Pohoří Vysoký Atlas, nejvyšší hory v Maroku

Nejvyšší pohoří Maroka a severní Afriky - Vysoký Atlas

Vysoký Atlas je nejvyšším horským pásmem nejen Maroka, ale celé severní Afriky. Vysoký Atlas začíná na JZ mysem Rás Rhír nedaleko Agadíru a pokračuje v délce asi 850 km do saharských oblastí Tafiláletu. Celé pásmo Atlasů, které se táhne dále až do Tuniska dosahuje délky 2 000 km a max. šířky asi 500 km. Na pásma zvedající se v Maroku navazují mnohem nižší Saharský Atlas a Tell Atlas neboli Malý Atlas.

Průměrná výška Vysokého Atlasu přesahuje 2 000 metrů. Nejvyšším vrcholem celého pásma a Maroka je Jebel Toubkal (4 167 m) - čti Džabal Tubkal, též Džebel Tubkal. Ve střední části Vysokého Atlasu vystupuje z vápencové paroviny impozantní hora Ighil M'Kún (4 071 m, některé zdroje uvádějí 4 068 m) zvaná také Jbel Mgoun a ve východní pak Jebel Ayachi (3 737 m), který byl dlouhou dobu pokládán za nejvyšší horu Atlasu. Snad proto, že široko daleko nemá konkurenta a vystupuje přímo z roviny (dobře viditelný je z okolí města Midelt).

Ve Vysokém Atlase převládají vápence a především krystalické horniny. Místy, především v oblasti Jebel Sirwá (Džebel Sirúa), kde Vysoký Atlas navazuje na Antiatlas, nalezneme vyvřelé andezity. Jádro pohoří však tvoří velice staré prekambrické horniny, neboť první masív se tady formoval již v mladších starohorách.

Čtěte také: Výstup na Jebel Toubkal (4 167 m), nejvyšší horu Maroka

Ani Vysokému Atlasu se v poslední době ledové nevyhnuly ledovce. Ty však dosahovaly jen relativně malých rozměrů. Stopy ledovcové činnosti nalezneme v nejvyšších partiích hor, kde Vysoký Atlas nabývá alpský reliéf.

Vysoký Atlas se dělí na tři nižší geomorfologické jednotky. Jsou to Západní Vysoký Atlas, Střední Vysoký Atlas a Východní Vysoký Atlas. Každá z těchto oblastí má specifický charakter. Nejzápadnější část - Západní Vysoký Atlas je díky Jebel Toubkalu a dalším čtyřtisícovkám také nejvyšší a turisticky nejatraktivnější.

Střední Vysoký Atlas vrcholí horou Ighil M'Kún (4 071 m). Této oblasti, která se táhne od Azilalu po Ouarzazat dominují tabulové roviny brázděné četnými kaňony. Bezesporu těmi nejatraktivnějšími jsou Gorges du Todra a Dadés. Krajina této části Vysokého Atlasu je opravdu mimořádně pestrá.

Nejvyprahlejší část Vysokého Atlasu představuje Východní Vysoký Atlas táhnoucí se zhruba od města Khenifra přes nejvyšší horu Jebel Ayachi (3 737 m, čti Džabal Ajáči) až po doslova pouštní oblasti vulkanického původu Jebel Saghro a Jebel Sirwá.

Vysoký Atlas představuje ohromnou bariéru, která má zásadní vliv na klima "před" a "za" Atlasem. Dá se říci, že Atlas odděluje Saharu od Středozemního moře / Atlantiku. Zatímco východní a jihovýchodní oblasti Vysokého Atlasu jsou většinou vyprahlé s minimem srážek, severní a západní část má relativně vysoké úhrny. Srážky jsou ve Vysokém Atlase rozprostřeny opravdu nerovnoměrně.

V zimním období se hřebeny Vysokého Atlasu přikryjí sněhovou peřinou a teploty padají hluboko pod bod mrazu. V nejvyšších partiích se sněhová pokrývka drží od listopadu do května. Na dubnový výstup na nejvyšší Jebel Toubkal jsou tak zpravidla potřebné mačky.

Sníh padá od výšek okolo 1 500 metrů nad mořem. Na Toubkalu bývá i přes metr sněhu. Není proto divu, že hned ve vedlejším údolí vyrostlo lyžařské středisko Oukaimeden, jedno ze tří nejlepších ski středisek Maroka.