Ceník inzerce | ||
![]() |
![]() |
|
Poslední aktualizace: 28.1.2020 | , svátek má |
![]() Treking > Treky, turistika > Turistika: Vrátna dolina, túra na Malé Fatře
Turistika: Vrátna dolina, túra na Malé FatřeVydařená dvoudenní túra přes Baraniarky, Chleb, Stoh, Velký Rozsutec a Boboty (2)2.10.2018 | Otakar Brandos
Slunce se pomalu blíží k obzoru a na obloze maluje přenádhernou podívanou. Na strmých skalních svazích Velkého Rozsutce se prodlužují stíny, většina dolin je již prosta slunečního svitu. Zbarvení oblohy se od horizontu k nadhlavníku postupně mění od nachové až tmavě modrou barvu. Refrakcí zdeformovaný sluneční kotouč se postupně noří za zvlněný hřeben Javorníků… ![]() Obloha rychle potemněla a objevují se první hvězdy. Nad západním obzorem září úzký srpek Měsíce, ke kterému se záhy přidává jasná Večernice neboli Venuše. Slunci druhá nejbližší planeta naší Sluneční soustavy, která je v mnohém podobná Zemi. Průměrem, hmotností, chemickým složením. Jen na jejím povrchu panuje nepředstavitelný žár téměř +500 °C a tlak téměř 100 atmosfér. Tedy asi jako byste se v pozemském oceánu potopili do hloubky přibližně jednoho kilometru… Postupně se přidávají další planety a hvězdy v souhvězdích letní i podzimní oblohy. Nad hlavou svítí nápadný Letní trojúhelník tvořený nejjasnějšími hvězdami souhvězdí Orel, Labuť a Lyra - tedy Altairem, Denebem a Vegou. Později se objeví i souhvězdí zimní oblohy s jasným Býkem a Orionem. Fotím jako divý, takového světelné podmínky by bylo škoda nevyužít. Kdyby nefoukal ten ledový vítr, byla by to učiněná idylka. ![]() Vítr je čím dál tím vlezlejší. Musím alespoň na chvíli do spacáku. Pospat nějakou tu hodinku a vylézt k novému fotografickému kolečku. V kotlinách svítí Žilina, Dolný Kubín a další osady, které nad sebou vytvářejí netvora připomínající kupole světelného smogu. V dáli svítí signalizační světla vysílačů na Skrzycznem ve Slezských Beskydech a na Lysé hoře v Moravskoslezských Beskydech. A bambilióny dalších světel, které mnohdy září zbůhdarma. Hlavně že v Eurosojuzu omezujeme výkon žárovek a vysavačů… Svítání a výstup na Velký RozsutecPřestože jsem v noci několikrát vstával fotit, budím se za kuropění. Nad východní obzor se zvedá zubatá hradba Tater ohraničená oblými hřebeny Chočských vrchů. Jasně rozeznávám Kriváň, Gerlachovský štít, ale i vrchy Západních Tater jako Pachoľa, Sivý vrch či Baníkov nebo polskou posvátnou horu Giewont. Postupně se začíná obloha rozsvěcovat a brzy doslova planout. Sluníčko je již těsně pod obzorem. Nakonec se Slunce nad obzor vyloupne zpoza Osobité v Západních Tatrách. Horské doliny Oravy jsou přikryté neprostupnou poklicí inverzní oblačnosti, zatímco Liptov, Turiec i Kysuce jsou bez inverze. Fotografuji probouzející se okolní hřebeny a kochám se fantastickými výhledy na hřebeny Malé Fatry, Velké Fatry, Nízkých Tater, Chočských vrchů, Spišské Magury, Oravské Magury, Javorníků a řady dalších pohoří. Balím "sakypaky" a scházím vstříc sedlu Medziholie. Po pravici kraluje Velký Choč a vepředu Velký Rozsutec. Zejména Rozsutec je z tohoto úhlu opravdu mimořádně fotogenická hora. Než sejdu dolů, nafotím spoustu obrázků. Není divu, že v naší anketě byl Velký Rozsutec vyhlášen nejkrásnější horou Slovenska. ![]() Konečně je tady sedlo Medziholie (1 185 m). Čeká mě prudké stoupání na Velký Rozsutec, během kterého se řádně zapotím. Potkávám maníka, který z Rozsutce schází. Asi tam byl na východ sluníčka. Během výstupu se kochám měnícími se pohledy na Stoh a vlnícími se křivkami hřebene Malé Fatry kolem vrcholu Poludňový grúň. Jedny kovové schody, druhé. Po levici se objevují strmé travnaté a bezlesé svahy. Když v zimě nasype dostatek sněhu, jistě se tady nasbírá i na nějakou tu lavinku. Jeden řetěz i druhý řetěz a