Turistika: Krušnohorská mozaika, turistické trasy a cíle

Krušnohorská mozaika aneb putování po severní hranici s Německem

Musím se hned na začátku povídání bez mučení přiznat, že jsem zatím nikdy nepřistupoval k psaní prvních řádků s takovým respektem. Vždyť Krušné hory měří od jihozápadu k severovýchodu plných 130 km a jsou vzdáleny od mé rodné Ostravy okolo 500 km. Takže je poznat důkladně asi nikdy nezvládnu. Navíc jsou místy široké až 30 km a jejich část se rozkládá na území Německa jako Erzgebirge - tedy Rudohoří.

Přesto jsem se o to v průběhu třiceti let, kdy jsem je navštívil vícekrát, pokusil. Důvod je zřejmý. Celkem jsem v nich od roku 1978 aktivně s batohem na zádech trávil asi sto dnů, ať to bylo na dovolené, v lázních Jáchymov a v Teplicích v Čechách či při DEP severočeským a západočeským krajem naší republiky. A strašlivě jsem si je zamiloval. Na některých místech jsem byl mnohokrát, na některých jen jednou a mnohá mi pochopitelně zůstala utajena. O těch psát nebudu.

Jeden z důvodů, proč si hory na severozápadě České republiky zaslouží pozornost, je jejich jedinečnost z mnoha hledisek. Posuďte sami.

• nejdelší pohoří v České republice
• po celé délce sousedí s Německem
• pohoří bývalo nejbohatší na výskyt rud vzácných kovů
• zde odhalila Marie Curie - Sklodowska tajemství jáchymovského smolného kamene
• je zde nejvíce kopců s názvem Špičák
• horské město Jáchymov bylo v 16. století s 18 000 obyvateli druhé největší město po Praze
• Boží Dar je nejvýše položené město v ČR
• Božidarský Špičák je nejvýše položená čedičová kupa v ČR a možná i Evropě
• je zde mnoho rozhleden
• je zde celá řada přírodních rezervací
• krajina, postižená krutě emisemi, se pozoruhodně regenerovala
• některé jižní části Krušných hor jsou tak poddolovány, že končí až v areálu povrchových hnědouhelných dolů
• hradu Jezeří hrozí, že do šachty jednou, až přijde další hurikán skutečně spadne
• celá náhorní planina Krušných hor se dá projet na kole a dokonce i autem od východu z Telnice přes Cínovec, Fláje, Horu Svaté Kateřiny, Horu Svatého Šebestiána, Měděnec, Klínovec, Boží Dar, Pernink, Jelení, Bublavu, Kraslice až po Luby na západě
• je zde absolutně nejvíce větrných elektráren, vrtule se točí skoro všude na hřebeni
• vláčkem se dá dojet až na hranici z Dubí přes Mikulov do Moldavy a z Karlových Varů přes Nejdek do Potůčků
• v Potůčkách je asi největší vietnamská tržnice u nás, ale nakupují hlavně Němci
• u cest, vedoucích na hranici je největší výskyt barevných trpaslíků na světě
• silnice E55 z Teplic a Dubí na Cínovec proslavila naší zemi sexuální aktivitou našich děvčat, převážně tmavší pleti a Sasové si právem vysloužili obdiv pro pozoruhodný erotický apetit
• vyskytuje se zde velké množství názvů kopců se jmény zvířat a ptáků
• v bývalé šachtě Vlčí jámy u Horní Blatné se drží zbytky sněhu i v parném létě
• bývalá šachta Svornost v Jáchymově je asi jediná šachta na světě , kterou vlastní Čs. Lázně, protože se odtud přivádí do lázeňských budov radioaktivní léčivá voda
• v Jáchymově byly v roce 1906 založeny první radonové lázně na světě
• z Krušných hor bylo vysídleno nejvíce Němců po 2. světové válce a tito byli v roce 1938 nejhorlivějšími příslušníky Henleinovy strany
• hotel na Klínovci je již více než 10 let uzavřen a chátrá, aniž se opravuje. Po celou dobu jej střeží můj přítel Jirka Horník v klobouku. Rozhledna se již vychýlila a jezdí ji obdivovat Němci, i když je mimo provoz. V Evropě se jezdí za touto atrakcí do Pizy v Itálii, byl jsem tam taky. Ale ta naše na Klínovci je též fajná…!

Původní pohoří krušnohorského horského pásma vzniklo v prvohorách, ve středověku se nazývalo Rudohoří, na mapách z 16. století je pohoří nazýváno Rudné hory. Český název Krušné hory se objevil až v 19. století, oba názvy - jak Rudohoří tak i Krušné hory jsou odvozeny od slova "krušec", což je mineralogické terminologii srostlice krystalu cínovce.

Sloveso "krušit" znamenalo ve staročeštině "težit". Já jsem se dříve mylně domníval, že název pochází od krušného - těžkého života místních obyvatel, kteří ho však měli skutečně krušný, o čemž není pochybností. A to téměř ve všech dobách, nevyjímaje dobu socialismu, kdy "jáchymovským peklem" uranových dolů a věznic prošly desítky tisíc vězňů, hlavně politických. I těch, kteří dříve na rozdíl od mnohých soudruhů nebojácně bojovali proti Hitlerovi na západní i východní frontě.

Tyto hory překonávali husité při svých spanilých jízdách, ve třicetileté válce je zdolávali Sasové a Švédové, podobně jako armády ve válkách napoleonských. Na podzim roku 1938 přes ně přejížděla německá fašistická armáda, vítána Henleinovci, aby zabrala naše pohraničí v souladu s mnichovským diktátem. Pak ale nastal okamžik pravdy, pražská operace Sovětské armády byla vedena směrem na krušnohorský hřeben do oblasti Krupky až k městečkům na Chomutovsku a západní část Krušných hor.

Těžba mědi a stříbra byla impulsem k osídlování a ke vzniku osad v těchto horách již ve 12. století. Prvním způsobem získávání cínu bylo rýžování, ražení šachet přišlo na řadu až po vyčerpání rýžovisek. Krušné hory patří spolu se Smrčinami, Děčínskou vrchovinou, Slavkovským lesem a Tepelskou vrchovinou do Krušnohorské soustavy, která je součástí České vysočiny. Do ní také patří Podkrušnohorské pánve - Chebská, Sokolovská a Mostecká, které jsou lemované do vnitrozemí vyvřelinami Doupovských hor a Českého středohoří.

Krušné hory postupují od Lubského sedla na západě téměř v přímém směru na severovýchod, takže průběh státní hranice, po tisíc let probíhající po jejich hřebeni, není narušen většími výběžky jako je např. Šluknovský či Frýdlantský na východě.

Nad vnitrozemím se Krušné hory na rozdíl třeba od Krkonoš či Šumavy zvedají ke svému jedinému hřebeni prudkým svahem a proto bývají přirovnávány k hradbě, odedávna chránící Čechy ze severozápadu. Výškový rozdíl zde bývá na několika kilometrech 500 - 700 metrů, tato hradba je zřejmá od Teplic, Litvínova, Chomutova, Ostrova nad Ohří, Karlových Var i Sokolova. Každému, kdo tudy projížděl autem musela padnout do oka.

Tento dlouhý pás pohoří rozčlenily intenzivní erozí vodní toky údolími, vystupujících z pánví až k vrcholové náhorní plošině a těmito údolími vedou dnes silnice na hraniční přechody s Německem, z nichž nejznámější jsou Cínovec, Moldava, Hora Svatého Šebestiána, Vejprty, Boží Dar, Kraslice a další.

Jak již bylo uvedeno, pohoří se v SRN nazývá Erzgebirge, nejvyšší hora je zde Fichtelberg nedaleko Klínovce, který měří 1 216 m a česky se nazývá Smrčník. Až nahoru se dá dojet autem, z hranice je to asi 5 minut a přímo pod Fichtelbergem se nacházejí lázně Kurort Oberwiesenthal. Je to nejvýš položené město v Sasku (911 m). Dříve se i zde těžilo stříbro, železo a cín. Je zde konečná stanice úzkorozchodné železnice z roku 1897, kterou postavil norský inženýr Ohlsen, jenž během stavby přivezl do těchto hor první lyže.

Odtud vede nahoru také lanovka, postavená v roce 1924. Pěší turisté zde bývají výjimkou. Pro mé oko je Fichtelberg a stavby na něm příliš honosná záležitost a např. dosti nesympatická Saská bouda (Sassenbaude) připomíná z dálky velká kasárna. Je zde také meteorologická stanice z roku 1916 i 42 metrů vysoká telekomunikační a vyhlídková věž. Celý masiv hory tvoří chráněnou krajinnou oblast, v níž se nachází přísná přírodní rezervace Hinterer Fichtelberg , chránící svahové rašeliniště. V cípu hranic je další přírodní rezervace Zechengrund s výskytem subarktické vegetace.

