouk a odstávající, větší a především tmavší šupinky.

Téměř okrouhlý klobouk choroše hlízovitého má v průměru 50 až 140 mm. Zprvu je vyklenutý, později plochý až vmáčklý, krémově okrový až žlutavě hnědý s vlákny či šupinkami. 1 až 4 mm dlouhé, sbíhavé a mírně protažené rourky s drobnými póry o průměru 1 až 2 mm jsou krémové až nažloutlé. 20 až 50 mm dlouhý výstředný až téměř postranní třeň, dole ztenčený, je bělavý až krémový s průměrem 10 až 25 mm.

Dužnina choroše hlízovitého je zpočátku měkká, později tuhá až kožovitá či korkovitá, bělavá. Válcovité výtrusy mají rozměry 10 až 15 × 4 až 6,5 µm, výtrusný prach je bílý.

Choroš hlízovitý roste v listnatých lesích, v nižších a teplejších polohách, od května až do října. Objevuje se spíše sporadicky až vzácně, buď jednotlivě a nebo v nepočetných skupinkách, na rozkládajícím se dřevě listnáčů, především buků a dubů, může ale vyrůstat i z černého sklerocia přímo z půdy.