Parádní trek - Lesní bar, Lví hora, Smrčník a Lipová-Lázně

Třídenní trek ledovcovou dílnou a Rychlebskými horami přes Nýznerovské vodopády do Lesního baru (3)

Noc byla klidná, déšť se nekonal a obloha se naopak zcela vyjasnila. Druhý den tak vstáváme do sice chladného, ale hezkého a slunečného rána. Balíme, dáváme lehkou pivní snídani, dorovnáme účet a opouštíme Lesní bar (758 m), který patří k nejvyhledávanějším cílům v Rychlebských horách. Podle správce se tady denně otočí až okolo 400 lidí.

Dnes je na pořadu poměrně flákací túra. Brácha se vrací do Velké Kraše pro auto, já budu pokračovat nazpět na hřeben Rychlebských hor a přes Lví horu a Smrčník to vezmu do Lipové-Lázní. Cestou je množství rozkvetlých luk, takže budu spoustu času věnovat různým bazalkám a poletuchům z říše Insecta, tedy hmyzu. Dnes je ideální čas na focení motýlů apod.

Horní Lipová, Dlouhá dolina a Tři studánky

Po zpevněné cestě sestupujeme hlubokým lesnatým Vápenným údolím nejprve k Surovčákově chatě (615 m) a pak do Horní Lipové. Pohybujeme se po naučné stezce Johanna Schrotha, která je dlouhá asi 8 kilometrů a má 10 zastavení. V roce 2010 ji zřídila obec Lipová-Lázně.

U viaduktu v Horní Lipové (588 m) doporučuji bráchovi, aby se šel juknout na blízkou vlakovou zastávku, že by mohlo něco jet. A že prý ne, že nic nepojede, že se projde na další zastávku, kde se vlaky kříží a odbočují směr Velká Kraš. Musím se smát. Pár minut po tom, co jsme se v Horní Lipové (582 m) na Latzelově naučné stezce rozloučili, vlak jel. A dokonce tím správným směrem… No jo…

Kolem hezké kaple a velkého turistického přístřešku na horním konci Horní Lipové pokračuji vzhůru Dlouhou dolinou po modré turistické značce. Už tady v dolině poletuje spousta motýlů, "ulovím" i nějaké brouky, pavouky a další "havěť". Skorec vodní (Cinclus cinclus) na břehu zdejší bystřiny zvané Jesenný potok však moc nespolupracuje, takže fotky se příliš nepovedly.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Míjím památný strom, mohutný smrk v Dlouhé dolině, který dosahuje výšky 47 metrů a obvodu kmene ve výčetní výšce asi 3,65 m. Jeho odhadované stáří je asi 180 let. Opravdu mohutný a krásný strom, který začal růst někdy v době, kdy na švédský trůn nastoupil král Oskar I. a Francie zvítězila ve válce s Marokem a vyhlásila v něm svůj protektorát.

Od rozcestí Jesenný potok (723 m), na kterém přecházím říčku po dřevěné lávce, začíná pořádné stoupáníčko. Nejprve na rozcestí Dlouhá dolina (875 m) a pak po hodně strmé lesní cestě, patrně mladšího data, na rozcestí Tři studánky (975 m). Během stoupání se za zády otevírají výhledy k Jeseníkům i na blízkou horu Smrk. Kousek (asi 4,5 km) je to odsud na Nýznerovské vodopády, přes které jsme procházeli včera a nebo k útulně Mates (asi kilometr) nebo na Smrk (asi 2 km). Jo, jo, opsal jsem hezkou smyčku…

Lví hora a lomy na Smrčníku

Konečně jsem zpět na hřebeni. Následuje krátká rovinka, bude čas vydechnout. Nyní je ale čas na lehkou svačinu. Sluníčko svítí, je docela teplo, času mám dost. A pak opět ranec na záda a hybaj dále. Nyní čeká Lví hora, poměrně výrazný, ale zalesněný vrch bez výhledů.

Cesta prochází lesem, pak hustým borůvčím, lomí se na bezejmenné kótě s malou mýtinou a po dalším krátkém stoupání je tady konečně Lví hora (1 040 m) budovaná křemenci, amfibolity a svory. Dříve, před válkou, se hora jmenovala Löwen koppe, vždyť mezi zdejšími obyvateli převládali Němci. Na samotném vrcholu se nacházejí malé skalky, další skalní útvary jsou rozesety po úbočích této hory. Ty jsou skryty ve stínu zbytků původních bučin.

Sestup z Lví hory je poměrně prudký, na mokré hlíně to hezky klouže. Chce to i koukat pod nohy, aby člověk nezakopl o některý z kamenů, kterých je na stezce spousta. Na chvíli se les rozestupuje a otevírají se výhledy hřebeni Jeseníků i na jednu z rozložitých rozsoch hory Smrk. A zakrátko i na samotný vrcholek Smrku.

