Velký Lopeník (912 m), Bílé Karpaty

Druhý nejvyšší vrch Bílých Karpat s charakteristickou téměř novou rozhlednou poskytující bezkonkurenční kruhový výhled. Mohutná masa na hranicích České a Slovenské republiky, jež tvoří kulisu nezapomenutelné krajiny a svérázného folklórního regionu Moravských Kopanic v okolí stejnojmenné kopaničářské obce Lopeníku. Místo s pohnutou historií vážící se k bojům v posledních dnech II. světové války.

Stručná charakteristika

Nejvyšší bod geomorfologického podcelku Lopenická hornatina v okrsku Vyškovecká hornatina leží ve střední části Bílých Karpat asi 4 km jihovýchodně od obce Březová. Budují jej středně rytmické flyšové vrstvy, v nichž převažují pískovce javorinského souvrství vlárského vývoje bělokarpatské jednotky magurského flyše. Jde o trosku javorinského příkrovu, v podstatě nezvrásněnou a ploše nasunutou. Jedná se o strukturně litologicky podmíněný vrchol pískovcového hřbetu. Především západní svahy charakterizují četné sesuvy.

Vrcholové partie Lopeníku jsou odlesněny, pokrývají je květnaté pastviny. Většina povrchu prudkých svahů však porůstají převážně bukové porosty s dubem a javorem, i zde místy natrefíme na plochy smrkové monokultury. Drsné klima má podobně jako v pralese na Javořině za výsledek mnohde značně bizarní a fantaskně pokroucený vzhled kmenů stromů. Dočetl jsem se, že i zde existovala snaha vyhlásit alespoň přírodní rezervaci, lesy prý jsou však na Lopeníku rozparcelované a není možno se s majiteli rozumně domluvit. V nižších polohách lesní porosty přechází do kopaničářské krajiny.

Velký Lopeník na turistické mapě

Rozhledna

První dřevěná rozhledna stála na vrcholovém temeni Velkého Lopeníku prý ještě před II. světovou válkou. Roku 1944 byla vystavěna nová 16 m vysoká vyhlídková věž. Poté, co o dva roky později lehla popelem, záhy znovu povstala jako kdysi Fénix z popela v téměř totožné podobě, aby sloužila turistické veřejnosti.

Po necelých třiceti letech musela být roku 1972 pro svůj špatný technický stav demontována, čímž na dalších více jak třicet let turisté přišli o jeden z nejhodnotnějších výhledů široko daleko.

Až 23. června 2002 vykrystalizovaly snahy českých a slovenských obcí z okolí položením základního kamene nové rozhledny. Stavět se však začalo o dva roky později v září 2004, pro veřejnost byla zbrusu nová rozhledna slavnostně otevřena 16. července 2005. Celkové náklady se vyšplhaly na téměř 2 miliony korun.

Stavba vysoká skoro 22 m dle návrhu studia New Work vyrostla pouhé tři metry od státní hranice. Rozhledna stojí na podstavě obdélného půdorysu (5,7 × 5,9 m) z betonu a kamene o výšce asi 4,5 m. Zbytek vyhlídkové věže tvoří příhradová konstrukce z dubového dřeva. Směrem k vrcholu se celek ve dvou směrech zužuje, rozhlednu zakončuje prohnutá střecha otevřená směrem vzhůru. Každý rok se na konci sezóny koná tzv. Kateřinské uzavření rozhledny, v zimě tedy snad bývá uzavřená, o Vánocích 2008 však rozhodně bylo možno po ledové námraze pokrývající schody za výhledem vystoupat (více info prosím případně doplňte v diskusi).

Výhled

Po překonání 101 schodů se otevírá kruhový výhled. Nejblíže se nacházejí okolní bělokarpatské vrcholy; na severozápadě je to Studený vrch (646 m) nad Březovou, v severovýchodním sousedství Lopeníku Mikulčin vrch (798 m), Kykula (746 m), Machnáč (771 m), Dúžník (807 m) a další. Mezi Mikulčiným vrchem a Kykulou vykukuje masa Vřšateckých bradel s Chmelovou (925 m). K jihu přehlédneme kopanice v okolí Nové Bošáce, Moravského Lieskového a Lubiny, obzoru však za nizoučkou Novou horou (552 m) vévodí široce rozkročená Velká Javorina (970 m).

Na slovenské straně nás za Váhem východním směrem čeká členitý reliéf Strážovských vrchů, nechybí nejvyšší Strážov (1 213 m) či mohutná masa Baske (955 m). Severněji zahlédneme jižní část Lúčanské Malé Fatry s charakteristickým zubem Klaku (1 352 m), na druhé straně pak jižně od Strážovských vrchů pás Povážského Inovce s nejvyšším Inovcem s vysílačem (1 042 m), pod hřebenem Inovce vystupuje romantická silueta hradního bradla s Beckovem. Na pravém břehu Váhu pak i z Lopeníku dohlédneme na severní část Malých Karpat, vidět je také třebas známé Bradlo (545 m) u Brezové.

Na moravské straně se krom dalších bělokarpatských vrcholů díváme především do úrodných nížin se sídly jako je Hluk, Uherský Brod či Uherské Hradiště. Na obzoru se táhnou Chřiby, v nichž za hezkého počasí můžeme rozeznat hradní vrch Buchlova (509 m) se sousední Modlou (510 m) nesoucí kapli sv. Barbory, na druhé straně pak Holý kopec (548 m), kus dále i nejvyšší Brdo (587 m) s rozhlednou. Na jihozápadě prý bývá za příznivých podmínek vidět Pálavu. Severně by mělo být vidět i na jednotlivé části Vizovické vrchoviny včetně hřebene Vizovických vrchů (Komonecké hornatiny), ještě severněji pak i jižní část Hostýnských vrchů.

Další objekty na vrcholu

Poblíže vyhlídkové věže před deštěm ochrání střecha turistického altánu (méně pohodlná možnost nouzového bivaku), nedaleko najdeme i suché WC. Turistický rozcestník udává vzdálenosti míst na zelené TZ,dále směřuje k sestupu na slovenskou stranu do Nové Bošáci a také k prameni vody na opačné straně vzdálenému asi 200 m. Posezení s opékáním umožňují lavičky s ohništěm, krátkou informaci přinášejí i tabule okolních mikroregionů i zastavení Naučné stezky Lopeník (5b). Vrchol je značen pruhovanou tyčí nedaleko betonové skruže rovněž upravené k posezení. Nejvyšší bod zřejmě označuje i hranol ze zřejmě šesti dílů.

Pomník osvobození z roku 1975 byl vystavěn nad hromadným hrobem s těly 22 sovětských vojáků. Při bojích v dubnu 1945 zde zahynulo na 250 vojáků, během odstraňování min pak dalších deset lidí, opodál je vztyčen jednoduchý dřevěný kříž.

Literatura a internetové zdroje:

• Mackovčin P., Demek J. a kolektiv (2006): Hory a nížiny. AOPK ČR. Brno
• Vavrík B. a kolektiv (1988): Biele Karpaty. Šport. Bratislava
• www.archiweb.cz/buildings

» Nejnovější články, archiv