Křemenáč osikový (Leccinum rufum). Atlas hub Česka

Jemně plstnatý, masitý klobouk křemenáče osikového je v mládi téměř kulovitý až polokulovitý, později sklenutý až téměř plochý, o průměru 30 až 150 mm, u největších hub až okolo 200 mm. Má cihlově červenou, oranžovou až hnědočervenou barvu s pokožkou přesahující okraj klobouku, takže křemenáče osikové, které zpravidla rostou ve skupinkách, zahlédneme i z velké dálky.

7 až 30 mm dlouhé rourky houby jsou našedlé, olivového nádechu, póry jsou zprvu bělavé, později šedavě okrové. Třeň je 50 až 180 mm dlouhý a 20 až 50 mm široký, u mladých hub zprvu nápadně břichatý, později válcovitý a nahoře ztenčený, na bělavém podkladě jsou bělavé šupinky, které později tmavnou a získávají oranžovou až hnědou barvu.

Dužnina křemenáče osikového, který roste v mykorhize s topolem osikou, je pevná a šťavnatá, bělavé barvy, na řezu nafialovělá a při bázi třeně zelenomodrá. Klobouky starších hub postupně měknou a vodnatí, třeně naopak tvrdnou a dřevnatí. Vřetenovité výtrusy mají rozměry 13 až 17 × 4 až 5 mikrometrů, výtrusný prach je hnědé barvy.

Křemenáč osikový u nás roste od června / července do října s maximem výskytu v podzimních měsících. Najdeme jej ve smíšených lesích s osikou, v osikových remízkách a stromořadích, na loukách v blízkosti osikových hájů. Dává přednost lehčím písčitým půdám. Křemenáč osikový je zaměnitelný za další jedlé druhy křemenáčů jako je křemenáč březový (Leccinum versipelle), křemenáč dubový (Leccinum quercinum), křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) či křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum), které však rostou v mykorhize s jinými druhy dřevin.