Suchý vrch (1 550 m) si dovolím přiřadit k nejkrásnějším vrcholům Velké
Fatry. Suchý vrch je výrazný vápencový vrchol hlavního hřebene Velké Fatry nacházející
se kousek od nejvyšší hory pohoří - Ostredku.
Krajinářsky velice působivý celek. Samotný vrchol této 5.
nejvyšší hory pohoří však přístupný není.
Ve vrcholových partiích se nacházejí krásná vápencová skaliska, která jsou součástí Národní
přírodní rezervace Suchý vrch. Ta byla vyhlášena v roce 1988 na území o rozloze 71
hektarů a k 1. únoru tohoto roku (2014) byla rozšířena na 288,74 ha, když k ní byly
přičleněny zachovalé pralesy v závěru Zelené doliny pod Suchým vrchem a Ostrým Brdem.
Důvodem vyhlášení přírodní rezervace Suchý vrch byla ochrana tvarů reliéfu a mimořádně bohaté
vápnomilné flóry Velké Fatry. A dnes také zachovalých pralesních porostů se zastoupením
buku (převažuje) a smrku, jehož největší jedinci dosahují prsního obvodu 460 cm a stáří
okolo 430 roků. Objevuje se tady ale i jedle, javor, jasan, několik jedinců tisu a řada
dalších dřevin. Zajímavý je reliktní výskyt kosodřeviny,
podobně jako na vrcholech Čierny kameň
či Skalná Alpa.
V NPR Suchý vrch bylo zjištěno 42 druhů lišejníků, 11 druhů mechorostů, 32 druhů
vyšších rostlin, které patří mezi vzácné a nebo zvláště chráněné. Přírodovědci tady
také zaregistrovali 82 druhů ptáků, z nichž 66 druhů tady i hnízdí. K nejvzácnějším
patří zedníček skalní (Tichodroma muraria).
Ze Suchého vrchu pokračuje k severozápadu dlouhá rozsocha s výrazným vrchem Biela
skala (1 385 m) s dalším množstvím zajímavých skalních útvarů. Severozápadní
svahy spadají velice prudce do doliny Revúcky mlyn, severovýchodní do
Zelené doliny a jihovýchodní do strmého lavinového kotle v závěru jedné
z větví Zelené doliny mezi Suchým vrchem a Ostredkom.
Táboření či bivakování je v českých, slovenských, ale třeba i rumunských
či skandinávských horách běžná praxe. Ne vždy je však tato praxe tolerována,
ne všude má "oporu" v zákoně. V posledních dvou…
