Střední Atlas se táhne v délce asi 350 km zhruba od města
Marákeš po horské město Azrou a Taza
s národním parkem Tazekka ve střední až severní
části Maroka. Střední Atlas je tak jakousi spojnicí
mezi Vysokým Atlasem a Rífským Atlasem zvaným
zkráceně Ríf.
Průměrná výška Středního Atlasu je 1 300 metrů a rozloha asi 23 000 km2.
Střední Atlas se dělí na tři nižší geomorfologické jednotky - Jbel Ayachi, Massif de
Tichchoukt a Jbel bou Iblane. Velká část pohoří je budována vápenci, v nejvyšších částech
pak vystupují především vulkanické horniny. Stejně tak na severozápadě v blízkosti
Fezu.
Nejvyšší horou Středního Atlasu, který je jihu a východu ohraničen řekou Mulúja,
je Jbel Bu Naceur (3 340 m, některé zdroje uvádějí 3 356 m). Řada
vrcholů dosahuje výšek okolo 2 500 až 3 000 metrů. Střední Atlas je turisticky poměrně
netknutou oblastí. Atraktivních vrcholů je tady přitom spousta. Jednak je to dáno asi
blízkostí vyššího Vysokého Atlasu a jednak poměrně řídkým osídlením.
Střední Atlas je oblastí bohatou na vodní srážky. Roční úhrn činí v průměru 1 000 mm.
Proto jsou hřebeny Středního Atlasu pokryty hustými zelenými lesy až do výšek 2 600 či
2 800 metrů. Navíc v zimních měsících tady leží i přes metr sněhu. Proto návštěvníka
jistě nepřekvapí, když tady narazí na vyhlášená lyžařská střediska u Ifrane či Azrou.
Sníh tady obvykle leží od listopadu do března až dubna.
Lesy Středního Atlasu jsou fantastické. Korkové duby, různé listnáče i jehličnany,
jalovce aj. Ale především cedr atlaský (Cedrus atlantica), blízký příbuzný
našeho modřínu. Jehličnaté cedry, jejichž plody jsou krásně vonící šišky je opravdu
nezaměnitelný strom s velice houževnatým a odolným dřevem. Lesy si zachovaly bohatou
biodiverzitu s řadou unikátních rostlinných i živočišných druhů. Turisticky nejvděčnější
je bezesporu makak magot (Macaca sylvanus), pěkně všetečná opice dorůstající
až 70 centimetrů.
blízkostí vyššího Vysokého Atlasu a jednak poměrně řídkým osídlením.
