Hřebenovka Boržavy, hřebenová túra na Zakarpatské Ukrajině

Hřebenovka nejkrásnější poloniny - Boržava na Zakarpatské Ukrajině

Hřebenovka poloniny Boržava nám poskytuje jeden ze tří nejkrásnějších hřebenových přechodů, které lze v ukrajinských Karpatech podniknout. Z táhlého a poměrně oblého hřebene bez extrémních výškových rozdílů se otevírají neopakovatelné rozhledy, nad kterými již plesala srdce prvorepublikových turistů.

Pokud jde o možnosti bivakování, pak na hřebeni poloniny Boržava lze přespat prakticky kdekoliv. Ovšem se zřetelem na počasí si vybíráme místa, která jsou chráněna před větrem a před zásahem bleskem, tedy sedla a chráněné partie hor. K bivaku lze využít i některé z četných salaší, které však leží na úbočích hor a je nutné k nim poměrně velký kus sestupovat.

Čtěte také: Přechod hřebene poloniny Krásna, fantastická hřebenovka mezi…

Na samotné hřebenovce Boržavy prakticky neexistuje pramen vody. Pro vodu je vždy nutné sestoupit. Nejbližší prameny se nacházejí na východním úbočí Velikého vrchu. Přechod hřebene Boržavy je náročným dvoudenním až třídenním podnikem, který však lze na řadě míst přerušit a nebo zkrátit. Doporučuji nikam nespěchat a vychutnat si malebnost Boržavy. Obdivovat to nekonečné moře trav, které se vlní jako vzdouvající se moře pod nápory větru. Kochat se modrou oblohou a bělostnými beránky spěchajícími vstříc vzdálenému horizontu.

Nástup na Boržavu z Volovce

Nejvhodnějším nástupním místem na hřeben poloniny Boražava je bezesporu město Volovec. Nejen pro jeho dobrou dopravní dostupnost. Z nádraží ve Volovci jdeme na jih (po silnici směr Mukačevo), kolem trhu až k dvouvěžovému kostelu. Dnes je tato trasa proznačena červenou turistickou značkou a osazena směrovými tabulkami.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Před kostelem odbočíme doleva a podchodem podejdeme železniční trať ke kostelu za železnicí. Zpevněný povrch mizí a my pokračujeme dále po této cestě k horám. Pokud budete na rozcestích váhat, správně je ta hlavní, rovná a hlavně jen mírně stoupající cesta. Volovcem pokračujeme stále dál až konečně zmizí i poslední domky a cesta vejde do lesa.

Lesní cesta se následně stočí k jihu. Dobře sjízdná cesta stoupající kolem potoka má několik odboček vlevo, z nichž ta u vodní nádrže a domku s přístřeškem vede přímo na vrchol Plaj (1 331 m). Ve směru našeho postupu nejprve překročíme starý most pro auta a kousek dál dojdeme k úzké lávce přes poměrně vodnatou říčku.

Pro překonání potoka využijeme zbytek lávky a nebo kousek zpět mělkého brodu. Po západním břehu potoka to již není daleko k místu, kde se spojují dvě horské bystřiny. Je to správná cesta, která nás zavede přímo na poloninu, vede hřbítkem mezi těmito říčkami.

Následně je třeba kousek vyjít vzhůru lesem. Zde již uvidíme vychozený chodník. Tento průsek se zřetelně používanou stezkou vede mírně vlevo a pohodlně stoupá vysoko na potokem. Chvílemi se zdá, že zase klesá a jde dolů k vodě, ovšem je to jen chvilkové zdání, vzápětí zamíří k polonině.

V závěru výstupu lesem již vidíme okolní svahy hor a po dvou hodinách chůze z Volovce se vyhoupneme na poloninu pod vrcholem Temnatik (1 344 m), kde je velký pískovcový balvan (2 × 1 × 1 metr). Dnes nám navíc pomůže turistické značení. Za namáhavý výstup budeme odměněni nádhernými rozhledy. Zvláště po ránu, kdy za dobré viditelnosti severozápadnímu obzoru dominuje nápadná špice vrcholu Pikuj na Bukovské polonině.

Temnatik a Velikij věrch

Temnatik (1 344 m) je prvním mohutným vrcholem hřebene Boržavy. Na jeho předvrcholu stojí kříž viditelný i z Volovce. Z Temnatiku až na sousední Plaj se táhne zubatý pás příkopů z první světové války. Výhledům dominuje Velikij věrch (1 598 m) a sousední Stoj (1 681 m), nejvyšší hora poloniny Boržava.

Z hory Temnatik (1 344 m) následuje táhlý sestup, během nějž ztratíme dobrých 150 výškových metrů. Za plochým travnatým sedlem pod kótou 1 260 m následuje pro změnu táhlé stoupání k vrcholu Plaj (1 331 m), který však můžeme vynechat. Výhledy jsou podobné jako ze sousedního Temnatiku.

Opět budeme mírně klesat. Až k patě vrchu Velikij věrch (1 598 m). Za výhledů na Stoj (1 677 m) a jeho západní, velice příkré, srázy začneme kolem menších skalek zdolávat první výškové metry vrchu, který je nejvyšším v celém hlavním hřebeni poloniny Boržava.

Turistický chodník se vine v porostech borůvčí s osamocenými zakrslými stromky. Pokračujeme po poměrně široké cestě zprava kolem skalek až na vrchol Velikého vrchu (1 598 m), na kterém je veliká kovová trojnožka - geodetický bod. Závěrečné metry jsou poměrně kamenité a strmé.

Cesta z Temnatiku na Velikij věrch nám zabere, v závislosti na fyzické kondici, asi 2 hodiny. Na Velikém vrchu se sbíhají modrá a žlutá turistická značka od obce Podobovec na severu a žlutá se zelenou turistickou značkou od vrcholu Stoj, resp. železniční stanice Vovčij.

Gemba a Magura Žide

Z vrcholku Velikého vrchu se za pěkného počasí otevírají neopakovatelné pohledy na okolní poloniny. Ať již je to polonina Runa a Bukovská na severozápadě, Horhany na severu, Piškoňa na východě či Velikij Dil a Gutinské hory na jihu. Nesmíme zapomínat ani na to, že z vrcholu přehlédneme i celý hřeben Boržavy, který se klikatí jako had, včetně jejího pokračování dále na nevelkou poloninu Kuk. Na jihu dominuje ostrý hřebínek Stoje, který kontrastuje oblým svahům zbytku hřebene.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Prví sešup z Velikého verchu je poměrně strmý, ovšem potom již následuje pochod jen mírně zvlněným hřebínkem kolem malého plesa až na Gembu (1 491 m). Přes dvě nevýrazné kóty zamíříme od vrcholu Gemba k dalšímu výraznému vrcholu hlavního hřebene, kterým je Magura Žide (1 516 m, dříve Židovská Magura), která se zvedá nad Kelečinem. Na JV úbočí vrcholu naleznete pramen vody.

Hřeben Boržavy se na tomto vrcholu rozděluje do podoby trojklanné vidlice s rozsochami směřujícími k jihu, jihovýchodu a k severu. My se budeme držet té se skalnatými vrcholy směřující k jihovýchodu. Další cesta má již jen klesající tendenci. Přes kótu 1 386 m sestoupíme k vrcholu Hrab (1 378 m) a pak dále po poměrně úzkém hřebeni přes kótu 1 257 m sestoupíme k vrcholu Kičera Kruhlaja (1 241 m), která je na samé hranici lesa.

Za Kičerou mizí ryze poloninský charakter túry a začne mix luk a lesíků. Přejdeme přes vrcholy Kruhlá (1 209 m) a Zvor (1 115 m) a lesem se dostáváme ke kopci Opolonok (1 171 m), ze kterého vede sestup lesy a mýtinami do sedla Prislop (938 m), prameny vody. Z Velikého vrchu je to do sedla Prislop asi 4 - 5 hodin.

Sedlo Prislop

V sedle Prislop narazíme na červenou a zelenou turistickou značku. Ty sem vedou z městečka Mežhorje, kvalita značení je ovšem v tomto úseku poněkud slabší a je lépe (alespoň zatím) spoléhat se na svůj úsudek a orientační schopnosti.

Ze sedla Prislop (od kříže, který připomíná umrzlé vojáky z počátku I. světové války v roce 1914) pokračujeme dále po hřebenovém chodníku do partií, kam se již běžně nechodí, protože nejsou tak přitažlivé, či přesněji řečeno, nejsou tolik známé. Vynechat poloninu Kuk by však byla veliká škoda.

Ze sedla Prislop (938 m) začneme stoupat na stejnojmenný vrchol Prislop (1 142 m), což nám zabere asi 3/4 hodiny. Za vrcholem Prislop se krajina opět otevře, neboť přecházíme po pěkných loukách po poměrně rovném hřbítku k vrcholu Kamennaja (1 128 m). Z vrcholu Kamennaja musíme pokračovat více napravo.

Polonina Kuk

Brzy podcházíme dálkové elektrické vedení a začínáme mírně stoupat k hoře Polonina Kuk (1 190 m). Přes kóty 1 202 m a 1 312 m se relativně mírným stoupáním dostáváme na nejvyšší vrchol poloniny Kuk, který nese, jak jinak, jménu Kuk (1 361 m). Ze sedla Prislop je to sem asi dvě hodiny chůze. Z vrcholu se otevírají krásné rozhledy, nazpět uvidíme celou prošlou trasu hřebene poloniny Boržava.

Na polonině Kuk bych určitě zařadil řádný odpočinek, neboť bude následovat velice strmý a těžký sestup do městečka Mežhorje. Ukrajinci obvykle doporučují udělat na vrcholu Kuk vlevo vbok a začít sestupovat po strmém úbočí do lesa. Sestup je skutečně velice strmý a v lese se může pěšina ztrácet. To až do doby, než v dolině říčky Kozjaj narazíme na širokou lesní cestu, která je využívána ke svážení dřeva a po deštích bývá značně rozblácená. Lesní cesta nás pak přivede k řece Rika (398 m), kterou přejdeme po mostě a po silnici dojdeme vlevo do Mežhorje.

Jako druhá variantu sestupu (řekl bych že o něco vhodnější) se jeví pokračovat z vrcholu poloniny Kuk rovně a po krátkém sestupu, kdy narazíme na vyježděnou cestu odbočíme vlevo. Cesta pokračuje po hřebeni Jalyna přes kóty 1 285 m a 1 224 m lesem a pak se obloukovitě stáčí do doliny říčky Kozjaj, kde se napojíme na lesní cestu, vedoucí k městu Mežhorje (viz variantu výše). Nutno však upozornit, že obě sestupové trasy jsou dosti obtížné a vedou hlubokými a poměrně těžko průstupnými dolinami (zčásti).

Volosjanka

Za Kukem však hřeben Boržavy nekončí, ale pokračuje po hřebeni Palenij Gruň dále k jihovýchodu. Přestože tento úsek chodí již jen málokdo, popíšeme si i tuto část.

Za Kukem následuje sešup do zalesněného sedla a opětovný výstup na holou Volosjanku (1 233 m), což je asi 3 až 4 km. Za rozhledovou Volosjankou následuje zalesněný hřeben s občasnými výhledy (například na vrcholu Koritišče 1 162 m).

Hřeben pak pokračuje nepříliš zajímavým terénem (a prakticky bez výhledů) k vrcholu Skala (1 038 m) nad vesnicí Široke. Tam můžeme také sestoupit cestou, která míří z plochého vršku Skaly dolů na jihozápad. Hřebenová cesta dále za Skalou už jen klesá a stáčí se k jihu, až nakonec klesne přes vrchol Vala Tečera (948 m) do údolí řeky Rika u Nižného Bystrého. Dnes může být trasa průchozí zcela jinak, neboť v celé oblasti probíhá neregulovaná těžba a lesní cesty se neustále mění.

V Nižném Bystrém můžeme počkat na některý ze spojů Chust - Mežhorje nebo se dopravit dále stopem případně maršrutkou. Pokud na Kuk chodí minimum turistů, tak věřte, že celý hřeben až na Palenyj gruň neabsolvuje prakticky nikdo.

• Výchozí místo: město Volovec
• Cílové místo: město Mežhorje nebo Nižnyj Bystryj
• Trasa: 60 km, převýšení asi 1 700 m
• Délka túry: Velikij věrch (4 - 5 h) - sedlo Prislop (4 - 5 h) - polonina Kuk (2 - 2 a 1 h) - Mežhorje (3 h)

Třetí přepracované a podstatně doplněné vydání oblíbeného turistického a trekového průvodce Zakarpatská Ukrajina i tentokráte nese název Ukrajinské Karpaty, neboť jsme do tohoto vydání podrobně zmapovali pohoří a regiony jako Horhany, Čivčiny, Bukovinu aj. Přestože objem informací oproti předchozímu vydání opět narostl, připravili jsme publikaci v jednom knižním bloku.

V první části průvodce naleznete podrobně zpracovánu oblast bývalé Podkarpatské Rusi, dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny, do druhé části průvodce jsme zařadili hory v oblasti bývalé Haliče a Bukoviny.

Vedle velkého množství praktických informací tady naleznete podrobné popisy túr a treků, všech významných hřebenových přechodů, kterých oproti předchozímu vydání rovněž znatelně přibylo. Kniha je opět doplněna velkým množstvím fotografií, ale také digitálně zpracovanými mapkami a výřezy z turistických topomap 1:100.000 a zejména výřezy z turistické mapy 1:50.000 …více