Túra na hory Žobrák a Stoh, Malá Fatra

Netradiční přechod na Malé Fatře do Srečna

Konečně se dostavník dokodrcal do Kralovan. Jak jinak než se zpožděním. Dnes to tedy bude trochu honička, neboť chceme přes Žobrák a Stoh dojít na Chatu pod Chlebom. Je říjen a dny jsou již poměrně krátké…

Klasika. Bágl na záda a hurá z Kralovan (430 m) po zelené turistické značce. Nejprve podél železnice a pak svižně vzhůru míříme k severu. Naposledy jsem tudy šel před pár lety v zimě, kdy jsem měl namířeno jen na Žobrák. Tak nějak mimo plán, neboť v Kralovanech mi při návratu z Velké Fatry ujel vlak. Také klasika…

Směr Žobrák

Po lesní cestě to jde vcelku svižně, přestože i dnes je cesta rozježděna těžkou mechanizací. Spoušť po těžařích konečně narušuje pěkný výhled na hřeben Martinských holí a po chvíli na druhé straně i krásný pohled na nádherný vápencový vrchol Šípu střežícího soutok Oravy s Váhem. Listí šustí pod nohama, buky září barvami podzimu a nezaměnitelná vůně podzimu dráždí naše nose. Je docela teplo, na říjen.

Čtěte také: Pohodová hřebenovka Malé Fatry, Fatransko-turčanský Karpattrek (8)

Další cesta je zdánlivě monotónní. Avšak pozorný turista zaregistruje řadu lesních obyvatel. Tady pobíhá nějaká myška, o kus dále mi přes cestu svižně přebíhá střevlík a ještě dále přelétá babočka kopřivová, která se ještě neuložila k zimnímu spánku. Cesta traverzuje po úbočí Suchého vrchu (1 267 m) a přes bezejmennou kótu 1 152 m. Konečně je na dohled první vrchol - Žobrák.

Cesta nyní vede Národní přírodní rezervací Šrámková, která byla vyhlášena v roce 1967 a dnes dosahuje výměry 243,65 ha. Po levé ruce se otevírá přes malou paseku s posedem krásný pohled k západu k Mojžíšovým pramenům, na Úplaz (1 450 m), Chleb (1 646 m) i Hromové (1 636 m), tedy k hlavnímu hřebeni Malé Fatry. Pomalu se dostávám na úroveň Šútovského vodopádu, jenž se nachází hluboko pod námi v Šútovské dolině.

A konečně je tady Žobrák (1 308 m). Tento vrch leží v dlouhé jižní rozsoše hory Stoh, dominantního vrcholu hlavního malofatranského hřebene. Tato mohutná rozsocha, která je ohraničena od západu Šútovskou dolinou a dolinou řeky Orava na východě rozhodně nepatří k příliš navštěvovaným. Proto je tato trasa vhodná pro vlky samotáře. Já tady nikdy (mimo svých společníků) nikoho nepotkal…

Pruďárna na Stoh

Cesta dosud ubíhala vcelku rychle, přestože jsme nabrali téměř 1 000 výškových metrů. Ale procházeli jsme krásnými partiemi, které člověka vždy přimějí přidat do kroku. Na Žobráku se nezdržujeme, čeká nás ještě kus cesty.

Před sebou máme Stoh (1 608 m), postrach turistů. Přitom je to tak malebná a fotogenická hora. Její strmá homole se hrdě zvedá přímo před námi a zve k návštěvě. Nejprve ale po poměrně rovném hřebeni s četnými loukami. Ještě dnes je na nich dobře patrné, že v minulosti sloužily jako pastviny. Škoda těch salaší, které tady stávaly. To by se tady bivakovalo, ty východy a západy Slunce jsou jistě úžasné. Podobně jako výhledy na Malou Fatru i protější Velkou Fatru.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po pravé ruce se otevírá výhled na Maguru (1 259 m) s vrcholovými loukami a Osnicu (1 363 m), která má odsud vcelku nezvyklý vzhled. Člověk je na ni zvyklý z pohledu od Velkého Rozsutce… A ještě více vpravo konečně vykukuje i Velký Choč, nejvyšší hora Chočských vrchů.

Stoh se konečně přiblížil. Stejně jako stoupání, které vyráží dech z plic. Hlavně se zbytečně nezastavovat, den se přece jen znatelně krátí. Stoupání z Kralovan na Stoh nám zabralo dobré tři a půl hodiny.

Konečně je tady vrchol, rozlehlá travnatá plošina s fantastickými výhledy. Opravdu nádhera. Velká Fatra, Nízké Tatry, Chočské vrchy i Západní Tatry. Stovky vrchů a vršíčků. Člověk je všechny za svého života nestihne navštívit. Na necelých devíti kilometrech jsme nastoupali dobrých 1 400 výškových metrů. To jsou tatranské výškové rozdíly!

Přes Poludňový grúň na Chleb

Sedíme, svačíme, fotíme a lelkujeme. A především se kocháme tou nádherou kolem. Nedokáži se na ta úžasná panoramata vynadívat. Zkouším je alespoň zaznamenat fotoaparátem, ale nikdy to není jako originál… Nevím, zda-li se nejdříve pokochat pohledy na malebnou Velkou Fatru, vzdálené Nízké Tatry či Západní Tatry a nebo blízkým Velkým Rozsutcem, jehož strmé vápencové stěny příkře spadají do údolí.

Je čas popojít. Nyní již klasická trasa po hřebeni, kterou znám z četných hřebenových přechodů Malé Fatry. Přes rozcestí Chrbát Stohu do sedla pod Stohem a pak přes Poludňový grúň (1 460 m), Steny (1 535 m), Hromové (1 636 m) na Chleb (1 646 m). A opět ty dech beroucí výhledy.

Z Chlebu se kousek vracíme na rozcestí se žlutou, ze kterého scházíme přímo k Chatě pod Chlebom, kde budeme dnes nocovat. V matrazenlager. Tímto "manévrem" jsme se vyhnuli šílenému hemžení lanovkových výletníků ve Snilovském sedle.

Polévka, pivo, západ Slunce i noční obloha. A ráno si přivstanout na východ sluníčka, která se zvedá nad obzor někde napravo od Velkého Choče. Horská údolí se koupou v mlze, v tuto roční dobu docela tradiční situace.

Snídaně a vyvalování se před chatou. Dnes máme čas, nikam nespěcháme, máme to na Strečno již jen kousek. Stačí vyjít před polednem. Nakonec jde o pohodově-relaxační túru Malou Fatrou s důrazem na kochání se panoramaty. Zejména těmi panoramaty. Někteří se na ně obzvláště těšili…

Přes Kriváně a Suchý směr Strečno

Když se nám zdá, že jsme dostatečně odpočatí a vykochaní přestáváme lelkovat a nahazujeme bágly. Nejprve nás čeká šturm směr Snilovské sedlo a Velký Kriváň (1 709 m), nejvyšší hora celého pohoří. Foto, kochačka a hybaj hřebenem dále. Přes Pekelník (1 609 m) s pekelně strmými jižními svahy sestupujeme do sedla Bublen s pramenem vody (jeden z mála na hlavním hřebeni) a pak opět stoupáme na Malý Kriváň (1 671 m), na kterém stojí oprýskaný betonový sloup. Názorná ukázka síly bouřkových výbojů. Doklad toho, že za bouřky je lépe se tady nezdržovat…

Z Malého Kriváně do sedla Priehyb a přes Stratenec (1 513 m) na Suchý (1 468 m). Prostě klasika hřebenovky, jejíž podrobný popis jsme na tomto webu již uvedli v řadě jiných článků. Poslední kruhová panoramata, která doplňují siluety hřebenů Súlovských vrchů, Javorníků, Moravskoslezských Beskyd a Kysuckých Beskyd a již nás čeká prudký padák ze Suchého (asi 200 výškových metrů). Nesnáším ty strmé chodníky vedoucí po spádnici "pocukrované" kamennou drtí na níž to jezdí jako na hráchu… Ještě že se dá rukama přidržovat kosodřeviny.

Nepříjemný sestup máme konečně za sebou. Do jisté míry jej vynahradí příjemný hřeben na Javorinu, zapadající podvečerní slunce barvící oblohu do nachových tónů a krátká zastávka na Chatě pod Suchým. Pak již jen dolů, dolů a dolů přes Plešel a kolem Starého hradu až na železniční zastávku Strečno, na kterou přicházíme po necelých dvou hodinách. Již za naprosté tmy.

Trasa: Kraľovany - Žobrák (6 km, 990 m) - Stoh (8,4 km, 1 400 m) - Chleb (14,4 km, 1 900 m) - Chata pod Chlebom (16,4 km, 1 920 m) - Malý Kriváň (23 km, 2 520 m) - Chata pod Suchým (28,5 km, 3 000 m) - Strečno (35 km, 3 050 m)

Další související články: