Výstup na Predigstuhl v Schladmingských Taurách

Výstup na skalní kazatelnu v srdci Schladmingských Taur

S pojmenováním hory jako Predigstuhl (2 543 m) se v německy mluvících zemích setkáme poměrně často. Většinou se tímto jménem honosí skalnaté, poněkud vzdušné vrcholy či osamělé skály. V českém překladu totiž slovo Predigstuhl znamená kazatelna.

V samotném srdci Schladmingských Taur se vypíná také jedna taková "kazatelna". Se svou nadmořskou výškou 2 543 metrů sice nepatří k nejvyšším horám v tomto pohoří, každopádně je to ale nejvyšší Predigstuhl v celé německy mluvící oblasti. Díky své výšce a především poloze na hlavním hřebeni patří také k vyhledávanému vyhlídkovému vrcholu, který dělá svému jménu opravdu čest.

Čtěte také: Výstup na Königstuhl v pohoří Nockberge: Túra na trojmezí Salcburska…

Jako nejsnadnější variantu výstupu volí turisté obvykle trasu od Rantenalmu, kam v době letních prázdnin zajíždí placený taxík (tzv. Tälerbus). Zajíždí až k jezeru Rantensee ve výšce 1 878 m. Jinak je nutné k túře přidat ještě 10 km dlouhý nástup údolím Rantengraben. Druhou variantou je dlouhý, avšak malebný výstup z východu přes několik horských sedel po dálkové trase číslo 02 (Schladminger Höhenweg) od horské chaty Rudolf Schober Hütte, který však trvá 7,5 hodiny.

Třetí variantou je výstup od severu z údolí Kleinsölk, který jsme si vybrali my. Jedná se o náročnou horskou túru, která ale splňuje všechny požadavky na vysokohorské putování. Má pořádné převýšení (asi 1 400 výškových metrů), je docela dlouhá (výstup trvá 5,5 hodiny) a navíc vede nádhernou krajinou různými vegetačními stupni okolo poklidných jezer a nabízí krásné výhledy. V závěru nechybí ani vzdušný hřebínek, který je zabezpečen lanem. Navíc tato varianta nabízí možnost sestupu zpět jinou trasou přes sedlo Rantentörl, čímž se putování změní v celodenní výpravu.

Naše výprava začíná na parkovišti před chatou Breitlahnhütte v nadmořské výšce 1 104 metrů, která se nachází v horní části údolí Kleinsölk. Toto údolí je dostupné horskou silnicí, která odbočuje z obce Stein an der Enns a vede přes osadu Kleinsölk až ke zmíněné chatě.

Nejdříve jdeme po široké cestě směrem k jezeru Schwarzensee, dříve ale než k němu stihneme dojít, odbočuje naše značená trasa číslo 702 vlevo. Je po ní vedena i dálková trasa Schladminger Höhenweg, která však nevede až na Predigstuhl, ale později odbočí a bude stoupat do sedla Rantentörl. Využijeme ji později pro sestup.

Míjíme Grafenalm a přes pastvinu míříme k lesu. Odkrývá se nám i výhled na tmavou hladinu jezera Schwarzennsee, které leží vlevo pod námi. Obklopuje ho několik chat a kaple pastevecké osady Schwarzenseealm. Napojujeme se na lesní cestu a zvolna stoupáme k nově opravené salaši Vordere Neualm (1 410 m n. m.).

Od salaše pokračujeme krásným horským lesem, plným prastarých modřínů a limb až k rozcestí nad zaniklou salaší Innere Neualm. Zde se cesta větví, vpravo pokračuje stezka číslo 792 do sedla Rantentörl. My se ale budeme držet sotva chozené pěšiny, která odbočuje vlevo a kterou je vedena naše výstupová trasa na Predigstuhl. Má číselné označení 793.

Nejdříve stoupáme strmě vzhůru starým modřínovým lesem, pak se pěšinka stáčí vlevo a vyvádí nás nad horní okraj lesa. Otvírá se nám první nádherný pohled do údolí, kterým jsme právě prošli. Dopřáváme si přestávku, protože se nám konečně podařilo vystoupat na místa, kam dopadají sluneční paprsky. Zatím jsme procházeli promrzlou vrstvou vzduchu, která se po mrazivé jasné podzimní noci ještě nemohla prohřát, protože byla dosud ve stínu. Během chvilky jsme však přešli ze zimy do pozdního babího léta a nadbytečné oblečení se rychle stěhuje do batohu.

Klikatými serpentinami stoupáme bohatým podrostem borůvek a brusinek do Hüttkaru. Rychle nabíráme výšku a šplháme přes ledovcem obroušený skalní stupeň k dvojici půvabných jezer. V jejich průzračné vodě se při pohledu zblízka odráží blankytně modrá obloha, při pohledu z výšky získává voda naopak nádherně smaragdově zelený odstín.

Usadili jsme se na nádherné vyhlídce kousek nad jezery a vychutnáváme si odpočinek na tomto odlehlém a nedotčeném místě. Čeká nás nyní závěrečný prudký úsek výstupu, kde musíme překonat nepříjemný vlhký žlab plný sutě a nebezpečných uklouzaných skalních ploten. Naštěstí to máme brzy za sebou a těší nás, že tudy nebudeme muset sestupovat, protože pro sestup z vrcholku Predigstuhlu máme připravenou jinou variantu.

Dostáváme se na vrcholový hřeben, zprava přichází vychozená pěšina, která sleduje zubatý hřebínek a je jištěná kovovým lanem. Bezpečně nás vede až k půvabnému kovovému kříži, který trůní na nejvyšší skalce. Ovšem turisté se závratí by se tu asi necítili dobře, moc místa tu není.

Otevírá se nám ničím neomezený výhled na okolní horské hřebeny Schladmingských Taur. Na západě například rozeznáváme nejvyšší horu Schladmingských Taur - Hochgolling (2 862 m), na severovýchodě se tyčí druhá nejvyšší hora pohoří - Hochwildstelle (2 747 m) a vlevo od něj vykukuje dokonce Dachstein (2 995 m). Při pohledu na opačnou stranu naše pohledy kloužou dál po hlavním hřebeni Nízkých Taur daleko na východ a pomalu ztrácíme orientaci v bludišti horských pásem. Protože máme nádherné klidné podzimní počasí a i tady nahoře je koncem září příjemná teplota, nikam nespěcháme a sedíme tu více jak hodinu, než se zase dáme na cestu.

Nejdříve sestupujeme do sedla mezi vrcholy Windschnurspitze a Predigstuhl a sestupujeme tudy k jezeru ve Wiegenkaru pod masívem hory Wiegeneck. Odtud nás naše trasa číslo 793 vede do sedla Rantentörl (2 166 m n. m.), kterým prochází nám známá dálková cesta č. 02 (Schladminger Höhenweg, zvaná též Zentralalpenweg) nazpět do údolí Kleinsölk.

Travnatými svahy mělkého údolí sestupujeme nejdříve okolo rašelinných jezírek v mělkém karu Roßboden, později scházíme k malé lovecké chatě. Vstupujeme opět do lesa a brzy přicházíme na rozcestí nad zaniklou salaší Innere Neualm. Zde se napojujeme na trasu, kterou jsme sem přišli ráno. Stmívá se, proto se příliš nezdržujeme ani u chaty Vordere Neualm a raději pospícháme dál.

Z větší i menší dálky k nám doléhá jelení troubení. Je období jelení říje a neradi bychom se připletli nějakému lovci do rány. Sotva jsme na to pomysleli, ozvala se z protějšího svahu střelná rána. Raději zapínáme baterky, abychom byli vidět. Konečně vycházíme na pastviny nad Grafenalmem a již bezpečně po lesní cestě přicházíme černou nocí šťastně zpátky na parkoviště u chaty Breitlahnhütte. Docela se těšíme do auta, protože mráz přituhuje a už jsme docela promrzlí. Zároveň jsme ale i vděční, že se nám dnešní túra tak povedla.