Předvánoční Madeira - za Ježíšem a do botanické zahrady

Caniço je od 70. let minulého století vyhledávaným turistickým centrem. Dříve zde byla velká pole s cibulí, a na připomínku starých časů se v květnu koná cibulová slavnost.

Od autobusové zastávky jsme šly strmou klikatící se cestou do města a dále podél pobřeží na vyhlídku ke skalnímu útesu. Bylo zajímavé, že cesta vedla stále dolů. Asi po necelé hodině jsme zahlédly mezi domy rozpřaženou siluetu Krista. Došly jsme na parkoviště, kde je i stanice lanovky. Ta vozí turisty 200 m dolů na malou kamenitou pláž Praia do Garajau.

Lanovka byla uvedena do provozu v roce 2007 a má dvě kabinky. Nachází se zde také přírodní rezervace Garajau, která byla vyhlášena v roce 1986 a je jedinou exkluzivní mořskou rezervací v Portugalsku. Se skalnatým dnem a hloubkou více než 20 metrů je tu dobrá viditelnost. Milovníci potápění mohou při dobré viditelnosti spatřit kanice tmavého nebo dokonce mantu obrovskou oceánskou.

Došly jsme k soše Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, která je otočená k parkovišti zády. Ježíš s rozpřaženýma rukama pozoruje vlny Atlantiku. Abychom ho viděly z čelní strany, musely jsme sejít pár schodů dolů. Proti blankytné obloze a s barevnými květy pod podstavcem vypadá impozantně. Měří 15 metrů včetně podstavce a připomíná sochu z brazilského Ria de Janeiro. Tato je však o čtyři roky starší. Navrhl ji francouzský sochař Georges Serraz ve stylu art deco a je autorem i 25 m vysoké sochy Krista ve francouzském městě Les Houches. Madeirská socha Krista krále byla postavena v roce 1927 a financována byla místním právníkem Airesem de Ornelas. Socha má ochraňovat rybáře, v noci je osvětlená a slouží také jako maják.

Sešly jsme asi 200 schodů dolů na vyhlídku Cristo Rei na skalním útesu. Marně jsme pátraly zrakem po hladině, zda uvidíme velryby, ale neměly jsme to štěstí. Zato nad hlavami nám lítal buřňák madeirský, jak jsme se dověděly z cedule u schodiště. Výhled byl opravdu krásný. Na pravé straně Funchalský záliv a město Funchal, na levé straně východní část poloostrova se svými skalisky. Vyhlídka má i svou historii. Až do roku 1770 se říkalo, že nekatoličtí křesťané byli odsud házeni přes útesy. Tedy do té doby, než byl zřízen britský hřbitov ve Funchalu jako jejich pohřebiště.

Cestou po schodech nahoru k parkovišti jsme mohly déle obdivovat čelní stranu sochy. Trochu nám vadilo, že je spodní část oplocena. Na soše se stále provádí opravy, protože má poškozený obličej. Počasí se brzy začalo měnit a než jsme došly k baru u parkoviště, začala pršet. Hodily jsme na sebe bundu, sundaly kraťasy a šly asi hodinu na autobusovou zastávku.

Ve Funchalu už bylo opět slunečno, a tak jsme se vydaly do botanické zahrady Jardim Botânico da Madeira, která se nachází nedaleko autobusové zastávky a také našeho ubytování. Tato zahrada byla založena v roce 1960 a její rozloha zabírá plochu více než 35 000 m2. Nachází se ve čtvrti Monte a má krásnou expozici rostlin, stromů a kaktusů, ptačí park, přírodopisné muzeum a skleníky. Mohly jsme obdivovat více než 2 000 exotických rostlin ze všech kontinentů. Zahradou jsme procházely až do zavírací doby téměř samy a vychutnávaly si také působivé výhledy na město.