Následuje další sešup, který vyústí na lesní svážnici vinoucí se po úbočí hory. Pěkně po vrstevnici. Kousek si zacházím za výhledy na Jeseníky a především k Pradědu (1 492 m), který se stydlivě vynořil zpoza bližších hřebenů. Nejvyšší hora Hrubého Jeseníku je téměř na dosah, ani ne den chůze…

Pak následuje prudký sešup dolů. Ono by to docela šlo, kdyby tady neřádila lesní technika. Cesta totálně rozježděná a plná větví. Fakt se po tom jde hodně špatně. Lesní hospodaření Biskupských lesů se mně zdá opravdu trochu podivné, osobně mi spíše připomíná drancování. Rád se budu mýlit a Biskupské lesy již nechaly stezku uklidit a opět se zde budou zalesňovat.

Následuje docela příjemný úsek světlým listnatým lesem se spoustou zeleně v podrostu. Přes rozcestí Oblý vrch (757 m) pokračuji po žluté turistické značce dále. Za občasných výhledů na vlnící se hřebeny Jeseníků. Zakrátko se objevují květnaté louky a já se vracím nad Horní Lipovou. Další hezká smyčka, ale Lví horu jsem vynechat nemohl.

Přes rozcestí Pod Kopřivným (665 m) pokračuji k lomům na Smrčníku. Obří autiska odvážejí vytěžený mramor, z hory Smrčník (799 m) už opravdu ubyl pořádný kus. Za náklaďáky se práší jak při rallye Paříž - Dakar. Ano té rallye, která se po tom, co jsme jako západ "humanitárně" vybombardovali Libyi a politicky destabilizovali celý sever Afriky i Subsaharskou Afriku, jezdí všude možně, jen ne z Paříže do Dakaru. Je s podivem, že se tehdy neozývaly žádné hlasy po vyloučení francouzských, amerických či jiných sportovců z Olympijských her a sportovních soutěží. Kde byl třeba takový pan Dominik Hašek? Jo, neměl čas, hrál totiž za Spartak Moskva. Tak to jo, "chápu"…

Dnes se na Smrčníku těží středně až hrubě zrnitý mramor, ze kterého se připravují drtě a mikromleté vápence. Mramor je krystalický vápenec, přeměněná karbonátova hornina, která vzniká při metamorfóze (přeměně, rekrystalizaci) původních vápenců (a nebo dolomitů) za vysokých teplot a tlaků. Mramor se ve zdejší oblasti těží minimálně od 17. století, první známá písemná zmínka o těžbě tohoto nerostu pochází z roku 1682.

Jeskyně Na Pomezí a Lipová-Lázně

Za prvními výhledy na lom na Smrčníku se otevírají nádherné květnaté louky. Jsem tady v době vrcholného květu, ale zdejší pozoruhodnost, orchidej vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) se mně nedaří nalézt. Zato jsem ale odměněn množstvím jiných kotek a motýlů, mezi kterými se to jen hemží ohniváčky, babočkami a dalšími. No nejde se tady nezdržet. Ke konci války tady dokonce vzniklo polní letiště německé Luftwaffe. Podobně jako na relativně blízké Vysoké holi, druhé nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku.

Po fotografickém rauši mohu pokračovat dále. Přes rozcestí Lomy na Smrčníku (718 m) se přesouvám po prašné cestě k chatě Smrčník (662 m) z roku 1937, která se původně jmenovala Fichtesteinbaude, a k hranicím Národní přírodní památky Jeskyně Na Pomezí. Pod zemí se tady nachází unikátní jeskyně, kterou si lze prohlédnout během otevíracích hodin. Doporučuji, je to opravdový krystalový unikát. Rozloha chráněného území je 20,6 ha a vertikální rozpětí 95 m (525 - 620 m n. m.).

Cestou fotím další "bazalky", krátce mi zapózuje veverka obecná (Sciurus vulgaris). Přes rozcestí Pomezí, vápenka (600 m) a Pomezí, drtírna (590 m) pokračuji po pohodlné lesní cestě okolo Loisina pramene do Lipové-Lázní (487 m), které v roce 1840 založil Johann Schroth k léčbě vnitřních a kožních nemocí. Dnes mám konečně čas si hezky v klidu projít lázeňský park a omrknout upravené lázeňská domy. Pak se přesouvám do blízké hospůdky počkat na odvoz. Právě včas, protože se přihnala pořádná průtrž mračen, která udělala za touto povedenou třídenní túrou definitivní tečku.

• Předchozí (2.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie