Túra: Loučeňská hornatina, Krušné hory turisticky

Loučeňská hornatina, turistika v Krušných horách

Loučeňská hornatina je geomorfologický podcelek Krušných hor v jejich střední a východní části. Loučeňská hornatina nepřesahuje nadmořskou výšku 1 000 m a nejvyšším vrcholem je Jelení hora (994 m). Pojmenována je ale podle nižší hory Loučná (956 m), která je i jedním z našich cílů.

Celá hornatina má podobu náhorní plošiny, nad níž vystupují ploché a táhlé vrcholy s ojedinělými skalními útvary, a od Podkrušnohorských pánví je oddělená výrazným svahem, dosahujícím místy až převýšení 500 metrů. V roce 2006 byl vyhlášen pro vysoké přírodní hodnoty na velké části tohoto území Přírodní park Loučeňská hornatina s rozlohou 14 425 ha.

Ideálním nástupním místem pro výlety a putování po náhorní plošině je rozcestí s větším parkovištěm na samém konci horské osady Dlouhá Louka v nadmořské výšce asi 860 m, kam se dostaneme z městečka Osek po horské silnici plné serpentin.

Čtěte také: Krušnohorská mozaika aneb putování po severní hranici s Německem (2)

Stropník

Stropník (856 m) je naším prvním cílem a k jeho vrcholu nás dovede zelená značka. Nejdříve jdeme přes louky a dále přes chatovou osadu, rozloženou na návrší s kovovým stožárem (888 m). Výhledy na České středohoří jsou odtud opravdu skvělé. Klesáme do mělkého údolí s potůčkem a mineme dvě velké, ale opuštěné chalupy.

Široké a pohodlné lesní cesty nás dovedou na rozcestí Pod Stropníkem a odtud pak pokračuje tvarová odbočka na vlastní vrchol Stropníku (856 m). Vrcholek tvoří dvě výrazné skalky, kde ta vyšší je upravena na skalní vyhlídku s kovovým křížkem a je vybavena také schránkou s vrcholovou knihou.

Výhled je naprosto dokonalý, vidíme jako z letadla blízké město Teplice, České středohoří s Milešovkou a snad i se všemi dalšími vrcholy tohoto pohoří, dále pak svahy východních Krušných hor s Komáří vížkou a částečně i Lužické hory. Zajímavé jsou zde výhledy na podzim a v zimě, kdy jsou Podkrušnohorské pánve pod hustou mlhou a jednotlivé kužele Českého středohoří vyčnívají nad mlžnou dekou. Vracíme se stejnou cestou nazpět a celá trasa i s návratem měří asi 5 km.

Loučná a Vlčí hora

Loučná (956 m) a Vlčí hora (891 m) s rozhlednou jsou další vrcholy velmi snadno dosažitelné od parkoviště nad Dlouhou Loukou. Modrá značka nás vede nejdříve po široké a velmi pohodlné lesní cestě až na rozcestí Pod Loučnou. Odtud jdeme k vrcholu po tvarové odbočce poměrně strmou kamenitou cestou podél oplocení obory Fláje. Značená odbočka končí u velkého turistického přístřešku a mohutného skaliska poblíž vrcholu Loučné.

Na vrcholek vyhlídkové skály si musíme najít již cestu sami (nemusíme až na úplnou špičku). Výhled je parádní, na východě je vidět České středohoří a celá východní část Krušných hor, na západě Klínovec a Fichtelberg v Krušných horách, na jihu se táhnou Podkrušnohorské pánve s plošinou Džbán na obzoru, dále Doupovské hory a přímo pod námi se rozprostírá obrovský komplex chemických závodů Záluží u Mostu.

Vlastní vrchol Loučné (956 m) leží ve Flájské oboře již za bránou a oplocením obory a není tedy oficiálně přístupný. Co má ale člověk dělat, když je branka bez kovové výplně? Na vrcholu je větší skupina mohutných a zdaleka viditelných skal a také několik stožárů, z nichž nejstarší sloužil v 50. letech 20. století jako vojenská pozorovatelna.

Večerní posezení na skalách jsme si dlouho užívali a po dlouhé době pak pokračujeme nazpět přes rozhlednu na Vlčí hoře (891 m). Tato rozhledna vznikla v roce 2005 vybudováním vyhlídkové plošiny ve výšce 15 m na vysokém telekomunikačním stožáru o celkové výšce 40 m. Rozhled je stejně široký jako z vrcholu Loučné.

Modře značená cesta byla přeložena přes vrchol Vlčí hory, a tak se nemusíme vracet zpět na širokou cestu Dlouhá Louka - Loučná, ale pokračujeme po cestě podél lesa a pak přes horskou louku až k parkovišti nad Dlouhou Loukou. Celkem tato trasa měřila asi 6 km.

Po úzké lesní silničce, která vede nádhernou lesnatou a opuštěnou horskou krajinou, se pak přesouváme autem. Z Dlouhé Louky jedeme přes zaniklou ves Vilejšov, pak projíždíme vysoko položené louky a pastviny nad obcí Moldava a nakonec z Nového Města sjíždíme nekonečnými serpentinami do Mikulova.

Mikulov a štola Lehnschafter

Mikulov a štola Lehnschafter jsou další naší zastávkou v této části Krušných hor. Mikulov byl založen ve 14. století horníky ze Saska a do roku 1595 se jmenoval Neuschellenberg. Na královské horní město byl povýšen roku 1597 císařem Rudolfem II., kdy mu byl udělen znak a právo trhů. Těžilo se zde stříbro a olovo, ale po roce 1740 nastal úpadek těžby.

Dnes je Mikulov převážně rekreační obcí a lyžařským střediskem pod horou Bouřňák (869 m). Dochovalo se zde malé náměstíčko s barokním kostelem sv. Mikuláše z roku 1770 a v okolí je několik lidových hrázděných domů krušnohorského typu. V Mikulově se zachoval také poměrně rozsáhlý důlní komplex, částečně zpřístupněný prohlídkovou štolou Lehnschafter.

Tento bývalý stříbrný důl má 12 pater a hloubku 250 m. Zajímavostí je, že žádné z pater dolu není zatopené vodou. Návštěvník si může vybrat ze tří prohlídkových tras různé náročnosti. My jsme si vybrali náročnou trasu "C" trvající asi 2,5 hodiny. Chodby jsou místy velice nízké a úzké a štola není elektricky osvětlena. Návštěvník dostane zapůjčenou baterku, přilbu a plášť, ale i přesto se dost při delších trasách zamaže.

My jsme měli smůlu, že předešlý večer byla nad Mikulovem velmi silná bouřka s přívalovým lijákem, takže místy byly chodby silně zablácené. Prohlídka však byla parádní, a kdo chce vidět z dolu ještě o něco více, může se objednat na prohlídku půldenní nebo celodenní (dle dohody). Ke vstupu do štoly vedou z náměstíčka v Mikulově dřevěné směrovky.

Vlčí kámen

Vlčí kámen (614 m) je vyhlídková skála, vzdálená 1,5 km od centra obce Mikulov. Přístup je po modré značce pohodlnou vrstevnicovou cestou až k tvarové odbočce na vyhlídku. Vlčí kámen (614 m) tvoří nádherně oranžově zbarvené skály a balvany z porfyru. Vyhlídka již dost zarostla stromy, ale přesto se dají najít místa s krásným výhledem na České středohoří, Teplice a na Podkrušnohorské pánve. Po odpočinku na skalách se vracíme zpět do Mikulova.

Pramenáč a kamenná slunce

Pramenáč (909 m) s kamennými slunci je významný a přitom málo navštěvovaný vrch vysoko nad obcí Mikulov, který je zároveň nejvyšším vrcholem krušnohorského okrsku Cínovecká hornatina. Nejkratší a pohodlný výstup je po široké a vyštěrkované neznačené lesní cestě z parkoviště před pěknou a fungující chatou Mikuláška, která stojí u silnice Mikulov - Cínovec.

Cesta nás dovedla táhlým stoupáním s jednou velkou zatáčkou až k velkému dřevěnému turistickému přístřešku s dalekými výhledy, kde je již odbočka na vlastní vrchol Pramenáče. My však nejdříve pokračujeme stále rovně po široké cestě a po asi 5 minutách již stojíme před oranžovými skalisky z křemenného porfyru. V dolní části hned první skály spatříme několik zřetelných kamenných sluncí s černými paprsky (nelze přehlédnout).

Kamenná slunce zde vznikla při sopečné činnosti v prvohorách, kdy sopečnou činností vymrštěné kameny se v atmosféře ochladily a při dopadu zpět do horké lávy vznikly při chladnutí kolem nich praskliny připomínající nakreslené paprsky slunce.

Někteří "odborníci" tvrdí, že tato kamenná slunce vznikla při rozšiřování lesní cesty při odpalování skály. Čtenář si může sám vybrat, který výklad jejich vzniku je pravděpodobnější. Geologická lokalita s kamennými slunci v oranžově až téměř fialově zbarvených skalách je ale velmi působivá.

Od kamenných sluncí se vracíme nazpět k turistickému přístřešku, odkud po asi 300 metrech vystoupáme na vrchol Pramenáče (909 m). Na vrcholu je dnes vztyčen poměrně velký dřevěný kříž a ve výhledu nám brání přerostlá a uměle vysazená kleč, která nahradila les, který zde odumřel po imisní katastrofě v 80. letech 20. století. Z Pramenáče seběhneme celkem rychle zpět k chatě Mikuláška po absolvovaných asi čtyřech kilometrech chůze.

Pramen Muldy

Pramen Muldy (německy Mulde) v nadmořské výšce 785 m nedaleko Moldavy je poslední dnešní zastávkou. Většinou se uvádí, že v Krušných horách (nepočítáme samozřejmě sousedící pohoří Smrčiny) nepramení žádná velká řeka, ale jen menší říčky a potoky. Při pohledu do mapy je to možná pravda.

U Moldavy pramení také jen nějaký Moldavský potok, ale ve skutečnosti se jedná o dost významnou východoněmeckou řeku Mulde, která protéká Saskem a v Sasku-Anhaltsku ve městě Dessau se vlévá do Labe. Informační tabule u cesty vedoucí k prameni uvádí délku řeky Mulde 231 km. V tabulce délky českých řek by byla pátou nejdelší řekou (delší než třeba Sázava a stejně dlouhá jako Dyje i s rakouskou částí).

Pramen se nachází v malebném krušnohorském údolí zvaném Kapsa a označuje ho zídka z cihel. Vlastní pramen se však nachází ještě o něco výše v údolí, a tak místo se zídkou je spíše symbolickým pramenem. Pramen Muldy je velmi vyhledávaným výletním cílem hlavně pro návštěvníky z Německa a v blízkém okolí je hodně možností k občerstvení. Přístup je ideální z vlakového nádraží Moldava, kde půjdeme po žluté značce ve směru do obce Moldava a asi po 1 km dojdeme k odbočce k prameni.

Všechna výše uvedená místa se dají navštívit samozřejmě také na kole nebo v zimě na běžkách a návštěvník může propojit více míst v jeden okruh. Skvělým zážitkem je také jízda vlakem po železniční trati z Louky u Litvínova, která vede přes vysoké viadukty, tunely a úvrať v Dubí u Teplic a kterou se pohodlně dostaneme do Mikulova a na Moldavu.

Loučenská hornatina, turistická mapa