Velká Fatra botanická a medvědí safari (přechod)

Květnové putování jižní části pohoří za největší karpatskou šelmou (2)

Medvěd měl doslova svatou trpělivost, nafotil jsem na 50 snímků. Z toho bude řada dost dobře použitelných. Vracím se na salaš Smrekovica, budím Míšu a ukazuji ji nové fotky. No kdyby si nelehla zpátky do spacáku, mohla medvěda vidět přímo z okna. Ještě jednou se prošel hezky po louce, asi na rozloučenou…

Balíme spacáky a další věci, zametu podlahu a v duchu děkuji stavitelům tohoto luxusního přístřeší za parádní nocleh. Vyrážíme k útulně na Králové studni, která moc útulná ale není. Navštívíme i památník SNP a nakoukneme do zrekonstruovaného "bunkru", zemljanky. Pak zamíříme k hlavnímu hřebeni, přes který se líně převalují cáry ranní mlhy.

Krížna, Ostredok a Yukon

Po pravici se táhnou lesnaté hřebeny Kremnických vrchů s blízkou horou Flochová, více na východ pak Poľana a Veporské vrchy. Na vápencových skalkách nad Královou studní kvete neuvěřitelné množství hořce Clusiova (Gentiana clusii), který neunikne ani naší pozornosti. Nádherné tmavě modré kalichy se vzpínají východním směrem k rannímu sluníčku. Opravdu nádhera.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

U pramene na studni doplníme vodu, vyčistíme zuby a pokračujeme na horu Krížna, kam se dostáváme ani ne po hodině. Za zády se během stoupání postupně zvedají vrcholy jako Tlstá, Ostrá a o kus dále i hřebeny Lúčanské Malé Fatry. Po levici pak měnící se panorama nejvyšší hory Ostredok. Po pravici naopak spadají mimořádně prudké svahy do kotlů zvaných Velká a Malá Ramžiná a na klikatící se hřeben s vrchy zvanými Japeň.

Cestou nám dělá společnost kos horský (Turdus torquatus), nádherný pták s nápadnou bílou náprsenkou. Takovým bílým "motýlkem". Rovněž fotíme kytky, brouky a všelijakou "havěť". Fotografický úlovek je opravdu výjimečný, Velká Fatra nám ze svých tajemství nabízí měrou vrchovatou.

Na Krížne (1 574 m), na jejímž vrcholu jsou bývalá "kasárna" a automatizovaný systém pro řízení letového provozu, se zdržíme jen krátce. Fouká docela studený vítr a obloha hrozí deštěm. Jako na dlani máme velkou část hřebene Velké Fatry s nepřehlédnutelnými poli sněhu. Na konci května je to opravdu nezvyklé. Nakonec v nejvyšších částech pohoří se začíná tráva teprve zelenat. Oproti průměru skluz tak 3 týdny…

Opouštíme Krížnou. Pod vrškem odbočíme k pomníčku, který upomíná na leteckou havárii z 18.8.1961. Tehdy tady havarovalo aerotaxi při letu z Brna do Martina. Protože v Martine bylo špatné počasí, let se realizoval s mezipřistáním ve Sliači. Pilot pak pozapomněl na silné západní proudění a při klesání skrze mraky domnívaje se, že se nachází nad Turčianskou kotlinou, narazil do svahu hory. Havárie si vyžádala čtyři oběti…

Přes horu Frčkov (1 586 m) za hezkých výhledů ke Starohorských vrchům a Nízkým Tatrám míříme po hlavním velkofatranském hřebeni na Ostredok (1 596 m), nejvyšší horu Velké Fatry. V tomto pohoří to již výše nejde. Cestou fotíme kytky, které jsou typické pro časné jaro, například šafrán karpatský (Crocus heuffelianus).

Ledový vítr fouká stále, takže se na Ostredku schováváme pod hranou kopce. Je čas na pozdní snídani. V klidu si pak také vychutnáváme hezké výhledy, byť dohlednost není úplně nejlepší. Ale vrchy jako Rakytov, Čierny kameň na Velké Fatře, nebo Kozí chrbát s Kečkou ve Starohorských vrších a nebo Prašivou v Nízkých Tatrách v Nízkých Tatrách dohlédneme. Nad Ploskou (1 532 m) pak ční nápadná rozevlátá kštice Velkého Choče (1 611 m), nejvyšší hory Chočských vrchů.

Na rozcestí Ostredok (1 593 m) opouštíme hlavní hřeben pohoří a po zelené turistické značce začínáme za fantastických výhledů klesat západním směrem do Dedošové doliny. Dolina však není našim cílem, máme namířeno na Yukon. Nikoliv do teritoria v Britské Kolumbii v severozápadní části Kanady ani k řece Yukon na Aljašce, ale k salaši Yukon. K našemu dnešnímu bivaku. Moc jsme toho sice nenašlapali, chceme ale čas věnovat focení přírody. Však v okolí Yukonu toho musí kvést a létat…

Po rozdupaných chodnících, vyšlapaných za staletí kravkami, se dostáváme konečně k salaši stojící na okraji krasové louky v blízkosti vodního zdroje. Jak jinak by se studánka mohla jmenovat než Yukonka… Nikde ani noha, klid a mír. A to božské ticho. Žádné troubení aut, žádný řev turovaných motorek… Jen hory, louky a lesy. Velká Fatra je vskutku mimořádně malebným pohořím.

