Západ Slunce z Lysé hory, turistika v Beskydech

Lysá hora, odpolední procházka v Moravskoslezských Beskydech

Popis túry na Lysou horu, nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd, jsme na Trekingu zveřejnili již mnohokráte. Další článek na toto téma je tak trochu nošením dříví do lesa. Přesto si ale alespoň pár řádek o poslední procházce na Lysou horu neodpustím.

Při pondělku bylo pěkné počasí, většina lidí byla v práci a na Lysou horu jim tak povětšinou nezbýval čas. Ne tak mně, kdy jsem si již něco nadpracoval o víkendu. Kupuji proto lístek na vlak a vydávám se na Ostravici vstříc odpolední procházce na Lysou horu. Klasicky z Ostravice po červené turistické značce.

Řeka Ostravice je zamrzlá jen částečně, přestože již pěkných pár týdnů docela vydatně mrzne a na severní Moravě s nedostatkem sněhu půda promrzla do hloubky někde okolo 60 cm. Po mnoha a mnoha letech. Přecházím řeku a proti proudu říčky Sepetný nabírám výškové metry a zdravím se s Lysaři, kteří dnes již mají vrchol za sebou.

Čtěte také: Východ Slunce z Lysé hory, noční výstup na nejvyšší horu Beskyd

Těsně pod Opičárnou docházím rodinku Poláků, kteří - hubu nezavřou. Poláci jsou takoví evropští Američani. Melou a melou. A nebo jste neviděli film Krokodýl Dundee a na jeho pověstnou hlášku pronášenou k synovi: "To byla Američanka". Nic proti Polákům, ale raději mířím kolem hotelu Sepetná k hospůdce U Zbuja, přestože v pondělí mají zavřeno. Je to sice naokolo, ale alespoň budu mít klid…

Přes Potůčky (605 m), kolem Zbuja a přes Staškov (755 m) pokračuji za výhledů na Lysou horu vstříc rozcestí Pod Lukšincem (860 m), ze kterého je to kolem Ondrášovych děr na Lukšinec již jen asi kilometr. Na Lukšinci (953 m) se raději nezdržuji, co kdyby se objevili ukecaní Poláci. Raději si udržím náskok.

Výškové metry utěšeně přibývají, sluníčko příjemně hřeje a výhledy jsou krásné. Vzduch se trochu pročistil a dohlednost se o poznání zlepšila. Potkávám pár běžců, kteří se vydali také provětrat plíce a pročistit hlavu a již se objevuje výhled na vrcholovou kupu Lysé hory s nedomyslitelnou stavbou vysílače a dalších budov. Míjím hranici Přírodní rezervace Mazák (92,91 ha) a zdolávám poslední stovku výškových metrů.

Na Lysé hoře mě vítá Bezručova chata, vzápětí chata Maratón (Emil Zátopek, Maratón) a budova vysílače. Nejprve si to ale zamířím k meteostanici a betonovému obelisku na samotném vrcholku Lysé hory. Mají tady ale dostaveníčko narcisové, kterým se nedaří udělat selfíčko podle jejich představ. Proto raději obracím a jdu si vychutnat pohledů na zasněžené hřebeny a vrchy Malé Fatry a Tater z ochozu u vysílače. Krásně je vidět i Babia hora v Oravských Beskydech a Čierny kameň, Ploská, Borišov, Ostredok s Krížnou na Velké Fatře.

Duje ledový severák, proto nepohrdnu teplem Maratónu. Na Bezručku zamířili selfíčkáři a já metrouše (rozuměj metrosexuály) opravdu nemusím. Mám z nich tak nějak husí kůži. A navíc z Maratónu se otevírají pěkné pohledy na Fatry a Tatry, zatímco z Bezručky bych se koukal "jen" na Javorníky a Vsetínské vrchy. A dnes mám chuť se pokochat výhledy k bratrům na Slovač…

Dávám pivko a polévku. Mám čas, sluníčko zapadá až před půl pátou. Dnes jsem to na Lysou vzal nějak kvapem, mám více než jeden a půl hodiny do západu. Sotva jsem dodlabal polévku a upil piva, objevuje se stará známá polská rodinka. A stále melou. Kdyby jim chození šlo stejně jako mluvení, tak mohli být již nazpět na Ostravici a ne teprve na Lysé hoře…

Když je ten správný čas, tak dávám teplíčku a pohostinnosti Maratónu vale (mimochodem ta zelňačka byla opravdu slušná) a jdu nazpět na vrchol udělat pár záběrů. Samotný západ Slunce si však chci užít o kousek níže, kde plánuji využít typických suchých stromů pro dokreslení popředí fotografií.

Vyšlo to doslova na minutu. Poslední záblesk a Slunce definitivně zmizelo pod obzorem. Stíhám udělat ze dvě desítky fotografií. Do zásoby, beztak se povedou jen některé. Soumrak dává pozvolna přejít slunnému dni v mrazivou noc. A tohoto přechodu mezi dnem a nocí využívám k rychlému sestupu přes Lukšinec (953 m) a nyní již přímo nazpět na Ostravici.

Krátce se ještě zastavuji u chat a na loukách pod Lukšincem a kochám se siluetou hory Smrk, druhého nejvyššího vrcholu Moravskoslezských Beskyd. A také Venuší, která kraluje večerní obloze a jasně září vysoko nad západním obzorem.

Opět jsem to nějak přehnal, v cíli mám dokonce mám ještě dvacet minut k dobru než přijede vláček, které krátce po šesté hodině zamíří do Frýdlantu nad Ostravicí a s přestupem nazpět do Ostravy v rozhovoru s jedním z běžců, jenž si ve vlaku přisedl…