Turistické dalekohledy, vybíráme vhodný dalekohled

Turistické dalekohledy: Jak a podle čeho vybrat turistický dalekohled, optické parametry dalekohledů

Dalekohled nebývá obvyklou součástí turistické výbavy. Zejména při dlouhodobějších trecích bývá vyřazován z batohů jako nadbytečný, místo zabírající a zbytečně těžký. Ve skutečnosti jde ale o šikovnou "mašinku", která vám může naopak mnohdy ušetřit zbytečné kilometry v těžkém či neznámém terénu, kdy můžete pomoci něj cestu předem prozkoumat a vytipovat si cestu nejschůdnější. Navíc lze dalekohledy využít k pozorování zvěře či vzdálených obzorů.

Turista bývá mnohdy překvapen, jaké pozoruhodnosti mu i ze známého kopce na zdánlivě známém obzoru může dalekohled zprostředkovat. Ale ani v rovině, stepi či v poušti není k zahození.

Vzpomínám si, jak jsme před léty marně hledali v tetelícím se vzduchu v marocké části Sahary četnými s fatamorgánami jezero Dayet Srji, kde se dají uprostřed pustiny pozorovat plameňáci a další vodní ptáci. Jak by se tehdy dalekohled hodil! Všude kole plno "jezer", jen to Dayet Srji ne a ne najít. Nakonec nám musel pomoci místní berberský hoch, bez nějž bychom v poušti ještě dlouho jezdili křížem krážem…

Pro turistiku jsou vhodné pouze menší dalekohledy lidově zvané triedry. Asi nikdo se na náročném treku nechce tahat s těžkým dalekohledem jako jsou těžké "dělostřelecké" binary, astronomické dalekohledy a podobně. S těmi "triedry" to ovšem není tak jednoduché. Ve skutečnosti dělíme dalekohledy na monokuláry a binokuláry, tedy jednooké a nebo dvouoké dalekohledy.

Triedry jsou ve skutečnosti obvykle binokuláry, u nichž se pomocí prizmatických hranolů docílilo podstatného snížení konstrukční délky. Dalekohledy výsuvné, tedy bez prizmatických hranolů jsou pak nazývány spektivy.

Dalších odborných názvů ale na chvíli zanecháme, ať se nám z nich nezatočí hlava. Nejprve se pokusme vyřešit otázku, jaký typ dalekohledy si vybrat. Zda-li monokulár či binokulár. Řada turistů využívajících dalekohledů si kvůli hmotnosti a velikosti kupuje monokuláry.

Od jejich používání bych vás ale spíše odrazoval. Přece jen monokulár nedokáže zprostředkovat stereoskopický, či chcete-li – prostorový vjem. Schválně. Zkuste zavřít jedno oko a odhadněte vzdálenost nějakého neznámého objektu či předmětu! Myslím, že se vám to určitě nepodaří. Jedním okem prostorového vjemu prostě nemůžete dosáhnout, ten zprostředkovává až váš mozek na základě informací – ale obou očí. Proto jednoznačně doporučuji používání binokuláru. Ono i požitek z pozorování je podstatně větší.

Nyní se pokusme vybrat z binokulárů. Zda-li spektiv a nebo triedr. Tady již výběr není tak jednoduchý. Triedr sice poskytuje širší zorné pole a obvykle bývá i kvalitnější díky své dobré optice, ale pokud je pro vás rozhodující hmotnost a ne dokonalost obrazu (což při trekingu asi rozhoduje), pak vyhrávají spektivy.

Přece jen hmotnost optických hranolů triedru je poměrně značná. Navíc se v triedrech ztrácí (odrazem a absorpcí) až jedna třetina světla, což u méně světelných dalekohledů může být za zhoršených světelných podmínek poněkud problém. Tady není tedy odpověď jednoznačná, záleží na kritériích výběru jako je cena, hmotnost a podobně.

Dalším kritériem, na které bychom měli při koupi dalekohledu brát zřetel, je kvalita optiky. O dalekohledech s plastovými čočkami, o jejichž optických "kvalitách" se dá úspěšně pochybovat, se tady nebudeme bavit. Přece jen sklo je sklo. Na co byste se určitě při koupi měli zaměřit je to, zda-li jsou čočky opatřeny tzv. antireflexní vrstvou. Ano to jen ten všem fotografům známý modrofialový potah jejich objektivů.

Antireflexní potah je tvořen tenoulinkou vrstvičkou fluoridu magnesia, která se na všechny optické povrchy nanáší ve vakuu. Ještě lépe, když se nanášení takovéto vrstvičky během výroby několikrát opakuje. Tato má za úkol nejen zabránit nežádoucím reflexům, ale také chrání vrstvu optického skla před poškrábáním. A co není jistě zanedbatelné je to, že má tu vítanou schopnost odfiltrovat podstatnou část nežádoucího ultrafialového záření.

Tolik k optice. Stejně důležitým je ale také to, z jakého materiálu je vyrobeno tělo samotného dalekohledu! Můžete mít sebelepší optiku a tělo dalekohledu bude z plastu, pak kvalita výsledného obrazu za mnoho stát nebude. To proto, že každý materiál má jistou tepelnou roztažnost. Určitě si ještě ze školy pamatujete na známý koeficient tepelné roztažnosti, obvykle označovaný písmenem K.

Prostým nahlédnutím do fyzikálních tabulek zjistíte, že plast nebude tím pravým ořechovým, neboť "K" je u něj obvykle někde u 10^-4 , což je nevyhovující. Lépe jsou na tom slitiny lehkých kovů či ocel. O uhlíkových kompozitech se tady zmiňovat nebudu, neboť ty jsou, byť se skvělými vlastnostmi, pro normálního smrtelníka příliš drahé. O vodotěsnosti či ochranném pouzdře již snad není ani nutné psát, neboť dalekohled se zamlženými čočkami bude asi k ničemu…

Jak jsem již uvedl výše, při trekingu rozhoduje spíše hmotnost a odolnost dalekohledu, optická kvalita je až na druhém místě. Netvrdím však, že je zanedbatelná. I proto zavrhuji používání plastových dalekohledů (osobně je nazývám "lentilky", neboť jejich čočky se spíše hodí k cumlání než pozorování). Konečně se tedy dostáváme k optickým vlastnostem dalekohledů, což asi každého uživatele zajímá nejvíce.

Na prvním místě je bezesporu zvětšení dalekohledu. Některé časopisy udávají, že pro turistiku jsou vhodné dalekohledy tak do zvětšení 8×, že při větších zvětšeních je obraz roztřesený (třes rukou). Dovolil bych si tvrdit, že je to hloupost. Naopak, mnohdy platí čím více tím lépe. Třes rukou lze přece minimalizovat tím, že se opřeme třeba o strom, skálu, kámen a nebo batoh. A nebo v sedě o kolena. V této poloze bez jakýchkoliv problémů používám "myslivecký" triedr s 16 násobným zvětšením! A při třesu rukou způsobeným "absťákem" si stačí "cvaknout" něčeho ostřejšího…

Na druhou stranu ale nutno dodat, že dalekohledy s větším zvětšením mají menší zorné pole. Tady ale záleží na optickém provedení. Spektiv bude mít při stejném zvětšení menší zorné pole než triedr. Ale zorné pole 3,5° u triedru s 16 násobným zvětšením je určitě dostačující (pro názornost si uveďme, že do takovéhoto zorného pole se Měsíc vejde asi 7×). Jen pro úplnost si ještě uveďme, jak spočíst zvětšení dalekohledu. Zvětšení není noc jiného než poměr ohniskové vzdálenosti objektivu a ohniskové vzdálenosti okuláru, tedy

