Hrad Strečno, tajemný strážce řeky Váh

Hrad Strečno je znám určitě téměř každému českému návštěvníkovi Slovenska. Při cestě do Tater, na Fatru či na východní Slovensko kolem tohoto krásného hradu tyčícího se na strmé vápencové skále nad korytem řeky Váh určitě budete projíždět. Nachází se totiž v úzkém Strečňanském průsmyku roztínajícím na dvě části Malou Fatru. Průsmykem totiž prochází spojnice mezi městy Žilina a Martin (respektive Vrútky). Hrad neminete, ať již pojedete autem a nebo vlakem po staré Košicko - bohumínské trati.

Hrad Strečno, který se v minulosti zval rovněž Strechyn, Strechun, Streczan, Streczen nebo Strežín), vytvářel se svým dvojčetem - Starým hradem (je nazýván rovněž Varín) neprostupnou hradbu uzavírající oba břehy řeky Váh na staré obchodní stezce. Po jisté období sice hradní vládci mezi sebou dokonce válčili, ale své povinnosti při výběru mýta a zajištění bezpečnosti před různými lapky si plnily skvěle.

Hrad Strečno je prvně připomínán za doby vládnutí pána Pováží a Tater - Matúše Čáka Trenčianského v roce 1321. Vystavěn však byl pravděpodobně dříve, někdy na přelomu 13. a 14. století. Avšak již dávno před tím byla skalní ostrožna obydlena lidmi, četné archeologické výzkumy dokladují osídlení lokality již v době bronzové i v pozdější mladší době železné. Dva roky po smrti Matúše Čáka dostává Strečno zvolenský župan Donč za věrné služby králi Karlu Robertovi. V roce 1397 přechází Strečno do zálohy kališskému vévodovi Sandzivojovi z Ostrorogu od krále Zikmunda.

Počátkem 15. století přechází Strečno do královských rukou a stává se majetkem uherského krále Albrechta. Ten pak v roce 1439 daruje hrad s mnoha dalšími majetky v Trenčínské stolici své manželce Alžbětě. V roce 1442 dostává Strečno do zástavy bývalý husitský hejtman Jan Čapek ze Sán a Hukvald a následně v roce 1444 (některé prameny uvádějí rok 1443) se dostává Strečno za věrné služby do majetku rodu Pongrácovců z Liptovského Mikuláše. Pongrácovci si ale Strečno udrželi pouze čtvrt století, o Strečno přicházejí v roce 1469.

V následujícím období mění Strečno velice často své majitele. Na hradě se střídají významné uherské šlechtické rody. Vystřídal se tady Jan Korvín, Jan Zápolský, Mikuláš a Petr Kostka aj. Ani v následujících staletích nepřestalo Strečno střídat své hradní pány. V 17. století vlastní hrad rod Wesselényi, později rod Löwenburgovců. Neocenitelnou roli sehrálo Strečno v roce 1663, kdy do Pováží vnikli Turci. Ti se hradu natolik obávali, že se s pomocí slovensky hovořícího záškodníka pokusili hrad podpálit. Tento úmysl jim ale naštěstí nevyšel.

Asi nejznámější historickou osobností hradu Strečno byla ale Žofie Bosňáková, manželka Františka Wesselényi. Když v roce 1644 zemřela v pouhých 35 letech, byla pro své dobré skutky a pomoc chudým nazývána světicí ze Strečna. V roce 1689 byly její prakticky neporušené mumifikované ostatky z hradní krypty přeneseny do kostela v Tepličce nad Váhem. Bohužel její mumie byla letos silně poškozena duševně vyšinutým jedincem…

Krušné časy nastaly pro Strečno v době stavovských povstání. Nejprve se Strečno stává útočištěm vzbouřenců během Thökölyho povstání. Na hradě se objevují rovněž kuruci Františka Rákocziho, to však bylo Strečno značně poškozeno, neboť v září roku 1674 byl hrad konfiskován po neúspěšném Wesselynyiho spiknutí a nakonec v roce 1698 na příkaz tehdejšího uherského krále Leopolda I. pobořen. Od té doby Strečno chátralo. A chátralo až do počátku 20. století, kdy byly na Strečně vykonány první konzervační práce. Další rozsáhlá rekonstrukce proběhla v 90. letech 20. století. Hrad byl rozsáhle sanován, stejně jako skála pod hradem. Následně bylo Strečno v roce 1992 zpřístupněno veřejnosti.

Strečno, národní kulturní památka, patří k nejrozsáhlejším slovenským hradům. Prvotní hrad byl představován jen hranolovou obytnou věží (donjon) s opevněním, které byly přístupné pouze po padacím mostě přes hluboký příkop z jižní strany. Průměr donjonu činí u paty asi 12 m, celkový půdorys hradu činil pouhých 22×18 m. Teprve v dalších stoletích bylo Strečno dále rozšiřováno a především mohutně opevňováno.

V 15. století byl hrad rozšířen o velký dvoupatrový palác na východní straně hradu, který zasahuje až k samotnému okraji skalní stěny. Později se pod hradem objevuje rozsáhlé předhradí (tzv. dolní palác, dnes tady naleznete informační centrum, kasu a toalety). V dolním paláci se nacházela kovárna, stáje, sýpka, sklepy, ale i zbrojnice a mnoho dalších zařízení sloužících k obsluze a zásobování hradu.

Jako poslední se objevují v polovině 17. století po skončení táhlé tzv. třicetileté války tři dělové bastiony, které reagují na nové vojenské požadavky své doby a rozvoj dělostřelecké techniky. Jejich podoba a dislokace je však známá pouze z dobových vyobrazení. Strečno se tak stává nejodolnější pevností celého Považí. Bastiony s opevněním se však do dnešní doby bohužel nedochovaly. Zachovala se pouze hlavní obytná věž, hlavní brána, paláce s kapličkou a část původního opevnění.

Na hradě se stavělo téměř neustále. Historici se sice přou, kolik hrad zaznamenal stavebních fází, obvykle se ale odhady ustalují na čísle 25, z čehož 8 přestaveb znamenalo radikální změnu. Půdorys hradu Strečno tak narostl až na úctyhodných 165 × 61 metrů.

Dnes je hrad upraven na muzejní expozici, v zastřešených prostorech se nachází expozice o stavebním i historickém vývoji hradu. Fantastický je výhled z hradní věže. Malá Fatra je sice zakryta blízkými strmými zalesněnými svahy, avšak pohled do údolí a tok Váhu je fantastický. Podle průvodkyně se nacházíme neuvěřitelných 180 výškových metrů nad úrovní Váhu. Další z hradních zajímavostí je asi 120 metrů hluboká studna dokončená v roce 1655, která byla během rekonstrukce hradu vyčištěna a sahá až k úrovni vodní hladiny dole protékající řeky.

• Vstupné dospělí: 2 €
• Vstupné děti: 1 €
• Fotoaparát, videokamera: 1 €
• Sezóna: 14.3. - 1.11.
• Více info na: www.pmza.zilina.net

» Nejnovější články, archiv