Západ a východ Slunce

Odpoledne relaxujeme a užíváme si sluníčka. Před salaší je fajn posezení. Tak akorát na příjemný piknik. Postupně se sluníčko ale sklání k obzoru, stíny se prodlužují a začíná se citelně ochlazovat. Během tzv. zlaté hodinky je pak i čas zatopit. Však jsem během dne nařezal nějaké to dřevo. Spálíme méně, než jsme připravili, nechceme brát ze zásob domácích. Jsme vděčni, že tady můžeme v suchu a teple přespat.

Ještě si užít a vyfotit krásný západ Slunce, který se vskutku vydařil, a pak již můžeme na kutě. Po prvních hvězdách na obloze. Ráno jsem vzhůru brzy, již krátce po východu. Dělám pár fotek v okolí. Něco na památku. Když se mi podaří vytáhnout ze spacáku i Michalku, můžeme vyrazit dále. Dnes máme sice také poměrně krátkou trasu, ale mnohem větší převýšení. A pak se ještě musíme také dostat nějak domů…

Ostredok, Krížna a Majerova skala

Po chodnících od kraviček stoupáme nazpět na hlavní hřeben pohoří. Před tím ještě, na jedné z vyhlídek, ze které se můžeme kochat výhledy na Borišov a Ostredok, si dopřejeme snídani. Zdá se mi, že slyším cinkot zvonců. Že by šálení smyslů? Vždyť bačové vyhánějí svá stáda na hřeben obvykle až v polovině června. Ne, nešálí. Naproti na Kýškách i na Ploské se pasou dvě velká stáda.

Na další cestě nám pak kroky kříží kukačka, která nám včera na Yukonu nakukala snad to tisíce. Byla opravdu neúnavná. Vedle soumračníků, drobných, ale hezkých motýlků, nacházíme i nepoměrně většího a docela vzácného (ohroženého) motýla nezvyklého jména - pestrobarvec petrklíčový (Hamearis lucina). O kus výše je opět velké množství kytek. Hořců, prvosenek a dalších.

Tentokráte se na Ostredku příliš nezdržíme, pokračujeme dále. Přes Frčkov nazpět na Krížnou. Cestou se mně daří další skvělý "úlovek", fotím skřivana lesního (Lullula arborea), dalšího zástupce našich skřivanovitých (Alaudidae). Asi jsem musel být strašně hodný, když se mně příroda takto odměňuje… Následují i nějaké ty kytky, třeba prvosenka vyšší (Primula elatior), prvosenka lysá (Primula auricula) a další.

Krátká zastávka na Krížne a pak přes rozcestí Pod Krížnou (1 530 m) scházíme východním směrem za skvělých výhledů na všechna okolní pohoří. Hodně se otepluje, i vítr, jenž nás předchozí dny provázel téměř neustále, polevuje. Zastavujeme se u spáleniště bývalé lanovky na Líšce, které se pomalu mění v rumiště a zarůstá. Stejně jako bývalý lyžařské sjezdovky pod ní. Na jednu stranu je to škoda, na druhou stranu si příroda naopak oddechne. A nakonec - vždyť o kus dále je jiný a pořádně velký lunapark - ski park Donovaly…

Majerova skála je stále blíž a blíž. Procházíme nádhernou části Velké Fatry, jihovýchodním výběžkem pohoří na dosah Starých Hor. Za úžasných průhledů ke Krížne se dostáváme přes nejvyšší bod Majerove skaly (1 283 m) na výhledové skalisko zvedající se přímo nad Starými Horami. Jako na dlani máme i parkoviště, ze kterého jsme vycházeli a na které se opět musíme vrátit. Sice je to jen pár kilometrů, ale rovných 800 výškových metrů…

Na vyhlídce jsme si užili skvělých výhledů, odpočinuli si. Pak následuje docela výživný sestup, který především v úvodní fázi je docela prudký. A protože Míša sestupy nemá příliš ráda, docela jsem si užil jejího brblání… Já měl na nohou testovací pohorky Altai GV od Asola, jejichž nové vibramy ze směsi Megagrip drží i na kluzké hlíně jako přibité, takže jsem byl docela v pohodě.

Na jednom rovnějším úseku s mohutnými buky jsem koukal, zda-li již nenarazíme na nějaké větší tesaříky. Ale roční doba ještě dost nepokročila. Alespoň jsme byli odměněni nádhernými výhledy na Čierny kameň a další vrcholy Velké Fatry. I na Jelenskou skálu (1 153 m) ve Starohorských vrších.

Následuje několikakilometrový úsek do Starých Hor, na kterém nacházíme spoustu medvědích hovínek. Vypadá to na samici s medvíďaty, která se v této části Velké Fatry pravidelně rodí každou zimu. Ani medvědi nejsou blbí, rádi využijí pohodlných lesních cest. Když mohou, houští se raději vyhnou… Za výhledů na Nízké Tatry a Starohorské vrchy docházíme do Starých Hor (480 m), kde naše cikcak cesta po kouzelné květnové Velké Fatře končí.

• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie