Russula caerulea (holubinka hořká). Houby v ČR

Masitý klobouk o průměru 40 až 100 mm je zpočátku vyklenutý, později rozprostřený a mělce vmáčklý, často se středovým hrbolkem. Pokožka hladká, lesklá, slupitelná asi do třetiny klobouku, za vlhka slizká a lepkavá. Je vínově červená až tmavě fialová, ve středu až hnědě fialová a nebo černofialová. Zřídka lze nalézt světlejší formy holubinky hořké zbarvené lilákově a nebo do narůžovělých tónů. Ve stáří je okraj klobouku jemně rýhovaný.

Křehké, 5 až 8 mm vysoké lupeny jsou zprvu bělavé, slonovinové, později tmavnou a získávají máslově žlutý nádech. 40 až 80 mm vysoký třeň o průměru 10 až 20 mm je bílý, na otlačených místech šednoucí, směrem ke klobouku mírně zúžený. Je tuhý, plný, později porézní a vrásčitý.

Tuhá a pružná dužnina je bílá, hygrofánní, za vlhka šednoucí či hnědnoucí, na řezu stálá. Má nevýraznou až slabě ovocnou vůni a mírnou chuť, která se však v třeni a nebo pod pokožkou střední části klobouku mění v hořkou, palčivou. Elipsoidní výtrusy mají rozměry 7 až 9,5 × 6 až 8 µm, výtrusný prach je žlutý.

Holubinka hořká je poměrně hojná, objevuje se především v jehličnatých a smíšených lesích od července do konce listopadu od nížin až po horské polohy, nejhojnější je ale v pahorkatinách. Preferuje kyselejší, nevýživné půdy či písčité půdy v sušších borech. Pro úplnost dodávám, že někteří autoři považují holubinku hořkou za houbu jedlou.