Alauda avensis (skřivan polní). Atlas ptáků ČR

Skřivan polní - zpěvný pták z čeledi skřivanovití (Alaudidae)

Skřivan polní (Alauda avensis), slovensky škovránok poľný, je nezaměnitelný zpěvný pták z čeledi skřivanovití (Alaudidae). Skřivan je zbarvením značně nenápadný druh, který na poli dokonale splývá s hroudou hlíny, k nám přilétá ze severní Afriky a nebo jižní Evropy v půlce března. A někdy již dokonce koncem února. Jako první se objevují samečkové, kteří přilétají asi o dva týdny dříve než samičky. Nezaměnitelný švitořivý trylek skřivana tak patří k jaru stejně neodmyslitelně jako kvetoucí sněženky a nebo petrklíče.

Skřivan polní je o něco větší než například linduška lesní a nebo vrabec polní. Délka těla dosahuje 16 až 19 cm, rozpětí křídel 30 až 35 cm. Hmotnost dospělého ptáka dosahuje 33 až 45 g. Zbarvení skřivana je nenápadné, což je pro stepní druhy typické, převážně šedohnědé s nápadným hnědým kropením. Na břiše je zbarvení šedobílé. Hlavu skřivana polního zdobí nápadná vztyčitelná chocholka.

Skřivana polního poznáme nejen podle charakteristického zpěvu "prííít, prrlyy, prryyt", rychlého cvrlikavého trylku, hotového staccata, ale také podle třepotavého letu. Mnohdy zpěv prokládá napodobováním zvuků jiných ptáků. Podobně jako to dělá například špaček. Skřivan polní za hlasitého zpěvu vylétá vzhůru, mnohdy v typické šroubovici, do výšky 100 i více metrů, aby se po pár minutách vrhl s přiloženými křídly nazpět k zemi. Doslova jako kámen. Tímto letem a zpěvem si skřivani vyznačují svůj revír.

Areál rozšíření skřivana polního sahá od severozápadní Afriky a jižní Evropy až po Dálný Východ a Japonsko. Zavlečen byl do Severní Ameriky a Austrálie. U nás žije od nížin až po horské oblasti, přednost ale dává kulturní krajině. Nakonec jeho druhové jméno, polní, jasně vystihuje jeho biotopové nároky. Nakonec se k nám více rozšířil teprve po vzniku tzv. kulturních stepí. Početní stavy skřivanů se ale v posledních desetiletích naopak povážlivě snižují. Nejen v důsledku přehnané chemizace v zemědělství, ale také jako následek kulinářských zvyklostí některých národů. Především v oblasti Středomoří.

Skřivani si nejraději pochutnávají na semenech různých trav, jak je pro stepní druhy typické. V době dostatku si však jídelníček zpestří hmyzem. Svá mláďata ale krmí výhradně hmyzem. Mnoho mláďat a nebo snůšek padne za oběť jiným nenechavým opeřencům, především krkavcovitým, kteří plení jejich hnízda, a nebo nepřízni počasí a zemědělským strojům.

Hnízda skřivanů jsou opravdu velice prostá a mnoho ochrany vajíčkům ani mláďatům neposkytují. Mají podobu mělkého důlku v půdě, který je ledabyle vystlán stébly trav, kořínky, občas i lístky a nebo různými žíněmi. Samička snáší do hnízda obvykle 3 až 4 vejce, někdy i 5 až 6, na snůšce sedí pouze ona. Oba rodiče se ale starají o krmení a zdárný vývoj svých potomků.

Inkubační doba trvá 10 až 12 dní, hnízdo ptáčata opouštějí již po sedmi až 10 dnech. Plně samostatná jsou ale až ve stáří 18 dnů. Skřivani tak u nás mohou zahnízdit 2× až 3× ročně. Do teplejších krajů odlétají tito typičtí obyvatelé stepí zpravidla během října, ve volné přírodě se v průměru dožívá 4 až 5 let. V zajetí i 2× více.