Z = f₁ / f₂

kde Z je zvětšení a f₁, f₂ jsou ohniskovými vzdálenostmi objektivu a okuláru v milimetrech. S výpočtem zvětšení dalekohledu se ale naštěstí nemusíme trápit, neboť prakticky všichni výrobci jej na svých dalekohledech uvádějí. Ano je to ta cifra 16×50, 12×25 a podobně. Ten první údaj znamená právě ono zvětšení, ten druhý pak průměr objektivu v milimetrech. A dostáváme se k druhému důležitému údaji. Tím je světelnost dalekohledu, která hraje významnou roli za špatných světelných podmínek. Ta je poměrem ohniskové vzdálenosti a průměru objektivu, tedy

S = f₁/D

kde D je průměr objektivu v milimetrech. Jde o stejný vztah, pomocí nějž počítáme světelnost fotografického objektivu. Jenže u "mršky" dalekohledu to není zase tak jednoduché, neboť tady vstupuje do hry ještě třetí faktor a tím je výstupní pupila. Cože je to za čudo? Výstupní pupila, zjednodušeně řečeno, je průměr optického svazku vystupujícího z okuláru.

A proč je dobré tento údaj znát? To proto, že i zornice (detektor světelného záření) lidského oka má také svůj průměr. Ten se obvykle pohybuje kolem 6 až 7 milimetrů. Paprsky, které dopadají mimo zornici jsou tak nevyužity, světlo se tak strácí. Velikost výstupní pupily spočteme jednoduše, je to poměr průměru objektivu a zvětšení dalekohledu. Opět si neodpustím vyjádření pomocí jednoduchého matematického vztahu

d = D/Z

kde D je nám již dobře známý průměr objektivu a Z zvětšení dalekohledu. U dalekohledu 16×50 je průměr výstupní pupily 3,1 mm, u dalekohledu 12×25 pak 2,1 mm. U oblíbených dalekohledů 7×50 je průměr výstupní pupily 7,1 mm, což je tak na hranici použití. Ve skutečnosti tak musíme skutečnou světelnost dalekohledu upravit o úbytek způsobený vlastnostmi oka, tedy průměrem oční zornice.

Popisované dalekohledy mívají obvykle středové ostření, dobrým zvykem je využívání dioptrické korekce na jednom z okulárů. To pro ty, kdož nosí brýle. U dalekohledů používaných při pobytu v přírodě je důležité i to, zda-li mají pouzdro, které se dá snadno připevnit k oděvu či batohu (pro snadnou manipulaci), mají-li šňůrku, pomocí níž můžeme dalekohled pověsit kolem krku a další drobnosti. Zejména ta šňůrka a upínací popruh je mnohdy důležitý. Člověk je od přírody tvor líný a dalekohled se mu z batohu vytahovat obvykle nechce i když je co pozorovat, takže jeho nošení na snadno přístupném místě je i jednou z hlavních "podmínek" pro jeho častější používání.

Větší a kvalitnější dalekohledy mívají nejen tato příslušenství, ale i krytky objektivů a okulárů, ochranu objektivů před slunečním svitem či deštěm a řadu dalších příslušenství. Některé zahraniční dalekohledy jsou např. plněny dusíkem, který zaručuje (nepřímo) vodotěsnost dalekohledu a přímo to, že se vám čočky zevnitř nezamlží. Velké dalekohledy pak mívají dokonce i závit, který umožňuje připevnění dalekohledu ke stativu. To je pak pozorováníčko!

Snad tento článek alespoň některé z vás přesvědčil, že dalekohled není jen nedůležitou součástí turistického vybavení, ale že může být na vašich cestách vítaným pomocníkem. Pokud ještě dalekohled nevlastníte, pak jen malá informace: dalekohledy pro turistické využití vyrábí řada světových výrobců známých či méně známých jmen. Jsou to např. Minolta, i u nás dobře známý Zeiss ("Cajsku" mám i já a nedám na ni dopustit), Leice, Tosco, Exakta, Buschnell a řada dalších.

Kvalita malých dalekohledů je srovnatelná, u větších dalekohledů se pak objevují i větší rozdíly nejen v ceně, ale i kvalitě. Pro Čecha může dnes být snad i překvapující, že dobré kvality dosahují i dalekohledy ruské provenience, za mnohdy docela zajímavé ceny…