Na výlet jsem vyjel autem. To jsem nechal stát u silnice č. 232 nedaleko místní části zvané Zavadilka. Na kraji silnice u pole bylo parkovací místo, kam by se vešlo několik aut. Počasí přálo, bylo sluníčkově, příjemně teplo. Vzal jsem svačinu, pití, foťák a vyrazil. Na hrad to je po zelené turistické značce cca jeden a půl km. To jsem ještě netušil, že půjdu z kopce.
Asi po 300 metrech chůze jsem vešel do lesa. V lese to vonělo dřevem po nedávné prořezávce. Cesta se mírně svažovala, je kamenitá a vede takovým lesním úvozem. Zpívali k tomu ptáci a mouchy výjimečně ani neotravovaly. Je to velmi příjemná procházka, která není vůbec náročná. Pod kopcem jsem se napojil na červenou turistickou značku, ale to už jsem přes stromy viděl věž hradu.
Hrad Libštejn se vypíná na nevelkém návrší a pod ním teče Berounka. První známá zmínka o hradu pochází již roku 1361, kdy jej nechal postavit jako své sídlo Oldřich Tista z Hedčan, který byl ve službách Karla IV. jako ředitel jeho staveb - magister fabricae. Za husitských válek byl neúspěšně obléhán husity a od roku 1510 byl v držení Valdštejnů. Celkově ale měl hrad nevýhodnou polohu, protože se nacházel mezi kopci. V době svého vzniku byl luxusním sídlem, které může být chápáno jako výmluvný symbol poklidné atmosféry své doby.
Za procházku po zelené značce, po které jsem šel já, to určitě stojí. Dále je možnost se dostat na hrad i po červené turistické značce z Liblína. Cesta zpět byla do kopečka, ale to jsem již věděl. O tom, jak vypadá hrad v současnosti hovoří fotografie, které přikládám.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.