Tip na výlet: Na skok za památkami do Ronova

S husitským obléháním Přibyslavi souvisí také vyplenění hradu Ronov, který se nachází ve volně přístupné oboře za mostem přes Losenický potok - stačí za sebou zavřít dřevěná vrátka a pohybovat se po cestičce vedoucí až k ruině na kopci. Po úzkém přechodu je pak možné dojít k dalším stavebním zbytkům v podobě torz zdí a věží.

Začátek zániku hradu se váže k již zmíněnému útoku husitů. Hrad byl tehdy značně poškozen, nicméně nebyl neobyvatelný. Ronovští páni jej však i tak před rokem 1444 prodali. Výrazně chátrat začal Ronov až po připojení k panství v Polné v roce 1515, přičemž o dvě desetiletí později je už uváděn jako pustý a zarůstající lesem.

Hrad Ronov se v historických dokumentech poprvé připomíná v roce 1329 a byl založen zřejmě počátkem 14. století pány z Lichtenburka k ochraně cesty údolím řeky Sázavy od Žďáru k Německému Brodu. Našel své místo na skalnatém ostrohu ze tří stran obtékaným Losenickým potokem.

Na severní straně bylo sídlo odděleno příkopem a z ostatních obklopeno rybníkem, který napájel příkop. Do hradu se obyvatelé dostávali z jižní strany po hrázi rybníka a přes padací most. Název vychází ze znaku Ronovců (Lichtenburků), zkřížených ostrví - německy 'rone', kdy slovo ostrev značí kmen stromu s ponechanými pahýly osekaných větví, který byl ve středověku při útocích užívaný ke zlézání hradeb místo žebříků.

I hrad Ronov se pojí s různými pověstmi a jedna z nich se týká právě jeho jména. Zmiňuje malého pasáčka, jenž v době, kdy hrad ještě neexistoval, na tomto místě pásl místnímu rychtáři ovce. Sirotek, který byl živ jenom z ovčího mléka a sýra, šel jednou na podzim poprosit rychtáře o novou halenu, protože stará se mu už rozpadala. Rychtář ho ale vyhnal s tím, že mu nic nedá, stačí, že už ho živí.

Jedné vdově ze vsi se plačícího pasáčka zželelo, ušila mu novou halenu a přinesla ji na pastvinu. Chlapce však nikde nenašla. Na louce byly jen ovce a kolem nich se v záplavě bílých kvítků, které tam předtím nerostly, povalovaly cáry pasáčkovy haleny. Lidé ze vsi si domysleli, že ony bílé kvítky - ocúny - jsou pasáčkovy slzy, které na louce uronil. Možná proto se prý pak novému hradu začalo říkat Ronov…

Přímo v osadě, kde v průběhu času existovala tvrz, hamr, dvě železářské hutě, brusírna, papírna a později i továrna na výrobu škrobu, jsou k vidění ještě další zajímavosti. Před firmou Apoly u hlavní silnice se nachází mohutná socha bájného draka od žďárského výtvarníka Michala Olšiaka, kterou dokončil v závěru roku 2012. Betonová skulptura vážící téměř deset tun je vysoká více než čtyři metry. Mezi zástavbou a průmyslovým komplexem na opačné straně silnice je skrytý chátrající zámeček z 19. století, který nechal vybudovat tehdejší majitel škrobárny.

Trasu výšlapu najdete zde.