Bedla Konradova má menší plodnice než bedla vysoká, klobouk dosahuje v průměru jen 50 až 120 mm, okolo tmavšího temene jsou dobře stíratelné, řídké, kaštanově hnědé šupiny na krémově bílém podkladu, které chybí pouze po okrajích houby. Klobouk je zprvu vejčitý, později kuželovitě zvoncovitý až ploše rozprostřený a na středu mírně vmáčklý s bradavčitým hrbolkem, po okrajích roztřepený.
Široké, volné lupeny jsou bělavé až krémové, na ostří vločkaté, válcovitý a snadno vylomitelný třeň je 100 až 180 mm dlouhý a 8 až 16 mm široký, na bázi hlízovitě rozšířený, nad nálevkovitým, vatovitým prstenem hladký a pod ním hnědě mramorovaný, obvykle dutý. Dužnina je měkká, bělavá, má příjemnou houbovou vůni i chuť. Hladké, elipsovitě vejčité výtrusy mají rozměry 13 až 17 × 8 až 10 µm, výtrusný prach je bílý.
Bedla Konradova roste jednotlivě a nebo v malých skupinkách na okrajích lesích a lesních světlinách v listnatých i borových lesích, obvykle v silné vrstvě lesní hrabanky a nebo v trávě. Roste docela hojně v nížinách a pahorkatinách od července až do listopadu.
