Rybník Velký Babín, tip na výlet u Horažďovic v Pootaví

Turistika v Pootaví

Pootaví bylo osídlené již od 14. století před naším letopočtem. Tehdy se v oblasti usadil mohylový lid. Sídla se budovala především v údolích řek a jejich ochranu zajišťovala opevněná hradiště na kopcích. S příchodem Slovanů v 5. až 6. století našeho letopočtu začala vyrůstat další obydlená místa a tak to pokračovalo přibližně do 11. století. Od této doby až do dneška již k výrazným změnám nedocházelo.

Celá staletí tímto krajem procházelo několik významných zemských stezek, rýžovalo se tu zlato a největší část obyvatelstva se věnovala zemědělství. Dá se říci, že krajina byla zcela přetvořena a dnes můžeme sledovat výsledek působení člověka na přírodu za celá staletí. Díky tomu, že celé generace před námi chápaly a respektovaly přírodu a měly i smysl pro krásu, máme se na co dívat.

Moje cesta začíná v Horažďovicích na nádraží. I když město má mnoho lákadel v podobě zámku, městského opevnění a jiných zajímavostí, nechávám jej tentokrát za zády. Okreska do nedalekého Babína pozvolna stoupá a začíná přehlídka výhledů do všech světových stran.

Podcházím trať z Plzně do Českých Budějovic, míjím několik křížků a mám před sebou hladinu rybníka. Můj příchod vyrušil více jak stohlavé hejno divokých kačen, které se hlasitě přesunuje na vzdálenější stranu. Rybník je v mapě beze jména, i když patří mezi ty středně velké.

Další mírné stoupání končí u lípy s božími mukami. Zajímavá stavba svítí bělostí a je odtud již vidět ves Babín. Malá vesnička s jediným vstupem na náves mně představuje opravenou kapličku a křížek z 19. století. Bývalé statky již dříve ztratily lesk selského baroka a zaznamenávám jen jeho skromné zbytky. Vsí protéká Březový potok, nedaleko něho objevuji zajímavý křížek s přemýšlejícím andělíčkem. Další velká lípa ukrývá kříž s datem 1926 a já přicházím na cestu s modrou značkou, po které pokračuji k lesu.

Kopec Háj (474 m n.m.) pokrývá jehličnatý les z borovic a smrků a výhled se odtud nekoná. V lese narážím na rozpálenou asfaltku, po které pokračuje modrá. Uhýbám na lesní pěšinu ve směru, kde tuším cíl mojí cesty. Po pár stovkách metrů dostávám lekci za opuštění značky v podobě bodláků, kopřiv a více jak dvoumetrové trávy. Díky stezičce, kterou tudy zřejmě prochází černá zvěř, zdolávám další díl cesty.

Přecházím opět Březový potok a po louce a lesem se dostávám na značenou cestu. To již jsem na hrázi Velkého Babína a vychutnávám si pohled na jeho hladinu. Pod hrází je menší bratříček, rybník Prostřední Babín a za další hrází do třetice Malý Babín. Uprostřed hráze mě překvapuje budova připomínající drážní stavbu z dob Rakouska - Uherska. Poučení dostávám od hezké majitelky domu. Stavba v době parních lokomotiv byla čerpací stanicí vody pro nedaleké nádraží Babín, které bylo později přejmenováno na Horažďovice předměstí.

Zbývá poslední kilometr a je tu nádražní hospůdka. Ještě před zaslouženým pivkem se jdu podívat do zahrady proti staniční budově. Stojí tady bomba přeměněná na pomník. Ta byla svržena spojeneckým letectvem při útoku na tento železniční uzel dne 21. dubna 1945. Sklenice s bílou čepicí je tečkou za touto cestou. Točí zde Strakonického dudáka a ten moc konkurence nemá. Zbývá dodat, že turista tuto oblast najde na mapě KČT č. 68 Pootaví.

Rybník Velký Babín na turistické mapě