Svahy do Německa jsou zde převážně pozvolné, místy tak jako na naší straně, rozčleněné vodními toky říček a potoků. Na naší straně jsou svahy zlomového původy, velmi strmé a vysoké, takto vytvořená hluboká, stinná údolí mívají často inversní charakter klimatu, což při výskytu exhalací není vůbec nic příjemného pro lidský dýchací systém a vzpomínám si, že před léty mívaly děti ze škol a školek v Krupce při inversích dokonce zákaz vycházení z domů. I vegetace je silně narušena oxidy síry z nedalekých hnědouhelných elektráren a i když se emise škodlivin podstatně snížily, stále jsou velmi nebezpečné. Proto se mnohdy vysazují i nepůvodní dřeviny.

Dalším nebezpečím je přemnožená zvěř, takže řada chráněných území Krušných hor je jistě nutná. Klimaticky tvoří Krušné hory první výraznější překážku převládajícímu západnímu proudění, takže na holých hřebenech často zuří vichřice a v zimě sněhové bouře. A první sněhové kalamity bývají také již tradičně na hřebenech Krušných hor, což trápí silničáře i řidiče a je naopak příjemné pro lyžaře, kteří v okolí božího Daru a Klínovce mají dlouho dobré lyžařské podmínky jak pro sjezd, tak pro běžky. A právě zde vyrostl náš vynikající závodník na lyžích Lukáš Bauer, pro kterého jsou bílé zasněžené pláně náhorní planiny Krušných hor zimním domovem, pokud zrovna někde v Alpách neválcuje Rakušany či Nory.

I náčelník HS Krušné hory Ruda Chlad bývá televizní mediální hvězdou, protože se v Krušných horách stále něco děje. Sídlo HS na Klínovci je mezi horní stanicí lanovky z Jáchymova a chátrajícím hotelem Klínovec s kazetovým stropem restaurace a s 24 metrů vysokou, dnes již šikmou rozhlednou z roku 1884 a Jirkou Horníkem. Naštěstí restaurace u lanovky funguje, má vynikající kuchyni a dobré pivo, takže návštěvníci nejvyšší hory tohoto pohoří se mají kde občerstvit.

Jirka Horník má svůj "špalek" u baru hned vlevo za pípou, pod ním odpočívá jeho věrný pes. Kromě něho nejčastějšími návštěvníky zde na Klínovci bývají pochopitelně Němci, pro které je naše jídlo a pivo stále ještě lákavé díky příznivým cenám. Strážce Klínovce Jirka Horník se k nim však chová dosti drsně, což je mi nadmíru sympatické. I když to jsou ti hodní Němci z bývalého NDR, kteří za války stříleli do vzduchu.

Nejvyšší hoře tohoto pohoří dominuje 80 metrů vysoká radiokomunikační věž. V létě zde bývají nájezdy motorkářů v kožených uniformách a mezi nimi se proplétají ortodoxní cyklisté ze všech světových stran. Zvláštní sortu tvoří milovníci adrenalinu, kteří se i s koly nechají vyvést na Klínovec lanovkou a v přilbách a s výstrojí hráčů amerického fotbalu pak odvážně sjíždějí dolů pod lanem až k spodní stanici lanovky mezi Černým vrchem a Hadí horou. Kupodivu však před jízdou nepijí pivo, spíše se uklidňují cigaretkou. Jsou to tvrdí chasníci.

Když jsem šel letos z rozhledny na Tisovském vrchu zvané Pajndl, sjížděla dolů po příkré lesní kamenité cestě za železniční tratí Nejdek - Potůčky skupina cyklistů. Ustoupil jsem chytře do lesa a sledoval jejich kaskadérské skoky na kamenech. Někteří brzdili více, jiní méně a jeden borec vůbec. Kámen ho vyhodil a skokem plavmo dopadl do lesa mezi dva stromy.

Naštěstí se mu vůbec nic nestalo, otřepal se, vytáhl kolo z roští, osahal sebe i dopravní prostředek, zamával mi a pokračoval k mému překvapení ve sjezdu. Kolo vydrželo pád a já si vzpomenul, kterak jsem jako kluk při daleko menších pádech vytahoval přehazovačku ze špic a pozoroval "osmu" na ráfcích. Asi jsou tato kola daleko robustnější a bezpečnější. Taky přilba při pádu hrál svou roli, tipoval jsem to jen na takový malý otřes mozku.

• Pokračování článku