Výstup na Jebel Toubkal, Vysoký Atlas

Výstup na nejvyšší horu Maroka, Vysokého Atlasu a severní Afriky

Jbel Toubkal je nejvyšším vrcholem Maroka, Vysokého Atlasu a severní Afriky a čtrnáctým nejvyšším vrcholem celé Afriky. Nedosahuje sice výšky Mont Blanku, ale výstup na něj má něco nejen z Alp, ale i Himalájí (výstup k chatě Neltner).

Výstup na vrchol Toubkalu musíme zahájit již v samotném městečku Asni, odkud nás do 17 kilometrů vzdáleného Imlilu dopraví vcelku pohodlně taxi. Cesta sice po značně rozbité vozovce trvá asi hodinu, ale během ní se nám z korby nákladního taxíku otevírají nádherné výhledy na okolní čtyřtisícové vrcholy. Určitě lepší než šlapat pěšky.

V Imlilu si lze najmout mulu (unese náklad i pro tři osoby), která vám dopraví batohy až k chatě Neltner ve výšce 3 207 metrů. Cesta z Imlitu k této chatě trvá asi čtyři až pět hodin. Chata je vcelku upravená (před několika lety prošla rekonstrukcí, kdy se rozrostla i o velké přístavby) a jen jedenkrát je potřeba překonat vodní tok s pěkně ledovou vodou (v jarních měsících nad osadou Aroumd) ve výšce okolo 2 300 metrů. Cesta až k Neltneru je velice dobře patrná a značně frekventovaná. Chata samotná patří Francouzskému alpinistickému klubu v Casablance. Treking k chatě si nic nezadá s treky v Himalájích, jen jaky zde nahrazují muly.

Výstup na Jebel Toubkal (4 167 m n. m.)

Výstup na samotný vrchol se obvykle zahajuje u chaty Neltner, kde se dá za poplatek přenocovat ve stanu. Navíc je zde možno nabrat pitnou vodu z upraveného pramene vpravo od cesty pod chatou. U Neltneru je nejdříve nutné překročit potok a začít stoupat po protějším strmém svahu pod pilíř spadající ze severozápadního vrcholu Toubkalu. Svah je značně prudký (i přes 40 stupňů)a zejména v jarních měsících, kdy je zde ještě hodně sněhu a jeho povrch je umrzlý, je potřeba použít mačky a cepín, nebo v krajním případě teleskopické hůlky.

Strmý výšvih doliny Jižní Ikhibi je posléze vystřídán povlovnější plošinou s vystupujícími deskovými skalami. Zde dolina uhýbá více vpravo a opět prudce stoupá. Toto se opakuje ještě jednou, než se dostaneme do sedla Tizi n´ Toubkal ve výšce 4 010 metrů, odkud se nám konečně otevírají pohledy i na další vrcholy a hřebeny Vysokého Atlasu východním a jižním směrem. Ze sedla postupujeme po hraně hřebínku, odkud je občas vidět vrchol Toubkalu s kovovou pyramidou.

Pokud bychom se vydali na opačnou stranu (vpravo), dostali bychom se na další snadný čtyřtisícový vrchol Westgipfel (4 090 m). Hřebínek na Toubkal je značně suťový se sfoukaným sněhem. Téměř permanentně zde fouká silný vítr připomínající spíše vichřici, takže teplota v jarních měsících většinou klesá hodně pod bod mrazu. Cesta do sedla trvá zhruba dvě a půl hodiny a je nutné překonat výškový rozdíl 803 metrů. Ze sedla na vrchol je to zhruba půl hodiny s výškovým rozdílem 157 metrů.

Hřebínek značně připomíná výstup ze sedla Váha na vrchol Rysů ve Vysokých Tatrách. Na vrcholu Jbel Toubkalu, odkud se otevírají nádherná kruhová panoramata, nás přivítá asi tři metry vysoká kovová pyramida s mnoha nápisy. Cesta zpět, zejména v jarních měsících, je značně rychlejší, neboť lze využít sněhových polí, takže cesta trvá od asi 3/4 hodiny do zhruba dvou hodin (podle zkušeností a kondice). Během výstupu na Toubkal je nutné překonat převýšení 960 metrů (celkem tedy 1 920), celkový čas pro výstup jsou asi tři až čtyři hodiny, pro sestup je uvedeno výše.

Sestup od chaty Neltner vede dosti hlubokým údolím. Po levé straně se tyčí vrcholy Clochetons, Tadaht, po pravé straně Imouzer, Afekhoi adalší s výškami okolo čtyř tisíc metrů. Ve výšce okolo 2 500 metrů se objeví sporadické stromy, nějaká obdoba horských borovic a již jsme, poté co údolí prudce uhýbá doleva, opět u starého známého Sidi Chamharouhu (čti šidi šamharúš). Místní vám určitě budou nabízet k cestě do Imlilu muly, ale ty asi většina odmítne a využije až taxíku z Imlilu do Asni.

Celkově patří výstup na Toubkal k relativně lehkým turistickým výstupům, který je ale potřeba vzhledem ke své délce rozložit minimálně do dvou dnů. Ovšem v zimních a nebo v jarních měsících je terén značně ztížen umrzlými sněhovými plotnami, kde je potřeba použít mačky a cepín. Teploty tady mohou klesat až k -15 °C a vrstva sněhu dosahuje až 2 metry!