již je tady vrchol Velkého Rozsutce (1 610 m, v mapách se uvádí údaj od 1 609 m po 1 611 m) s rozhledovou kovovou růžicí a křížem. Sedlo Medzirozsutce a Horné dieryShazuji bágl, dám pár doušků ledové kofoly (kdo by se tahal s termoskou a teplým čajem, že…) a fotím tu nádheru kolem. Malý Rozsutec, Kubínskou holi s Minčolem, Ľadonhoru a spoustu dalších vrchů, vršků a vršíčků. I hřebeny, které jsem prošel včera a hřebeny, které mě čekají ještě dnes. Výhledy jsou úžasné. A úžasné je i to ticho. Jsem na vrcholu sám, mám jej "sám pro sebe". Odpočtu-li věčně hladové krkavce, kteří mě očumují zpovzdálí. Po krátkém relaxu se vydávám dolů do sedla Medzirozsutce. Sestup je sice strmý, ale poměrně krátký. Ohlížím se nazpět k Velkému Rozsutci. Vypadá odsud naprosto jinak než při pohledu od jihu. Skal je méně, přibylo porostů kosodřeviny. Ale i odsud má tato hora něco do sebe. A je tady sedlo Medzirozsutce (1 200 m). Odbočuji doleva a krátce sestupuji na rozcestí Pod Tanečnivou (1 186 m). Tady narážím na davy lidí. Uf, to je změna. Ani se nezastavuji a pokračuji vlevo směr Horné diery. Po modré turistické značce. V zákresu trasy mě však nechtějí mapy.cz na modrou pustit a zarputile vedou trasu na zelenou značku. V terénu však žádné reálné omezení není. Proto odpusťte nepřesný průběh v dole přiloženém linku na mapu. Naposledy se ohlížím k Malému Rozsutci a sestupuji k prvním řetězům a žebříkům. Trochu železa, pár vodopádků a již jsem na rozcestí Pod Tesnou rizňou (935 m). Původně jsem chtěl ještě pokračovat dolů Jánošíkovými dierami, ale když vidím, jak se z rozevřené "dračí tlamy" vynořují další a další návštěvníci hor, raději odbočuji na dalším rozcestí - Pod Pálenicou (900 m) vlevo na zelenou značku a rovnou přecházím do sedla Vrchopdžiar (745 m). Během sestupu se opět kochám fantastickými pohledy do Vrátne doliny a na okolní vrcholy. Vrchpodžiar a BobotyZe sedla Vrchopdžiar následuje další výživné stoupání k vrcholu Boboty. Cestou mi na stezce panáčkuje veverka, na strom zaklepe strakapoud a po kůře starého buku poskakuje brhlík. Člověk má v lese stále nějakou společnost. A nutno dodat, že příjemnou. Z řady skalních vyhlídek okolo vrchu Boboty (1 085 m) se otevírají krásné pohledy k Velkému Rozsutci, na Stoh, ale i na Chleb a Velký Rozsutec. I na dole ležící obec Štefanová. Následuje poměrně strmý sestup zajištěný řadou technických pomůcek (stupadla a řetězy). Tak tento sestup opravdu nemám v lásce. Na chodníku je plno skalní drti, na které si člověk připadá jako Ďurko Jánošíků, když mu bába v krčmě sypla mísu hráchu pod nohy… Člověk si musí během sestupu z Bobot pořádného majzla. Hlavně s velkým báglem. Nakonec ale vše dopadlo podle plánu a již jsou tady Tiesňavy (567 m) a téměř závěr cesty. Jistě, ještě by se dalo pokračovat na vrch Sokolie (1 171 m), ale tam jsem byl již tolikrát, že pokračuji rovnou na Starý Dvor. ![]() Výhledy z vrchu Sokolie jsou podobné jako ze sedla Príslop a navíc bych se vracel ze sedla Príslop po stejné cestě. A také je již po poledni. Musím někdy rovněž do práce a něco napsat na web. No nebudu to okecávat - nechce se mi… Sokolie ani v plánu nakonec nebylo. Za toto rozhodnutí jsem odměněn houfem ovcí, které bača přehání po cestě na protější pastviny. Opět v pravý čas a na pravém místě. A je tady Starý Dvor (614 m). Auto je na svém místě, koliba otevřená. Dávám bágl do kufru, přezouvám boty a jsou na malý dlabanec a pivko. Kecám, na kofolu. Čeká mě cesta do Ostravy, během které hodnotím právě skončený vandr jako skutečně vydařený a velice krásný. Mohu jej všem jen a jen doporučit. Protáhnete si hezky nohy, záda a nakonec i plíce. Však těch nastoupaných metrů je na tomto okruhu požehnaně.
Fotogalerie č. 1, prohlédnout foto
Fotogalerie č. 2, prohlédnout foto
|