Naši malou, ale atraktivní výpravu začínáme na nádraží v Sokolově, kde nastupujeme do vlaku směrem na Kraslice. Svezeme se jenom kousek a vystupujeme ve stanici Svatava - zastávka, která leží hned za obcí Svatava na břehu stejnojmenné říčky. Jdeme chviličku podél tratě a před železničním mostem se cesta stočí vpravo do kopce pryč od řeky a po malé chvilce jsme již na modře značené cestě směrem na Luh nad Svatavou.
Čtěte také: Rozhledna Aschberg, vyhlídka na hoře Kamenáč v Krušných horách
Stoupáme lesem a zároveň traverzujeme Svatavský vrch (508 m), kde je cesta rozbahněná a překračujeme spoustu pramenišť. Přicházíme k oplocenému rekreačnímu středisku a k soukromým chatám, které obcházíme, a dojdeme k rozcestí "Písky". Zde odbočíme vpravo a po široké cestě dojdeme na hlavní silnici č. 210 z Kraslic do Sokolova. Odbočíme vpravo směrem na Sokolov a asi po 300 m chůze jsme již u zarostlé cesty se závorou a informační tabulí napravo od silnice. Zde je vstupní místo do dříve mohutné, ale dnes již silně zarůstající pískovny Erika.
Pískovna Erika je jedním z mnoha míst česko-bavorského geoparku Egeria (rozloha 2 500 km2), který představuje návštěvníkům po obou stranách hranice zajímavé lokality neživé přírody. Pískovna Erika je mezinárodně známou lokalitou třetihorní (eocénní) flóry.
V třetihorách zde rostl stálezelený prales subtropického pásma s charakteristickými dřevinami, jako jsou skořicovníky, vavříny, voskovníky, vějířolisté palmy a další druhy. Listy a stonky jsou zde dokonale fosilizovány a lze je zde spatřit v pískovci velmi hojně. Zároveň se jedná o nejlépe odkrytý profil starosedelského souvrství, které je v Sokolovské pánvi nejstarší vrstvou usazených hornin, vzniklých v prostředí mělkých jezer a říčních toků ve starších třetihorách.
Převažující štěrky a písky zde byly často zpevněny ve slepence a pískovce. V prostoru pískovny má toto souvrství mocnost přes 20 metrů a předmětem těžby bylo svrchních 12 metrů nad hladinou podzemní vody. V pískovně sídlí kolonie břehulí říčních a mnoho druhů chráněných obojživelníků. Po prohlídce pískovny a nafocení nádherných otisků zkamenělých pravěkých listů se vracíme po silnici a cestě zpět na rozcestí "Písky".
Z rozcestí pokračujeme opět po modře značené cestě do Luhu nad Svatavou. Značenou cestu opustíme u lávky přes říčku Svatavu, kterou zde přejdeme a zamíříme do centra obce. Půjdeme chvilku po silnici, přejdeme železniční přejezd u vlakové zastávky a za přejezdem odbočíme doprava volně přes louky k okraji lesa nad železniční tratí. Zde začíná příjemná širší lesní vrstevnicová cesta vedoucí k Hartenbergu, ale její slepý začátek se musí trochu hledat. Výrazně si takto zkrátíme cestu na hrad, jelikož modře značená cesta vede velikým obloukem a přes výrazný kopec.
Cesta ve stínu lesa příjemně ubíhá a asi po 1 km chůze spatříme na skalce těsně nad námi zastřešený altán. Krátce a prudce se vydrápeme k altánu, odkud žádný výhled není a po jediné přístupové pěšině a brzy i cestě pokračujeme neomylně k hradu Hartenberg, kde se poblíž zastřešené věže nachází vstup a pokladna.
Hartenberg je gotický hrad, který byl později přestavovaný na zámek u osady Hřebeny na strmém ostrohu nad říčkou Svatavou s dlouhou a dramatickou historií. Hrad byl pravděpodobně postaven počátkem 13. stol. pány z Hartenberga, ale první nesporná písemná zmínka je až z r. 1345. Hrad byl několikrát dobyt a vypálen a mezi jeho nejvýznamnější vlastníky patřili Hartenbergové, Karel IV., Václav IV., Šlikové, Písnicové a Auerspergové.
Od 17. do 19. stol. již docházelo k přestavbě hradu na zámek. Hrad navštívil několikrát básník J. W. Goethe, který zde u svého přítele hraběte Josefa Auersperga v roce 1821 oslavil své 72. narozeniny zakončené ohňostrojem. Posledním majitelem hradu byla od roku 1913 baronka Františka Kopalová, která byla po druhé světové válce v roce 1945 odsunuta do Německa. Po válce byl hrad využíván k různým účelům (poddůstojnická škola pohraničníků, sklady, sýpky) a postupně chátral.
V letech 1984 byl hrad úmyslně zapálen na několika místech a v roce 1991 vyhořela i věž. V roce 1985 postihly hrad i zemětřesné roje a stala se z něj hromada trosek, kterou využívali nájezdníci s vidinou stavebního materiálu zadarmo. V roce 1997 zakoupil hrad soukromý majitel a dnes se zde provádí rozsáhlé opravy za účasti mnoha dobrovolníků z celého světa.
Z původního hradu se dochovala věž s hrazeným parkánem, část hradeb, části paláce a sklepení. Zajímavostí je též ve skále vytesaná 40 m hluboká studna. Na hradě se provádí rozsáhlá stavební činnost, kde se hlavně zabezpečují klenby a stabilizují zdi. Větší část paláce je zastřešena provizorní střechou, vnitřní prostory hradu jsou velmi rozlehlé a i přizpůsobené pohybu návštěvníků. Hrad je v turistické sezóně přístupný s placeným průvodcem a z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že prohlídka hradu je opravdu zajímavá a zcela jiná, než u našich ostatních hradů.
Po prohlídce hradu již jen seběhneme po modré značce 500 metrů z kopečka na vlak k železniční stanici Hřebeny, případně doporučujeme pokračovat v putování za dalšími krásami a historií Krušných hor například po zelené značce směrem na Oloví.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.