Hlíva plicní má klobouk o průměru 30 až 100 mm, který je zprvu nízce sklenutý s podvinutým okrajem, později má lasturovitý až vějířovitě polokruhový tvar, nad třeněm občas vmáčklý. Klobouk má kávově bělavý až světle okrový nebo nažloutle šedavý, který u starších plodnic při okrajích žloutne. Podobně jako husté 3 až 5 mm vysoké, poměrně husté lupeny sbíhající se k třeni.
Slabě vyvinutý třeň je jen 10 až 50 mm dlouhý a 10 až 15 mm silný, někdy může zcela chybět a hlíva přirůstá k substrátu bokem. Dužnina je bílá, u mladých plodnic měkká a šťavnatá, nevýrazné vůně a nasládlé chuti, u starších plodnic tuhá a pružná zatuchlého zápachu. Výtrusný prach hlívy plicní je bílý.
Hlíva plicní roste od května / června do října v trsech, střechovitě nad sebou na mrtvém i živém dřevě listnáčů, především na bucích, lípách, dubech, osikách a břízách, méně často i na dalších listnatých dřevinách, výjimečně i na jehličnanech, od nížin až po horské polohy.
Hlíva plicní má bohaté využití v kuchyni. Přidává se do hotovek, polévek a nebo omáček, suší se a nebo nakládá do octa. Na internetu i v odborných publikacích nalezneme recepty na houbové rizoto, různé saláty a nebo masové pokrmy. Má podobné léčivé účinky jako příbuzná hlíva ústřičná. Vykazuje protizánětlivé, antimikrobiální, imunostimulační a dokonce i protirakovinné účinky. Obsahuje polysacharidy jako glukoxylan, xyloglukan a nebo mannogalaktoglukan.
Použitá literatura
[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] Kluzák, Smotlacha a Erhartovi, Poznáváme houby; Svépomoc 1985
[3] Baier, Hagara, Antonín, Velký atlas hub; Ottovo nakladatelství 2005
[4] R. Socha a A. Vít, Dřevní houby v přírodě a kuchyni; Eminent 2014
[5] Různé internetové zdroje
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.