Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 24.7.2024
Treking > Treky, turistika > Monte Cinto, výstup na nejvyšší horu na Korsice

Monte Cinto, výstup na nejvyšší horu na Korsice

Monte Cinto v hřebeni Korsických Alp

Řekne-li se Korsika, vybaví se většině našinců několik věcí. V první řadě ostrov, následuje moře, koupání, Napoleon Bonaparte, příroda a samozřejmě také hory. A o ty nám půjde především. Tedy, abych byl úplně přesný, zaměříme se hlavně na nejvyšší vrchol celého ostrova Monte Cinto.

Z výstupu na Monte Cinto

Co ještě prozradit úvodem? Snad pouze tolik, že hora dosahuje výšky v rozmezí od 2 706 metrů do 2 710 metrů. Copak? Připadá mi, jako bych slyšel protestující hlasy. Tvrdíte, že něco takového není možné a každý kopec musí mít jasně danou výšku. No dobrá, vysvětlím zádrhel.

Údaje o Monte Cintu se v mapách, katalozích či průvodcích s neochvějnou pravidelností rozcházejí. Každý prospekt uvádí něco jiného. Co tedy s tím? Nebudeme si zoufat a coby rozumní lidé si vybereme výšku sami. Ať si říká, kdo chce co chce, já se domnívám, že míra 2 710 metrů zní překrásně. Alespoň k mým uším se takový údaj nese lahodněji než například 2 706.

Cesta na Korsiku

Takovýchto krásných borovic je zde spousta

Dosti ale statistických údajů, přejděme k akci. Nejprve se potřebujeme na Korsiku dostat. Jak to učiníme? Buď letadlem (to nebyl náš případ), nebo po silnici a následně trajektem (to už náš případ byl).

Loď z italského Livorna nás vyhodila v Bastii, odkud jsme přes přímořské letovisko St. Florent, kostelík San Michele de Murato a podél říčky Golo (skalnatou soutěskou se projíždí po úzké, klikatící se silničce, kde se vozidla jen tak tak vyhnou a před každou zatáčkou, neb není vidět za roh, je nutno troubit) jsme dorazili k přehradní nádrži u městečka Calacucia. Před ní jsme zahnuli, a šplhajíce silnicí vzhůru, utábořili se k večeru v kempu u obce Lozzi (cca 1 040 metrů nad mořem).

Oproti prosluněnému St. Florentu se sice poněkud ochladilo, dalo se to ale snést. Spíš nás, neboť jsme odchod na túru naplánovali na šestou hodinu ranní, znepokojovalo, kdo nás se svítáním vzbudí. Jak se nakonec ukázalo, strachovali jsme se zbytečně. S úderem páté hodiny nás probudilo chrochtání prasat.

Čuníci se radostně proháněli kempem a nebrali žádný ohled na rušení nočního klidu. To jsou ale potvory, co? Jinak, když už jsme u vepřů, dovolím si malinko odbočit. Jak jsme se přesvědčili následně, na Korsice pobíhají prasata volnou přírodou zcela běžně. Toulají se po lesích, silnicích a na frekventovaných místech dokonce očekávají, že dostanou od turisty nějaký chutný pamlsek.

K chatě Berg de Petra Pinzuta a Erco

Vraťme se ale k ději. S šestou hodinou, kdy ještě panuje víceméně tma, vyrážíme do terénu. Ihned od počátku stoupáme. Kráčíme buď po prašné cestě plné výmolů, nebo si zkracujeme úseky úzkými pěšinkami, vedoucími mezi trnitými keříky. Ty nesou název makije. No, podle učených knih se správně píše macchie, s prominutím se ale budu o pichláčích zmiňovat tak, jak se jejich jméno vyslovuje. Přece si nebudu dělat problémy.

Panoráma otevírající se z vrcholu Cinta

Jak stoupáme, vyloupne se nad obzor slunce. Svítí nám do zad a ozařuje skalní masiv, který hodláme zdolat. Proč nepřiznat, hory vypadají vskutku impozantně. A nic na tom nemění ani skutečnost, že se náš hlavní cíl prozatím ukrývá v bílých obláčcích. Zhruba po hodině a půl přicházíme k chatě Berg de Petra Pinzuta (1 600 metrů), u níž se rozprostírá parkoviště. Alespoň je tak uvedeno v průvodci.

Pravda, plac dosahuje slušné šíře, slovo parkoviště bych si ale dovolil dát do velkých uvozovek. Vzhledem ke stavu hliněné cesty se nenajde příliš vozidel, která vyšplhají až sem. Mnohem spíš skončí se zničeným podvozkem v půli cesty, jako se to povedlo automobilu, jejž jsme prve úspěšně minuli.

Následuje další výstup a následně sestup k chatě Refuge de l´Erco (1 667 metrů). Tady už přestává sranda. Hlavní krpál totiž začíná právě zde. Skalnatý masiv se tyčí přímo před námi jako nelítostný obr, už teď víme, že nás čeká pořádná makačka. Krátce se tedy osvěžíme a nabereme z potoka vodu. Začíná tříhodinový výstup.

Monte Cinto

Zprvu postupujeme sutí. Pod podrážkami podjíždějí drobné kamínky, pořád ale běží o rozcvičku proti tomu, co nás čeká. Relativně solidní stezka totiž zanedlouho nadobro zmizí. Oblézáme skály a šplháme vzhůru žlaby, překonáme římsu a malou plotnu. Dereme se vzhůru a v podobě malých mravenečků šplháme na homoli cukru. Současně se střetáváme s Čechy z vedlejšího kempu, kteří vyrazili vzhůru už o půl páté a nyní peláší zpět.

