Nepomucká vrchovina, z Malonic do Nemilkova

Tip na túru v Blatenské pahorkatině na JZ Nepomucké vrchoviny

Oblast je tak trochu mimo zájem turistické veřejnosti. Snad jen cyklisté se tu občas objeví. Je to krajina menších kopců, jejichž vrcholky většinou pokrývá les. Naopak na svazích těchto kopečků jsou velké louky, na kterých se pasou stáda skotu. Je tu i několik malých vísek a v těch zcela jistě bývají křížky, kapličky či zvonice.

Potoky tady protékají v mělkých údolích a jejich břehy lemují z větší části neprostupné pásy stromů, keřů a odolných trav. I kopřivy a jiné vytrvalé byliny si tu našly svá stanoviště. Člověk by tu nic velkého nečekal, ale najdou se tady místa, která překvapí. A protože tudy vede i železniční trať, je to oblast i snadno dostupná.

Motoráček ze Sušice pozvolna projíždí údolím říčky Ostružné, aby se od ní za Kolincem odpoutal a zdolal stoupání do Malonic. Tato železniční zastávka je nejvýše položená na trati z Horažďovic předměstí do Klatov a pro mě výchozím místem cesty. Dnes to sice nebude nic světoborného, ale nějaký ten kilometr to dá. Tak ještě se podívat do mapy a můžu jít.

Přecházím koleje a mezi křovím s převahou břízek se dostávám na louku u malého rybníčku. Jdu na sever k silnici, která směřuje na Tržek. Šplhá na návrší a já s přibývající výškou objevuji zajímavé pohledy do okolí. Na jižní straně je vidět část Svatoborské vrchoviny s vrchem Javoří (726 m n. m.) a na východě je několik kopečků a rozsáhlé louky.

Stoupání končí a přede mnou je velký hospodářský objekt. Nic hezkého to není. Tabule u silnice mně oznamuje, že víska pode mnou je Tržek. Je tak trochu ukrytá v zeleni a nepřehlédnutelné jsou staré lípy. Mají tu i malou kapli se zvoničkou. Stavení jsou obklopena zahradami. Procházím ves k silnici, které se říká tankovka. Je odtud výhled k Boudovce (729 m n. m.), na které bývaly za komunistů rakety.

Jsem na okraji vsi a rozhoduji se pro sestup do vísky Podolí. Je to větší sešup a na podolské návsi se snad zastavím. Podařilo se a tak mohu začít se seznámením. Na návsi mají zvoničku a dva křížky. O něco dál se mezi stromy bělá docela roztomilý zámeček. Je to obdélná patrová budova s valbovou střechou. Na té je hranolová lucerna s bání. O vsi se poprvé psalo již v roce 1360, ale zámek tu stojí od 1. poloviny 19. století. Na konci vsi po levé straně silnice je Westernový ranč. Tabulka na plotě však oznamuje, že je mimo provoz.

Z Podolí jdu po silnici údolím Podolského potoka. Po několika desítkách metrů odbočuje vlevo na cestu k nedalekému mlýnu. Procházím mezi chatami a pokračuji po lesní cestě nad potokem. Nad ní je příkrý svah se smrkovým lesem a někde úplně nahoře je železniční trať. Cesta najednou končí a rozbíhají se z ní stezky všemi směry. Nedá se nic dělat, musím držet směr a tak volím tu na JZ. Stezka si se mnou hraje na schovávanou, ale k okraji lesa mě dovedla.

Procházím po louce a někde blízko musí být soutok Podolského a Drnového potoka. Nemilým zjištěním je, že potok tady nepřejdu. Pokračuji po proudu k silnici, dostávám se na druhou stranu a jdu do obce Úloh. Silnice je tady dosti živá a tak jdu raději po louce. Ve vsi je na návsi opravená kaple sv. Petra a Pavla. Za obcí po levé straně je zajímavé stavení. Původně to byl kostel, který byl v roce 1781 zrušen a stala se z něho sýpka. Dnes se v něm bydlí.

Za vsí jdu opět po louce a stoupám k železniční trati. Dívám se opět na Javoří tentokrát z druhé strany. Krátká vycházka končí na nádraží v Nemilkově. Od nádraží je hezký výhled na Bruskovský les s vrchy Bruskov (767 m n. m.) a Pavlův vrch (762 m n. m.). Popisovaná cesta je na mapě KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko. Ušel jsem asi 10 kilometrů s celkovým převýšením okolo 150 metrů.