Túra na Puig de Galatzó (1 026 m), Mallorca a turistika

Pohoří Serra de Tramuntana na Mallorce

Mallorka je hlavně velkovýrobna šťastně dovolenkujících. Wikipedie: "Každoročně navštíví Mallorku 12 milionů turistů, hlavně Němců." Brr. V hlavním městě Palmě přistává a odlétá v sezóně letadlo co 3 minuty. Brr. Zjevně nic pro našince. Ale i Mallorka má své "ale": pohoří Serra de Tramuntana.

Hory se táhnou celým severozápadním pobřežím ostrova a svým nejvyšším vrcholem Puig Major dosahují výšky 1 445 m n. m. Tento kopec však není bohužel běžně dostupný, protože radar na vrcholu patří vojákům (vlastně je to zřejmé i z názvu).

Pohoří je atraktivní a přiměřeně divoké a nikam to není příliš daleko a vysoko. Vedou jím značkované turistické stezky, což je mile překvapivé. Na místě je k zakoupení i průvodce v několika jazykových mutacích.

Čtěte také: Torrent de Pareis, moře žízně na mallorských horách

Už při první návštěvě se mi zavrtal červík - tam na ten kopeček na obzoru se dá vylézt? Prý jo. A tak jednoho dne, kdy počasí bylo předpovězeno jako krásné, vstávám za tmy v bláhové představě, že třeba východ Slunce zažiju už na hoře. Chaha.

Najít to správné místo k zaparkování u východiska chodníku vzhůru není jen tak. Kdo čeká nějaké zřejmé označení (jako já), pak jezdí sem a tam (jako já). Nakonec vyrážím na nejvíce pravděpodobném místě a po pár stech metrech narážím na zřejmou značku. Už dávno je ale světlo a navíc se mezi stromy válí mlha. Pohodlným chodníčkem se mezi stromy dostávám na hřeben s nějakou jakoby rozhlednou, avšak pod zámkem.

Zřetelným rozvětveným chodníkem postupuji vlevo směrem ke kopčisku, které se vylouplo z mraků. Tady někde, jak jsem poznal při sestupu, míjím odbočku vpravo, která traverzuje směrem k moři, odkud je výstup nejsnadnější.

Pohledy směrem k východu na Slunce nad vrcholky hor vykukujících z mraků vyhodnocuje narychlo sestavená komise složená pouze ze mě, jako předsedy, za FDD (fakt dost dobré).

Vlevo před sebou vidím ve svahu jakousi ceduličku, ke které chodníček také vede… Cedulička je však bez sdělení, jak jsem zjistil při jejím dosažení. Později dedukuji, že tam někdy mohlo být cosi o zákazu vstupu, nevhodné pro greenhorny, nebo tak něco. Chodníček je taky už tak nějak méně zřetelný, ale je, a sestupuje kamsi kolem skalního okna… Pouštím se tudy, protože zpátky se mi ni krok nechce.

Přede mnou je nad několika malinkatými skalními prážky strmý žlab zarostlý ostřicí, mezi kterou je nestabilní šotolinová pěšinka (možná se tudy za deště jen provalí občasný potůček). Lámavá je i skála, úchopy několikrát přehodnotím, než se zapřu. Jednou se shora dokonce jakýs šutřík kolem mě provalil…

Škrábu se vzhůru i o ostrou vegetaci a říkám si, že tudy dolů fakt nechci… pak jen posledních pár balvánků a idylka je tu v plné kráse - vrchol je z této strany najednou oblý kopec. Po panoramatické snídani, sestávající pouze z plechovkového ionťáku, se nerad vydávám dolů, byť po pohodlném správném chodníčku.

Při pohledu na moře se maně hlavou honí úvahy o podobnosti kopce s Rozsutcem a o tom, že kdyby Slováci pořádně napustili nádrže u Žiliny, pak by příbuznost obou kopců byla ještě o dost zřejmější… Rozsutec je však jistě vyšší, těžší, méně dostupný a drsnější - navíc na Mallorce to hnědé, co šramotí v mlází není zcela jistě huňatej, ale kozenka.

• Doba výstupu a zrychleného sestupu: 2 hod
• Převýšení: 435 m
• Mapa: Kompass Mallorca 1:75 000

Další související články: