Totes Gebirge – Mrtvé hory

Nádherné vápencové pohoří, jehož nejvyšší vrcholy dosahují výšky až dvou a půl tisíce metrů, se nachází na území štýrského Solnohradska. Nejvyšší vrchol Grosser Priel (2 523 m) a část pohoří zasahují do spolkové země Horní Rakousy. V překladu Totes Gebirge znamená Mrtvé hory.

K táboření doporučuji kemp na východním konci jezera Gründlsee v jižní části tohoto pohoří. Průzračná jezerní voda láká ke koupání a dno vidíte i několikametrové hloubce. Časně z rána se nad jezerem převalují cáry mlhy a teprve až přes vrcholky hor nesměle vykoukne slunce se mlha v teplém vzduchu rozpustí. Večer se slunce naopak schovává velice brzy za vápencovou hradbu vrcholu Backenstein na pravém břehu jezera.

Nedaleko kempu v osadě Gösl je obchůdek, kde nakoupíte potraviny, ale také filmy do fotoaparátu, baterie další nezbytnosti. Vejdete dovnitř, prodavačka vás přivítá pozdravem a milým úsměvem. Nakoupíte, zaplatíte a paní u pokladny vám poděkuje. Vy zcela přirozeně (po vzoru domorodců) odpovíte bitte a paní u pokladny vám ještě jednou poděkuje. Pro většinu Čechů naprosto nezvyklé, ale v Rakousku naopak naprosto samozřejmé.

Jižní srázy Mrtvých hor směřující k jezeru Gründlsee nabízí návštěvníkům spoustu skvělých turistických tras všech stupňů obtížnosti. Od nenáročných procházek po březích jezera až po výstupy na dvoutisícové vrcholy, kterých je v této části pohoří velké množství. Ale pouze na některé z nich vedou značené cesty. Například na Wildgösl (2 062 m), Schönberg (2 090 m), Gr. Woising (2 034 m), Rinner Kogel (2 012 m). Všechny tyto chodníky jsou značeny jednotně – červenou barvou a číslem. V mapách jednotlivých oblastí jsou pak trasy zakresleny a označeny čísly, takže se člověk může snadno orientovat a má dokonalý přehled.

Na začátku každé turistické cesty, za městem, vesnicí, před vstupem do lesa, do skal a kopců je upozornění: "Všechny odpadky vezměte, prosím , zpátky s sebou". Je to řečeno zcela jasně, někdy i jiném (obvykle v anglickém) jazyce. Velice výstižné upozornění také pro ty, kteří si myslí, že vše vyřeší tím, že obaly, sáčky, plechovky a jiné okrasy "umně" skryjí pod kameny, zahrabou do spadaného listí atp…

V oblasti Totes Gebirge jsou také četné horské chaty nabízející občerstvení a nocleh za vcelku rozumné ceny. Já jsem sice nestanul na žádném z dvoutisícových vrcholů, ale přesto jsem podnikl túru, která stála opravdu za to.

Vyrážím ráno z kempu a nejprve šlapu po asfaltce, vedoucí po severním břehu jezera Gründlsee. U autobusové zastávky v Schachen odbočuji na lesní cestu vedoucí vzhůru lesem podél potoka Zimitzbach po trase číslo 213. Les postupně řídne a já vstupuji na území vysokohorských luk.

Nádhernou krajinu zdobí salaše a seníky, které jsou ale vždy pečlivě uzamčené. Rozkvetlé louky zdobí také pasoucí se krávy a vzduchem se nese cinkot jejich zvonců. Po zdolání více než 800 výškových metrů stojím na horské louce Gösler Alm, ležící v nadmořské výšce 1 585 metrů.

Za svou námahu jsem odměněn nádherným pohledem na zaledněný vrchol Dachsteinu, dole se třpytí na poledním slunci hladina jezera. Nelituji námahy a stoupám ještě výš přes sedlo Aiblsattel (1 746 m) ke stěně Längtal Graswand, kde se otevírá úžasný rozhled na Mrtvé hory. Spousty vápencových vrcholů s výškou okolo 2 000 metrů.

Pokud Slunce přes mraky pouze prosvítá, dostává tato krajina až přízračný charakter. Měl jsem pocit, že se dívám na jakési zaledněné pohoří někde za polárním kruhem. Tak na mě působila ta bílá a světle šedá barva holých vápencových srázů. Snad odtud pochází název mrtvé hory. Snad.

Zpáteční cestu absolvuji po trase číslo 214 kolem jezera Vorderer Lahngangsee s břehy porostlými modříny a jilmy. Nádherný krajinný klenot. V těchto horách je spousta pramenů, ze kterých jsem z počátku pil s obavami. Ty se však brzy ukázaly zbytečnými. A na závěr ještě jeden, pro mne dosti důležitý postřeh. Na rozdíl od známých alpských středisek, která jsou přelidněna, jsou Mrtvé hory ještě stranou velkého náporu turistů.