Lullula arborea (skřivan lesní). Alaudidae

Někde vysoko na obloze se při typickém třepotavém letu ozývá se svým charakteristickým a lyrickým "lylylyly-dada-dyl-dadyl-dyldyl" s nekonečným množstvím variací. A nebo jen krátkým, ale také melodickým "tu-lee" nebo "tu-li-lee". Nejčastěji si pozpěvuje ráno, zaslechnout jej ale můžeme i v noci. No prostě nedočkavý skřivan… Svým melodickým zpěvem ale obveselí poutníka klidně i při poledni.

Skřivani lesní dorůstají zhruba velikosti vrabce. Jsou tedy nápadně menší než podobní skřivani polní (Alauda arvensis). Délka jejich těla se pohybuje v rozmezí 13 až 15 cm a hmotnost dospělých jedinců okolo 26 gramů. Je zavalitější a má kratší ocas než skřivan polní. Také jeho chocholka na hlavě je méně nápadná, než je tomu u jeho většího příbuzného.

Jejich šat je svrchu hnědý s nápadnými hnědými skvrnami, na břiše a hrudi světlý. Hruď má typické tmavě hnědé kropení. Široký nadoční proužek krémové barvy sahá až do týla. Malý zobák se světlejším kořenem má šedohnědou barvu. Samičky i samečkové jsou zbarveni podobně.

Skřivan lesní si oblíbil především řídké borové lesy s písčitými půdami. Objevuje se ale i na mýtinách ve smíšených a nebo jehličnatých lesích. Nevyhýbá se ani vřesovištím a neobdělávané zemědělské půdě nebo skalním lesostepím.

Podle řady zdrojů žije v nížinách až pahorkatinách, v reálu jej ale můžeme spatřit i nad horní hranicí lesa vysoko v horách. Jako například na připojených fotografiích, které byly pořízeny v Karpatech, na Velké Fatře, v pásmu kosodřeviny. Tedy v nadmořské výšce okolo 1 500 metrů. Ono nakonec kosodřevina (Pinus mugo) je vlastně také borovice. Tady jeho zpěv lahodí uchu ještě na konci května. Stačí zavřít oči a zaposlouchat se do jeho nádherného zpěvu.

Tento tažný ptáček k nám přilétá ze Středomoří již v polovině března, odlétá až v říjnu. Dobře ukryté hnízdo spletené ze suchých stébel trav, kořínků a nebo i mechů si staví na zemi, nejčastěji na prosluněných místech. Obvykle v nízké vegetaci při okraji lesa a nebo porostů křovin. Či již zmíněné kosodřeviny. Ale také pod solitérními smrky na horní hranici horského lesa. Hnízdí od března do července, podle podmínek (a nadmořské výšky) 2× až 3× ročně.

Samička snáší do hlubokého hnízda 2 až 6 vajíček špinavě bílé barvy s drobnými tmavými skvrnkami. Inkubační doba činí asi dva týdny, péče o mladé pokračuje i po opuštění hnízda po 10 až 14 dnech. Mláďata tehdy ještě neumí dobře létat, zato ale umí výborně běhat a ještě lépe se skrývat. K čemuž jim napomáhá nejen jejich dokonalé zbarvení, ale i podrost. O mláďata vzorně pečují oba rodiče.

Skřivaní jídelníček je pestrý a přizpůsobený potravním možnostem v té které části roku. Zatímco zjara se živí zejména pupeny a zelenými částmi rostlin, v letním období v jeho jídelníčku převažuje hmyz. Koncem léta si pak pochutnává na nejrůznějších semenech, ke kterým se dostane svým jehlovitým zobákem.

Skřivan lesní je u nás pokládán za ohrožený druh, v Červeném seznamu ČR je veden v kategorii EN. Podle odhadů u nás žije jen okolo jednoho tisíce hnízdních párů. V Evropě je to pak okolo jednoho miliónu hnízdních párů. Areál rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu vyjma severních a východních oblastí. Objevuje se ale i na Blízkém východě a v severní Africe.