Těžko soudit, jestli se nás rozhodli povzbudit, každopádně nás zahrnuli konstatováním, že bude ještě hůř. A opravdu. Lezeme téměř po čtyřech. Až jeden začne dávat za pravdu Němcům, kteří prý občas nazývají horu "Monte Schindo", což zní v překladu jako "Monte rasovina".

Takovýmto šíleným kuloárem se drápete ze severní strany

Přesto vítězíme. Ostatně proto tady také jsme. K vlastnímu překvapení náhle vylézáme na jakousi plošinu, z níž je samotný vršíček, co by krikeťákem dohodil. Po kamenech vylézáme na nejvyšší bod. Vítá nás tady kříž, polorozpadlá vrcholová knížka, do níž se už v podstatě nelze zapsat, a již zmíněné balvany. Dále se zde také vyskytuje plno dalších Čechů, kteří sem vylezli z opačné strany z Haut - Asco (prý běží o mnohem náročnější výstup), nechybí ani Němci. Ti pějí svoji hymnu. Navíc vzduchem poletují kavky, hledající něco na zub. Že by kroužili kolem nás? Copak vypadáme tak bídně?

No nic, dosti šprýmů. Přece se kvůli dosažení vrcholu nezblázníme radostí. Radši si v klidu odpočineme a s dvanáctou hodinou spořádáme oběd. Současně obhlížíme krajinu. Kolem dokola se zvedají vysoká skaliska a hluboko pod námi se ukrývají doliny. Litujeme, že panuje opar. Jinak, jak totiž slibují v průvodci, lze za dobrého počasí spatřit i moře. I když, kdo ví?

Čas kvapí, nezbývá, než pokračovat v cestě. Uhýbáme ze stezky, jíž jsme vyšli vzhůru, přičemž se jako malé děti těšíme, že místo namáhavého stoupání konečně přijde sestup. Ovšem ouha. Šeredně se pleteme. Sice zprvu slézáme dolů, jelikož to z nejvyššího vrcholu nikam jinam ani nejde, poté se ale drápeme na další kopec, z něhož se dá hřebenovkou dojít na pověstnou turistickou stezku GR 20.

Ta se táhne ostrovem od severu k jihu, nebo, pokud mé tvrzení někomu není po chuti, od jihu k severu. Nás ovšem zajímá něco jiného. Z vrcholu se otevřel nejlepší výhled na Monte Cinto, jaký jsme dosud měli. Až se člověk pomalu diví, jaký krpál slezl.

Lac du Cinto

Potom nás čeká skutečně sestup. Scházíme kamenitou sutí, jež podkluzuje pod nohama, pořád ale jde o lepší variantu, než se vracet stejnou cestou, jíž jsme šplhali vzhůru. Přicházíme k plesu Lac du Cinto. To se k naší lítosti po celou dobu nachází ve stínu, a tak do něj, a může za to i chladný vítr, nikdo nevleze. Pokračujeme v sešupu. Znovu zavítáme k chatě Erco a následně se okolo víceméně nefunkčního parkoviště, kde kupodivu stojí dodávka, vracíme do kempu stejnou cestou, jakou jsme ráno uháněli vzhůru.

Výstupová trasa

No, tady trochu lžu. Za prvé jsme ráno neuháněli a za druhé sestupová cesta nebyla úplně stejná. Ač jsme byli varováni, že se nevyplácí chodit přes makije, zamíříme mezi trnité keře. Sice tak učiníme víceméně nedopatřením, leč stane se. Prozradím na rovinu, není to žádná slast. I proto se raději v podobě spráskaného psa, a nejsem sám, vracím na normální cestu a raději jdu oklikou.

Jak se ukázalo později, učinili jsme dobře. Zakrvácené nohy a rozedrané ponožky těch, co se prodírali makijemi v kraťasech, mluvily za vše. A pak že se spráskaní psi mají vždy špatně. Pro nás to neplatilo.

To už ale nádherná, byť náročnější túra končí. S pocitem dobře vykonané práce (já vím, slovo práce se sem příliš nehodí, ale lepší přirovnání mne nenapadlo) se po setmění uvelebujeme ve stanech, aby nás ráno zase probudilo prase. Tentokrát však místo chrochtání dobývalo odpadkový koš, což mělo na svědomí, že se jistý jedinec dokonce zprvu v rozespalosti divil, co ti popeláři tak brzo ráno blbnou.

To už ale, jak pozoruji, zabředávám úplně jinam, neboť dané údaje nemají s Monte Cinto nic společného. Proto končím tento článek a provolávám: Ať žije téměř 2 000 vystoupaných a sestoupaných metrů i zdolaná kóta 2 710 metrů! Nebo to snad bylo 2 706 m? No, nebudu to řešit. Hlavně, že se zadařilo.

Monte Cinto, turistická mapa

Treking.cz - diskuze
Reklama
Témata našich článků…
Sněžka Polární záře Šumava, ubytování Zverovka Jeseníky, ubytování Kvarky Téryho chata Říp Propast Macocha Praděd Rozhledny Čičmany Lysá hora Měsíc Mars Černé jezero Jeskyně Vodopády Helfštýn Hukvaldy Zimní hvězdná obloha Štrbské pleso Lomnický štít
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist