Jeden z takových hezkých okruhů, má nějakých 15 kilometrů, chodíme s dcerou v různých obměnách pravidelně. Obzvláště nyní v době hysterie kolem čínského viru. Bohužel příjemné hospůdky po cestě jsou uzavřené a někteří domorodci procházených obcí na nás hledí s nedůvěrou. Jen ať je pohledem nenakazíme nemocí, která se dnes v ČR šíří již téměř výhradně ve zdravotnických zařízeních a pečovatelských domech…

Trasu lze různě prodlužovat a nebo zkracovat, různě obměňovat. Přechodu Velké Fatry se to sice nevyrovná, ale na předjarní či jarní procházku to není vůbec k zahození. Ze zastávky tramvajové linky č. 5 lze vyrazit různými směry. Třeba přes Novou Plzeň směr Krásné Pole. Hezkou alejí pod vrchem Nad Stádlem (317 m) zamíříme k chatové osadě a pak do lesa za říčku Meznice.

Hezkým světlým lesem pokračujeme směr Dolní Lhota. Vloni tady těžaři sebrali stoleté stromy. Mohutné duby. Taková ta stromiska, co chrání okraj lesa před náporem větrů. Aby nenapáchal zbytečných škod. Podle letokruhů pokácené stromy začaly růst v roce 1915, tedy ve druhém válečném roce Velké války.

Musíme projít mezi domy. Jeden místní "zemědělec" se na nás věru zle dívá. Jako bychom jej chtěli zavraždit. Opravdu podivná turistika. Opět přecházíme koleje linky číslo pět. Hned za říčkou Porubka se nachází restaurace Sport. Bohužel zavřená. Stejně jako hostinec Pod Kaštany, který jsme míjeli před chvíli. Člověk tak musí vyjít jen ze svých zásob.

Konečně opouštíme cestu a míříme k lesu. Vlastně poprvé po turistické značce. Žluté. Dosud to bylo po neznačených stezkách. Ale v této části Nízkého Jeseníku to jistě není žádný problém. Míjíme krásný vzrostlý dub s obvodem kmene 4,5 metrů. Je tady lavička a také houpačka, kterou Míša s radostí využívá. Na prosluněné mezi se vyhřívají krásně zbarvené ploštice. Ruměnice pospolná ke svému druhovému jménu přišla zcela právem. Mihne se i nějaký ten motýl. Žluťásek řešetlákový a babočka kopřivová. Nakonec tito otužilci patří k poslům jara.

Z rozcestí Okluk (280 m) pokračujeme po žluté značce směr rozcestí Mezihoří (382 m). Nacházíme se na okraji lesa na rozložité plošině vrchu Mezihoří (383 m), kde se dokážeme často zabavit. Z posedů v okolí se otevírají hezké výhledy na Ostravu, k hřebeni Moravskoslezských Beskyd a dokonce i Slezských Beskyd. Často jsou tady vidět srnky, káňata, krkavci a další zástupci zdejší fauny.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

U okraje lesa nás míjí podivná zahalená postava. Já už myslel, že je to nějaký džihádista. A vono to byla pouze uvědomělá rouškařka. Už, už jsem sahal po své "medvědobijce", abych eliminoval domnělé nebezpečí. Té bdělosti a "uvědomělosti" některých spoluobčanů opravdu nerozumím. Strach jim zatemnil rozum. Asi podle hesla "jak se pozná debil v lese". Podle roušky…

Nesnáším ty fráze o "ohleduplnosti a zodpovědnosti". Jednak ty ušité hadry nefungují, jednak představují zdravotní riziko pro kůži i dýchací cesty. A také se jedná (i u kvalitních zdravotnických s FFP 2, 3) o jednorázovou pomůcku. Neustálá manipulace s tímto hadrem (nandávání a sundávání), jak je to u některých jedinců občas vidno, je šílenost. Neznám sílu, která by mne donutila chodit po lese s hadrem na ksichtě a vystavovat se takovémuto zdravotními riziku.

Pokračujeme k Jodovým sanatoriím a jejím barevným stavbičkám jako z lega. Od Jodových sanatorií (která jsou rovněž uzavřena, jinak bychom se určitě stavili na výbornou zmrzlinu) se k tomu přidruží úžasné výhledy k jihu a jihozápadu na Podbeskydskou pahorkatinu. Vidíme Palkovické hůrky, Štramberskou Trúbu a dokonce Starojický kopec s hradem Starý Jičín.

Z rozcestí Rakovec (350 m) zamíříme příjemnou svažující se lesní cestou na Mexiko, kde se nachází vyhlášená hospoda U Buroňů, kam místní i přespolní chodí na vyhlášené tvarůžky. A točené pivo. To by teda docela bodlo. Škoda. Z Mexika se vracíme do Vřesiny. Sluníčko pomalu zapadá, obloha se barví do nachových tónů. Cesta lesem a přes pole okolo zatopeného břidlicového lomu Skála (Na Skále) ubíhá rychle. Pak nezbývá než projít obcí a hurá domů a nebo na tramvaj. A nebo se soumrakem na večerní hvězdnou oblohu. Rozloučit se se zapadajícími zimními souhvězdími i s jasnou Venuší.

Trasu lze, jak jsem napsal již v úvodu, různě kombinovat. Třeba přes příjemnou hospůdku U Strakošů pod tramvajovou zastávkou v Krásném Poli, kolem meandrujícího toku Porubky, okolo bývalé hájenky ve Vřesině a přes Mezihoří a nebo si trasu natáhnout přes vrch Záhumenice (314 m) až na Skalku a pak třeba kolem Porubského bludného balvanu až do Poruby. A nebo přes hřiště U Opusty, kde místní hospůdka má v časech nouze výdajové okénko. Fantazii se jednoduše meze nekladou.

Popsanou trasu naleznete na turistické mapě.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie