Osnica a Stoh, túra v pohoří Malá Fatra

Túra z Párnice do Kraľovan na sněžnicích

Vrcholy Osnica a Stoh nalezneme ve východní části Národního parku Malá Fatra. Za pěkného počasí tyto holé travnaté vrcholy poskytují úchvatné výhledy na všechny světové strany.

Túra nás zavede z Párnice bočním hřebenem přes vrchol Magura (1 260 m) a sedlo Strungový príslop na nádherný vrchol Osnica (1 363 m). Za dohledu nejkrásnější hory Slovenska Veľkého Rozsutce pak klesneme do sedla Osnice, abychom opět vystoupali, již hlavním hřebenem Kriváňské Malé Fatry, na mohutný a rozložitý vrchol Stoh (1 607 m). Odtud sestoupíme bočním hřebenem přes Žobrák (1 308 m) do Kraľovan.

Cestování do Párnice

Chceme si Malou Fatru náležitě užít za pěkného počasí i s výhledy a tak po dvou předchozích odkladech kvůli sněžení konečně nastal den, kdy meteorologové slibují slunečno…

Den před Silvestrem, ve čtvrtek 30. prosince 2010 vyjíždíme z Hranic o půl šesté ráno ve složení Jarda s Míšou, Arnošt a Kája s Lenkou. Autem je to do Kraľovan nějakých 150 km, v Kraľovanech chceme stihnout autobus do Párnice s odjezdem v 8.15 hod. S rezervou okolo osmé již parkujeme před zdejší železniční stanicí.

Pomalu se soukáme z auta do velmi mrazivého rána a přesouváme se pár kroků na autobusovou zastávku. Sněžnice s hůlkami putují na batoh, ve kterém máme pro jistotu schované i mačky. Člověk nikdy neví, kdy budou potřeba. Jarda má i cepín, to aby mohl říci, že má těžší batoh. O zábavu je postaráno už na zastávce, to když si Arnošt nabalil nové sněžnice na batoh i se záručním listem. S malým zpožděním přijíždí autobus, který nás Kraľovianskou dolinou, podél řeky Orava, dopravuje do 8 km vzdálené obce Párnica.

Z Párnice přes Lazy na Maguru

Ve tři čtvrtě na devět ráno tedy vyrážíme z obce Párnica (455 m). Od zastávky autobusu (i vlaku) za jasné oblohy, bezvětří a teploty okolo - 10 °C následujeme modré turistické značení vedoucí na vrchol Osnica. Hned za obcí začínáme stoupat střídavě lesem či po loukách k vrcholu Kečka (591 m). Sněhu není moc, sotva 10 cm prašanu, tak jdeme zatím bez sněžnic.

Následují rozlehlé louky zvané Lazy s velmi pěknými výhledy do okolí. Severozápadnímu obzoru dominují vrcholy Magura (1 260 m) a menší Magurka (1 008 m) s vysílačem a také strmé jihovýchodní svahy Osnice (1 363 m). Na severu je to samostatný kopec Lysica (1 214 m), za ním se schovává Kubínská hoľa s nejvyšším Minčolem (1 396 m).

Východnímu směru vévodí Veľký Choč (1 608 m) s Chočskými vrchy, Západní Tatry trochu více vlevo jsou zatím zahaleny oblačností. Jižně, nad soutokem Oravy a Váhu, se rozkládá výrazný skalnatý kopec Šíp (1 170 m).

Loukami na Lazech stoupáme volně, nedržíme se striktně modré značky a míjíme nevýrazný vrchol Noviny (818 m). Pokračujeme, už opět po modré, chvíli lesem až dojdeme k salaši a starému vleku. Pokud není zrovna zmrzlo, bývá prý u salaše po kotníky bláta a je problém tudy projít, dozvídám se o den později na Silvestra u nás doma od kamaráda Zdendy.

S narůstající nadmořskou výškou, přibývá i trocha sněhu. Pod prašanem je starý, po vánoční oblevě zmrzlý, sníh. Ten dobře drží, téměř se nepropadáme. Natěšení Jarda s Míšou nicméně u salaše nasazují sněžnice. Na delší dobu se loučíme s turistickým značením, které vrchol Magury traverzuje. My chceme jít po hřebenu a proto dále postupujeme pod chátrajícím, léta již nepoužívaným a zarůstajícím, vlekem, posléze bukovým lesem stále vzhůru.

Vycházíme z lesa na louku s dalšími dvěma vleky, tu přecházíme šikmo směrem k vrcholu Magura. Ještě kousek, znovu bukovým lesem a jsme na samotném vrcholu Magura (1 260 m). Je téměř čtvrt na dvanáct, sluníčko krásně hřeje a teplota poskočila k bodu mrazu na -1 °C.

Z Magury je užasný rozhled severními směry. Masivní Stoh (1 607 m), čarovný Veľký Rozsutec (1 610 m) a protáhlý hřbet Osnice se sedlem Strungový príslop (1 150 m) na severozápadě, Hrčova Kečka (1 226 m) a Lysica, za nimi Oravské Beskydy na severu a konečně, již téměř bez oblačnosti, Západní Tatry na východě. Vrcholy Stoh a Osnica nám odtud připadají dost vzdáleny, čeká nás ještě daleká cesta…

Přes sedlo Strungový príslop na vrchol Osnica

Z Magury sestupujeme na severozápad, starý zledovatělý sníh pod prašanem nepříjemně klouže. Na to doplácí jako první Lenka a sedá si na zem. Vracíme se zpět na modrou značku, po velmi pěkném hřebínku a přes kótu 1 160 m docházíme dva skialpinisty, muže se ženou. Sněhové podmínky jsou mizerné, tak postupují v lese pomalu. Po loukách docházíme do sedla Strungový príslop (1 150 m), do kterého lze také vystoupit po žluté z Lučivné (500 m). Ze sedla prudce a opravdu strmě stoupáme ostrým jihovýchodním hřbetem na vrchol Osnica.

Jarda s Míšou sundávají sněžnice, skialpinisté lyže. Chodník je prošlapaný, naštěstí není zledovatělý a tak mačky zůstávají v batohu. Ze sedla Strungový príslop nám výstup trvá půl hodiny. Ve tři čtvrtě na jednu dosahujeme vrcholu Osnica (1 363 m). Rozfoukalo se, pocitově je daleko větší zima než - 1 °C na teploměru. Tento holý travnatý vrchol poskytuje skvělé pohledy.

Jen namátkou jsou vidět Kysucké Beskydy i Oravské Beskydy s nejvyšším vrcholem Beskyd vůbec, ledovcem utvořenou Babí horou (1 725 m), malebné Západní Tatry, Chočské vrchy s osamoceným Veľkým Chočem, tvořící jakýsi spojovací můstek mezi Fatrami na západě a Tatrami na východě, Nízké Tatry s více jak 70 km dlouhým hřebenem na východě končícím Kráľovou hoľou (1 948 m) a konečně taky výrazný horský val Veľká Fatra. Ale zejména pohled na mohutný Stoh se strmými svahy a výraznými kotly a na kouzelný Veľký Rozsutec je pro jejich blízkost impozantní. Dělám spoustu fotek, bez rukavic mi ale docela mrzne ruka.

Do sedla Osnice a na Stoh

Kamarádi mezitím pokračují k sedlu Osnice, vítr je nepříjemný. Dobíhám je až kousek nad sedlem, kde je pod lesem na louce vhodné místo na svačinu před nekončícím výstupem na Stoh. Tady, na rozdíl od Osnice, nefouká, sluneční paprsky příjemně hřejí a navíc je odtud dech beroucí pohled na Veľký Rozsutec. Vánoční cukroví tu opravdu chutná! Lenčina maminka napekla skvěle, všichni se jen olizujeme. V sedle Osnice (1 162 m) se definitivně loučíme s modrým značením a začínáme prudce stoupat přímo na Stoh. Zprvu postupujeme řídkým jehličnatým lesem, Jarda s Míšou opět nasazují sněžnice, bez sněžnic to pod prašanem občas uklouzne.

Postupně se blížíme k tyčovému značení a napojujeme se na červenou značku vedoucí ze sedla Medziholie (1 185 m) na Stoh. Po pravé straně máme pod sebou Vrátnou dolinu uzavřenou prstencem okolních kopců - jako na dlani máme Kraviarske (1 361 m), Baraniarky (1 270 m), Sokolie (1 172 m) a Boboty (1 086 m). Na horizontu pak rozeznáváme jednotlivé kopce v našich Moravskoslezských Beskydech v čele s Lysou horou (1 323 m). Podél tyčového značení pokračujeme až na mohutný, pravidelně tvarovaný, vrchol hlavního hřebene Malé Fatry Stoh (1 607 m). Za silného severozápadního větru, který okamžitě zametá naše stopy a mrazivé teploty -10 °C, o půl třetí docházíme k vrcholovému rozcestníku.

Stoh působí ze všech stran ohromujícím dojmem, jeho strmé travnaté svahy jsou ideálními lavinovými dráhami. Poskytuje neomezené rozhledy na všechny strany. K těm již známým se na jihu přidává vulkanický Vtáčník a na jihozápadě centrální část Kriváňské Malé Fatry na čele se Stenami, Hromovým (1 636 m), Chlebem (1 646 m) a nejvyšším Veľkým Kriváněm (1 709 m), zakrývající Lúčanskou Malou Fatru. Na západě je to pak hřeben Javorníků tvořící přirozenou hranici mezi Českou republikou a Slovenskem a konečně na severozápadě již zmiňované Moravskoslezské Beskydy i s dvěma nejvyššími vrcholy Smrkem (1 276 m) a Lysou horou, mezi kterými rozeznáváme dokonce Jeseníky s Pradědem (1 491 m). Úžasná viditelnost, všude samé hory, pro takové dny stojí žít…!

Sestup přes Žobrák do Kraľovan

Opět fotím, tentokrát poučen už v rukavicích. Kamarádi mezitím zmizeli hluboko dole. Na Stohu opouštíme červeně značený hlavní hřeben Kriváňské Malé Fatry a scházíme po zelené k jihu do Kraľovan. Sestup ze Stohu je prudký, zem je zmrzlá, sněhu není moc, hodně to klouže. Holky se baví po svém, na závětrné straně, kde je sněhu po kolena, sjíždí po zadku.

Jakmile se blížíme mezi stromy, uklidňuje se vítr a přibývá rapidně sněhu. Je čas, v plném složení, nasadit sněžnice. Postupujeme nádherným bočním hřebenem, za svitu zapadajícího Slunce, směrem na Žobrák (1 308 m). Nikde ani stopa. Ve tři čtvrtě na čtyři na Žobráku sněžnice na chvíli sundáváme, čeká nás totiž nepříjemný sestup skalkami do sedla pod Suchý vrch. Mezitím slunce zapadlo za hřeben Lúčanské Malé Fatry. Vrchol Suchý vrch (1 267 m) vynecháváme a traverzujeme po značce, opět na sněžnicích.

Dále již sestupujeme za svitu nekonečného množství hvězd a našich čelovek, převážně po lesní úvozové cestě, až do Kraľovan. K vlakovému nádraží, kde máme zaparkované auto, docházíme po půl šesté. Jarda s Míšou spěchají za svou roztomilou dcerkou Rozálkou, tak ani nikde nezastavujeme na jídlo a o půl deváté večer jsme již doma. Stíháme tak i legendární ruskou pohádku Mrazík…

• Trasa: Párnica (455 m) - Magura (1 260 m) - sedlo Strungový príslop (1 150 m) - Osnica (1 363 m) - sedlo Osnice (1 162 m) - Stoh (1 607 m) - Žobrák (1 308 m) - Kraľovany (430 m)
• Obtížnost túry: středně těžká
• Délka túry: 7 hodin 30 minut
• Celková délka túry: 9 hodin
• Vzdálenost: cca 21 km
• Převýšení: 1 900 m
• Galerie fotek: Vstup do galerie
• Mapy: MALÁ FATRA - VRÁTNA 1:50 000 č. 110 VKÚ Harmanec, Turistický atlas Slovensko 1:50 000 č. listu 53 a 54 VKÚ Harmanec