Altair (α Aql), nejjasnější hvězda v souhvězdí Orla je hvězdou na hlavní posloupnosti třídy

Altair (α Aql) - jasnost, spektrum a svítivost jedné z hvězd letního trojúhelníku

Altair (z arabského Al Nasr al Tair, letící orel) je nejen nejjasnější hvězdou letního souhvězdí Orel, ale také 12. nejjasnější hvězdou noční oblohy. Altair (α Aql) je hvězdou hlavní posloupnosti spektrálního typu A7V s povrchovou teplotou asi 8 600 K. Maximum jeho záření tedy leží v ultrafialové oblasti spektra.

Je to hvězda zdánlivé hvězdné velikostí 0,76^m. Absolutní hvězdná velikost Altairu je +2,21^m. Jeho průměr je asi dvakrát větší než průměr našeho Slunce, hmotností předčí Altair naše Slunce 1,8×. Svítivostí nejjasnější hvězda v Orlu převyšuje svítivost Slunce asi 10×. Na konci svého života, po spotřebování vodíku v jádře se tak Altair promění v rudého obra a po odvržení svrchní slupky v bílého trpaslíka.

Altair je jednou z hvězd tvořících vrcholy tzv. letního trojúhelníku spolu s hvězdami Deneb v Labuti a Vega v Lyře. Nejjasnější hvězda v Orlu se nachází ve vzdálenosti pouhých 16,7 světelného roku od Země, patří tak k nejbližším hvězdám.

Čtěte také: Hertzsprungův-Russellův diagram, vztah mezi spektrálním typem a…

Altair patří k poměrně mladým hvězdám. To potvrzuje i jeho velice rychlá rotace. Kolem své osy se tato hvězda otočí jednou za 9 hodin. To se týká rovníkových oblastí. Polární oblasti díky tzv. diferenciální rotaci rotují o poznání pomaleji. Podobně jako u naprosté většiny hvězd.

Bod na rovníku Altaira má neobyčejně vysokou obvodovou rychlost okolo 290 km/s. Ta se blíží hranici stability, kdy by slapové síly mohly tuto hvězdu roztrhat. Rychlá rotace má na svědomí, podobně jako v případě hvězdy Regulus v souhvězdí Lva či Vega v souhvězdí Lyry značné zploštění. Měření naznačují rozdíl mezi rovníkovým a polárním průměrem asi 20 %.

Tato asi 60krát rychlejší rotace oproti Slunci nemá za následek pouze zploštění Altairu, ale rovněž tzv. gravitační ztemnění rovníkových oblastí. To předpověděl švédský astronom Edvard Hugo von Zeipel již v roce 1924. Podobné gravitační ztemnění (gravity darkening) se pozoruje i u již zmíněných hvězd Vega a Regulus.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.